staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
11.-13.4.2009 - Velikonoční lyžování, propasti a koupání

(Pípa) V sobotu ráno se nechce z postele, ale vidina trošku divoké akce láká. Těsně po šesté vyrážíme směr Jasná a vysněný Chopok. V 9:30 jsme na svahu a vyrážíme první sedačkou omrknout situaci nahoře. Sluníčko pálí, modré nebe a nás vyváží lanovka blíže k nádherným zasněženým vrcholkům. Velké množství lidí nás zaskočilo už dole, ale na horní lanovku je fakt dlouhá a široká. V půlce se rozděluje – Irča se Zdendou zůstávají a Dazul a já chceme výš. Čekání se vyplatilo a z nejvyššího bodu kam jezdí lanovka se před námi se otevírají nádherné výhledy do vedlejšího kotle a na hřeben, který mizí v dálce. Kolem se rojí skialpinisté a míří na samý vrchol. Děláme nějaké fotky a sjíždíme poprvé dolů. Těžký sníh a velké muldy nám dávají zabrat. Objevujeme pomu, která je bokem a úplně prázdná. Jezdíme na vleku téměř sami a užíváme si freeride mezi stromky a balvany. Blíží se poledne a tak voláme Irču se Zdendou, kde se sejdeme na oběd. Volíme chatu Lukovou a než jsme s Dazulem přijeli ta ti dva už jsou po obědě. Dávám si kuřecí steak s brkaší a kofolu. Jídlo je mnohem lepší, ale taky mnohem dražší než vloni. Po odpočinku si Zdenda a Dazul jedou pro snowboard a Irča a já jedeme spolu. Nechápu to, ale lidí ubývá. Sjíždíme skoro až dolů a voláme jestli už tu kluci budou. Zjišťujeme, že tu už nejsou a jedeme za nima nahoru. Ti tři jezdí příliš pomalu a tak se trhám a jezdím přímo pod lanovkou. Je to v lese chráněné před sluncem a sníh tak neteče. Po cestě nahoru jsem si chtěl očistit brýle a při tom mi vypadlo jedno sklíčko a vnitřní rámeček. Hádejte kam. Ano, dolů. Je to divný pocit, když sedíte na lanovce a nemůžete nic dělat. Cestou dolů jsem je však úspěšně našel. Lyžujeme až do 17:00 a téměř jako poslední vyjíždíme lanovkou. U auta se převlékáme a vyrážíme na Plešiveckou planinu. Za deště vyjíždíme nahoru a na noc zůstáváme u přístřešku. Už po tmě chystáme večeři a po osmé zalézáme do spacáku. Usínáme při dešti bubnujícím do střechy.

Ráno se jako první vyklubal Dazul a začal něco podnikat s vařičem. Postupně se budíme, ale ven se moc nechce. Modrá obloha a vykukující sluníčko nás brzo vytáhlo ven. Snídáme – já velmi dobrou buchtu od Bobinky s čajem (i to C-éčko tam bylo). Přejíždíme na konec cesty a hledáme vhodnou propast na trénink. Pod vrcholem Dubník nalézám Bukovů jamu (-16m). Je to asi jen 1,5km od nás tak balíme všechny potřebné věci a vyrážíme. Jak už to tak na Planině chodí, hledáme a hledáme a nic. Teprve ve vedlejším závrtu máme štěstí a objevujeme vchod. Obléct výstroj, krátká instruktáž a jako první mizí v hlubině Dazul. Druhý jde Zdendulák a já poslední. Irča odmítá a zůstává hlídat lano. Na dně je málo místa, výzdoba jen na části stěny a spousta napadaného dřeva. Dazul se po chvíli točení a focení vydává vzhůru jako první, já pomáhám Zdendovi se správným zapnutím. Vytahujeme přebytečné lano, aby se nezamotalo do dřev a už i já stoupám nahoru. Jde to jako po másle a už jsem nahoře. Obědváme a máme polední siestu.

Vracíme se k autu a rozhodujeme se, že slaníme do Velké peňažnice (-33m). Je tam nejhezčí výzdoba a můžeme se vyřádit při cestě nahoru. Jdeme podle GPS přímou cestu od auta a několikrát přecházíme žlutou značku, aniž bychom o tom věděli. V cílovém prostoru zase chvilku bloudíme, ale Dazul je jako ohař vypuštěný z klece a velmi rychle nachází správný závrt a vchod. Jako první jdu já a je to velmi zvláštní pocit klesat do absolutní tmy. Osma pálí do ruky a už jsem na plošině v horní části. Nade mnou je 33 metrů vápence. Tma a několik netopýrů. Přijíždí Zdenda a pak Dazul. Kolem nádherná krápníková výzdoba. Není snad jediný kousek bez úžasně vymodelovaného povrchu. Stalaktity, stalagmity a stalagnáty střídají brčka a závoje. Barvy se střídají od čistě bílé přes červenou až do hnědé. Prolézáme postupně všechny prostory a objevujeme nádheru, o které se na povrchu ani nezdá. Největší stalaktit má přes 200 000 let. Děláme fotky a točíme. Vzal jsem si o baterku míň a z další jsem dal Dazulovi baterie, takže mám málo světla. Ale lepší něco než nic.

První nahoru leze Dazul a oproti loňsku je nahoře velice rychle. Opět zkracuje lano pro případ nouze a já myslím na Krkonošské pohádky, kde se říká „v podzemí je rok jako den a den jako rok“. Nemám hodinky, takže nemám nejmenší tušení jak dlouho jsme tu. Zapínám Zdendu a držím mu lano, aby se netočil jako kača v čepici. Zůstávám sám, vypínám čelovku a užívám si tmy a velmi zvláštního pocitu. Lano je po chvíli volné, zacvaknu se na lano a začínám stoupat vzhůru. Jakmile se odlepím od země, okamžitě se začínám točit dokola. Po chvíli jsem nahoře a zjišťuji, že zatím začalo pršet. Blesky křižují oblohu a moc se mi na otevřené prostranství nechce. Jdeme kolem bývalého tábořiště Ivan Báčiho, po žluté a pak zahýbáme k závrtu Mačky. Zdenda leze nabrat vodu a míříme k autu. Nasedáme a přejíždíme zpět k přístřešku. Tady se rozvíjí úvaha jak to udělat, abychom (Zdenda) stihli i šmigrust. 

(klikneš-li na fotku, dostaneš se do fotogalerie z této akce -  80 fotek)

Je rozhodnuto, po večeři vyrazíme domů. Dazul se Zdendou rozdělávají oheň a Irča a já připravujeme slaninu. Začínáme opékat a začíná pršet. Hrajeme s deštěm hru, kdo s koho. Déšť a hlad vyhrávají a začínáme baštit. Irča stihla vykouzlit rizoto a tak máme jídla dost. Balíme věci do auta a vyrážíme k domovu. Před Popradem přebírám řízení od Irči. Po dlouhém úseku sjíždíme s dálnice na Bešeňovou a odbočujeme na Kalameny. Taková předpůlnoční koupačka v teplé vodě bude super. Nakonec jdeme jen já a Dazul. Voda mi připadá nějaká studená a chvíli trvá, než se aklimatizuju. Vylézt pak ven je fakt drsné. Rychle osušit a obléct. Teď už jen zbytek cesty domů. Od Makova řídí zase nezmar Irča. Do Jablůnky přijíždíme 01:40, vytahujeme všechny moje věci. Ve dveřích je schovaný jalovec a jelikož je pondělí ráno, Irča ode mě dostává nařezáno. Pak už jen rozloučení a jdeme do hajan.

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek