staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
21.-22.února 2009 - Zimní táboření na Malé Fatře

(Pípa) Předpověď počasí nic moc, lavinová 3 a nejistá účast – tak to byla páteční vyhlídka na zimní přechod Malé Fatry. Když si z Dazulem voláme říká: „jedu, i když bych měl jet sám, za jakéhokoliv počasí. Na místě uvidíme co a jak“. Přesvědčil mě.

(do fotogalerie se dostaneš, klikneš-li na kteroukoliv fotku v textu)

V sobotu vyrážíme až v 8:30, Dazul má běžky backcountry, já skialpy a oba sněžnice. V Šútově na parkovišti jsme asi v 10:45, teplota -3oC, přezouváme se, dobalujeme batohy a vyrážíme směr Šútovský vodopád. Sněhu je překvapivě málo jen asi 50cm prašanu. Za Chatou pod vodopádom se z cesty stává úzká pěšina a po cca 1,5km nalézáme raněnou srnu přimo na cestě. Leží tam už několik dní a tak voláme Irči, aby našla na internetu kontakt na Polovnicků stráž. U Šútovského vodopádu dáváme lehký oběd a nastupujeme do koryta potoka. Musíme ho několikrát překonat, než se dostáváme ke skoku do soutěsky. Napřed skáče Dazul, pak shazuju věci a skáču já. Potok není zamrzlý, je tu spousta popadaných stromů a taky hromady sněhu od malých lavin. Další 100m se ukazuje jako velmi náročných. Lezeme je (za chůzi to označit skutečně nelze) asi 1 hodinu. Napřed musíme vybrat trasu, pak přeleze jeden, přesuneme věci a pak druhý. Takto se vpřed posunujeme metr za metrem. Konečně se dostáváme k vodopádu, který je taky jen částečně zamrzlý. Tady je také výrazně více sněhu a tak lezeme v prudkém kopci v hlubokém prašanu kolem padající vody. Na horní hraně vodopádu se musíme dostat do koryta, protože jinudy to nejde. Opět zafunguje kyvadlo a postupně přesunujeme věci i nás nad tuto kaskádu.


Vypadá to, že nás čeká travers nad potokem. Dlouho jsme si to neužili, protože koryto se zužuje a musíme na dno. Popadané stromy, které jsou nedostatečně zapadané sněhem nám dělají stále větší potíže. Nedá se po nich jít, protože nejsou vidět, a vrstva prašanu nás ani na sněžnicích neudrží. Neustále se propadáme do hlubokých děr. Po dalších 100m se rozhodujeme změnit plán a začínáme stoupat kolmo vzhůru z tohoto neprostupného kaňonu. Sněhu na svahu opět notně přibylo a v 45-50o stoupání jsme nad pas v prašanu. Náročný výstup o kterém nevím jak je dlouhý nás dokonale prověřil. Šnečí rychlostí stoupáme a stoupáme. Je jasné, že se musíme dostat až nahoru, protože stan nemáme a ani by ho nebylo kam postavit. Začíná se šeřit a já mám pocit, že mi svítí čelovka v batohu. Je to tak a Dazul ji zrovna vytahuje, protože už není nic vidět. Probíjíme se lesem v šíleném kopci, já prošlapuju cestu a vybírám ji tak, abychom prošli z lyžemi na batohu. Občas zavadím o větev nad sebou a okamžitě mám za krkem obrovskou hromadu sněhu. Mám žízeň – možná protože jsem nachlazený, ale mám žízeň. Živočišnou, mučivou žízeň. Každým krokem musím myslet na čaj. Horký čaj, čaj, čaj, čaj … Jak stoupáme, začíná se vyjasňovat a pozorujeme skrz větve první hvězdy. Dazul, optimisticky tvrdí, že vidí hvězdy tak nízko, že už musíme být nahoře. Já teda nic nevidím a hrabu se vpřed. Teplota klesá, a i přes to, že se potíme, začíná namrzat obličej. A pak radostný okamžik - zhasínám čelovku a za stromy před námi je vidět pláň. Jsme nahoře. V okamžiku, kdy stanu na vrcholu je jasné, že jsme se radovali předčasně. Stojím na ostrém hřbetu, který přede mnou padá do dalšího údolí. Musíme nahoru a doleva. Dazul přebírá vedení, ale ne na dlouho. Ujíždí mu noha a padá po zádech ze svahu dolů. Zastavuje se zády o strom a s nohama hodně vysoko. Chvíli mu potrvá, než se překontroluje a vyleze. Já vidím za stromy pláň a tak jdu napřed. Teď jsme po šíleném výkonu už skutečně nahoře. Vlevo pod námi jsou Mojžišové prameny a dole Šůtovský vodopád, nad námi se tyčí Hromové a vpravo přes údolí svítí do tmy Stoh. Je jasná noc a od sněhu s odráží bledý svit hvězd. Jsme daleko od civilizace a odměnou je úžasná obloha posetá nespočetným množstvím zářících hvězd. Je dobře, že jsme se vybodli na předpověď počasí, protože toto jsou okamžiky, které stojí za – čaj. Horký čaj. Mám šílenou žízeň. Ale musíme dál. Chceme najít salaš, která tu někde stávala a tak šlapeme po úbočí Hromového. Tam se skrývá před lavinami chráněné místo a snad i ta salaš. Po dlouhém hledání je jasné, že salaš nenajdeme, vybíráme rovinku na spaní a začínám vařit čaj. Dazul se jde ještě podívat, jestli tu salaš přeci jen nenajde. Vrací se, až když se vaří voda na polévku a musel jsem se hodně přemáhat, abych mu nechal čaj, horký čaj s šumivým céčkem a cukrem, který jsem uvařil jako první. Začínáme stavit bivak, protože na záhrab je málo sněhu. Byl to vlastně takový hrobeček, který jsme přepažili lyžemi s hůlkami a přikryli igelitem a celtou a na to dali četinu. Měl jedinou konstrukční vadu a to byla malá výška. Vařím ještě čaj na ráno a Dazul začíná zalézat do bivaku. Rychle uklízím všechny věci a už se soukám do spacáku. Po chvíli zahřívání se dívám na hodinky. Je 00:03.


Ráno se budíme v 6:45 venku je už světleji. Ještě několikrát upadneme do spánku, než začneme dělat přípravu na vylezení. Boty do spacáku a rozehřát, rukavice taky. Dazul hlásí, že je modrá obloha svítí sluníčko. To víš že jo – na to ti neskočím - to vidí přes igelit se sněhem a vrstvu četiny. Vylézá jako první a hlásí že je to tak. Bourá mi střechu nad hlavou, abych mohl lépe vylézt.


Má pravdu, obloha je vymetená, nikde ani mrak. Sluníčko svítí a hory kolem se třpytí a lesknou v celé své kráse. Jdu vařit čaj. Bomba je zmrzlá a vařiči se moc nechce. Děláme fotky, spoustu fotek. Takové počasí a ještě v zimě jsem tu zažil snad jen jednou. Ještě jsme uvařili polévku s chlebem. Balíme věci, uklízíme po sobě a vyrážíme vzhůru po úbočí Hromového. Tam vlevo to nevypadá tak hrozně, tam by to šlo. Neboříme se hluboko, Dazul to jde na běžkách s tuleními pásy, já jdu na sněžnicích. Úseky po kterých si musíme dát oddech se zkracují. A zase je tu žízeň. Čaj, čaj, čaj. Co krok to představa horkého čaje s medem a citrónem. Čaj, čaj, čaj. Konečně na plošince děláme pauzu, vytahuji termosku a dělíme se o čaj.


Ještě nám chybí tak ¼ k hřebenu. Dnes aspoň víme co nás ještě čeká. Včera ve tmě a v lese jsme ani netušili, protože hra stínů a odrazů nás dokonale mátla. Dostáváme se na hranu hřbetu, vpravo nad námi se tyčí Hromové a otvírá se nám výhled na Chleb, pod který musíme traverzovat. Nahoře se rojí skialpinisté, kteří sjíždí z Chlebu a zase šlapou nahoru. Travers je mnohem delší než jsme odhadovali a na hřebínku přímo pod Chlebom jsme za hodně dlouhou dobu.


Pod námi se objevila Chata pod Chlebom, cíl našeho snažení. Sundávám tulení pásy a sjíždím k chatě. Dazul měl náskok a při mém příchodu je už na stole horká polévka a kofola. Horký čaj to sice nebyl, ale za cokoliv na pití jsem byl velmi rád. A teď už nás čeká jen sjezd dolů do Šútova, napřed po neupravované staré sjezdovce a pak lesníma cestama. Já si freeride na lyžích užívám a Dazul to má mnohem horší. Přejede sjezdovku a zmizí v lese, pak to samé, ale na opačnou stranu. Když je zle dá tyčky mezi nohy a už předvádí valašský drtivý styl. Neplánovitě jsme se ještě prošlápli lesem, kde jsme sebou oba švihli.


Pod lesem zahýbáme na zelenou, která nás má dovést do Šútova. Dazul bude chvíli odpočívat a tak si beru klíče od auta a jedu napřed a pokud to stihnu, tak se autem vrátím zpět a naložím ho po cestě. Tato značka končí v jiné části dědiny, než máme zaparkované auto a tak musím ještě 2km pěšky po cestě. U auta se rychle přezouvám, nakládám věci a musím požádat o zatlačení, protože si auto sedlo do ledových dolíků a nechce se mu ven. Dazula potkávám u konce zelené značky, ukládá věci do auta a plynule pokračuje dál – teď už k domovu. A zase ten čaj. Mám šílenou žízeň. U benzinky kupujeme flašku čaje a na jeden zátah jsem vypil asi třetinu. Domů dorážíme za tmy v 18:45. Vytahuju z auta svoje věci, jdeme přetáhnout fotky a hlavně si dát horký čaj s medem a citrónem.


Teď v pondělí, když píšu tento zápis, tak venku už od noci hustě sněží a připadlo asi 40cm sněhu. Jak jsme říkávali – Odvážnému štěstí přeje.

 

(Dazul) DOPLNĚNÍ Pípova zápisu :-)

  • tato akce pro mne byla rehabilitační, protože mi 27.1.2009 vydělali z pánve železa - kuchali mne přes podbříško - stehy jsou vytažené, zánět v močáku pravděpodobně vyléčen a tak je potřeba to prubnout. Moje první zimní nocování venku po úrazu.
  • to na co jsme narazili před Šutovským vodopádem nebyla srna, ale laň - dle mého březí a podle stop ve sněhu jí nevyšel skok ze skály pod kterou ležela. 
  • Pípa skákal druhý proto, aby se nezranil - někdo přece musí "invalidu" odnést nebo zavolat Horskou :-)
  • osvědčenou trasu, kterou jsme zvládali zpravidla za 6-7 hodin, jsme letos zvládli za cca 11 hodin. Tak nevím zda to bylo sněhem, věkem nebo handicapům díky zranění :-)
  • mít sněžnice v režimu "volné - stoupání" má tu nevýhodu, že občas nelze udělat krok zpět. Sněžnice se vzpříčí a já okamžitě padám dolů - zákon schválnosti velí, že to je po svahu. Pokud to je v lese, je velká naděje, že se zastavím o nejbližší strom. Proto zásadně nezkouším dělat na sněžnicích kroky zpět v terénu, kde nejsou stromy :-(
  • ta "salaš" tam před pár rokama fakt stála - může mi to dosvědčit několik důvěryhodných osob - Zub, Radek, Miris ....  Při hledání "salaše" jsem byl totálně "death" - jedli jsme s Pípou naposledy v 13:30 a nyní je 21:30. Při takovém výkonu to je fakt těžký opuz ... Naštěstí mně můj parťák zachránil horkým čajem. 
  • "bivak" má malou výšku a Pípa mi nevěří. Mám ale tak málo sil, že to ignoruju a utěšuju se tím, že jsem "po operaci" a tak můžu zalehnout první. Kdyby mi ale Pípa nevyzul lyžáky, trápil bych se o hodně minut déle :-)
  • na místě přenocování není signál pro naše mobily :-(  Naše ženy musí být asi dost nervózní. Ještě, že jsme dávalio průběžné zprávy (k vůli lavinám) - tu poslední kolem 20:00. Do rána to snad vydrží.  Pak vystoupáme na hřeben a  tam signál určitě bude :-(
  • ráno vynahrazuju parťákovi to, že ten největší kopec prošlapával za mně a vstávám první. Je to "tábornická" věda, ale nejsme žádní nováčkové :-) Včerejší strádání nám "příroda" vynahrazuje - takovéto počasí jsem tu ve svých 43 letech zažil jen 2x ... 
  • zatímco včera mne "táhl" Pípa, dnes ráno mu to můžu splatit. Díky tomu, že mám "backcountry" s "tuleními pásy" jsem o pár metrů před ním a "značkuju" stopu :-)
  • doposud nikdy jsem si nespálil obličej větrem, mrazem a sluníčkem tak jako na této akci. Asi jsem zpychl z toho, že jsem bez úhony zdolal 6000 m.n.n. a tak mne neminul trest za tuto pýchu. Ale utěšuju se, že se jen možná projevila ta poslední operace  :-)
  • já jsem sice po operaci, ale Pípa také není 100% OK. Občas "fetuje" nějaké homeopatika a vaří si extrémně chutný čaj :-).
 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek