staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
7.-31.1.2009 - Amerika očima valašského ogara

(TUCEK) Dne 17.ledna 2009 jsem sám podnikl dlouhou cestu do Spojených států Amerických a to konkrétně do státu Kalifornie a města Los Angeles. Odlet jsem měl z Vídně do Londýna v sobotu brzo ráno. Jelikož letadlo z důvodu nepříznivého počasí nabralo zpoždění, nestihl jsem letadlo z Londýna do L.A. a proto jsem musel v Londýně počkat na další. Teď mě čekal dlouhý let.Plných 12 hodin. Do L.A. jsem doletěl kolem odpoledne, ale hnedka na letišti si mě odvedlo imigrační a místní Policie mě držela hodinu na služebně. Pak mě dali razítko do pasu se vstupem na půl roku pobytu a propustili. Tak to nejhorší jsem měl za sebou. V hale už na mě čekal trenér Radek, který letěl do státu už týden před tím. Já měl letět už s ním, ale byly problémy s vízem, tak jsem musel týden počkat. A prý už je bezvízový styk. Taku figu borovů hihi. Ale to je na delší povídání. Tak pojďme dál.


(sobota) No, ono totiž já jsem zažil ty soboty hned dvě. Časový posun dělá kouzla. S Radkem jsme si vypůjčili na celý pobyt auto protože bez auta v tak velké zemi nemáte šanci.Zvlášť když chcete cestovat. Hned první víkend jsme si to namířili kolem pobřeží Pacifiku do San Franciska. Cestou jsme se stavili u pláže, kde se slunili rypouši. Něco tak úchvatného jsem ještě neviděl. Radost netrvala dlouho. Místní Ranger, který zrovna projížděl kolem si nás i turistů kolem všimnul a slušně nás vykázal z pláže. Je fakt, jsme byli nezvaní hosté. Proto se omlouváme a mizíme. Cesta do San Franciska nám trvala 7 hodin. Byla to úmorná, ale krásná cesta, skrývajíc krásu pobřeží. Do samotného San Franciska přijíždíme až kolem deváté v noci. V Americe je zakázané spát v autě, proto parkujeme a odlehlém parkovišti vedle místního supermarketu a zabalení do spacáku a nohami na palubní desce auta, usínáme.

(neděle) Ráno nás probudil městský ruch, ostré slunce a lidi, co chodili nakupovat. Proto se rychle pakujeme pryč. Autem jedeme na The Golden Gate. Je to nádherný most gigantických rozměrů. Z něj vidíme jak spojuje záliv, vidíme město ještě v oparu a v dálce v zálivu se krčí známá bývalá věznice Alcatraz. Ano, přesně ta, ze které prchal Copperfiel.

Ještě pár fotek a pomalu se vracíme k autu a jedeme zpátky do Los Angeles. Po cestě se ještě kochám okolím.

(pondělí až čtvrtek) Třikrát denně trénink z těmi nejlepšími na světě. Mezi tréninky odpočíváme na pláži v Santa Monice a nebo trávíme čas na internetu. Také využívám volna a dělám nákupy dárků. Počasí je super. 20 až 30 stupňů není problém. Jednou nám i trošku na večer sprchlo.

Ve čtvrtek jsem pozváni k Robertovi, příteli ze Vsetína, na oběd. Robert žije se svojí manželkou v Americe už 11 let. Má pro nás překvapení.Jdeme do Sushi baru na japonské a mořské speciality. Paličkami nabíráme všelijaké potvory do pusy a bavíme se o všem možném. Hlavně jak je u nás a jak žijeme a tak. Pak u Roberta doma padne nějaká ta sklenička jde se spát. Ráno nás čeká dlouhá cesta do Nevady a města Las Vegas. Města pozlátka a hazardu.

(pátek) Vstáváme kolem deváté ráno a vyrážíme. Do Las Vegas přijíždíme až na večer. Jsou to dlouhé vzdálenosti, tak není divu.Samotné město nás zdravilo už od samého počátku, kdy už z dálky svítil horizont. Přijíždíme, kdy je město, jak se říká, v plném proudu. Procházíme kasína, bary, taneční parkety, místní obchůdky s sapinami. Míjíme hudební produkce, jako např. Bon Jovi Rewival atd. Usedáme v jednom z tisíců kasín do baru a za 6 dolarů si dáváme pivčo. Prý, jak říkal Radek, musíme nasát atmosféru. Vytahuje ještě dolar a sází do místního automatu. A kupodivu vyhrává 12 dolarů. Já to nezkouším. Chci mít štěstí v lásce.

 Říkám si, že pro dnešek už stačí a tak odebíráme k autu. Hodiny bijí půlnoc,ale venku je světlo, že by se dalo klidně i číst. Tolik světla a energie…a úplně zbytečně. Procházíme krásně nasvětlené ulice a místní kasína. Potkáváme i žebráky. Je to paradox, ale je to tak. Autem ještě projíždíme pár ulic a zase uleháme, schovaní na nerušeném místě. Těším se na zítra. Na Grand kaňon.

(sobota-neděle) Ráno řídím já. Po cestě se stavujeme na kafe a snídani. A vyrážíme po historické silnici ROUD 66 do státu Arizona. Projíždíme velké území arizonské pouště a míjíme indiánské rezervace a obydlí místních indiánů. Někteří žijí v bídě, jiní zase vlastní třeba kasína a nebo letiště. Míjíme i pozemky kmene Navajo. Radek spí a já řídím a kochám se. Občas nenápadně zastavím a udělám pár fotek. Je to i obrana proti únavě, která se dostavuje monotónní jízdou. Cesta dlouhá a hlavně stále rovná. Kolem poledne přijíždíme do rezervace a u vstupu do Grand kaňonu musíme zaplatit vstup 25 dolarů. Máme to na celý týden i s autem. Ale tak dlouho tu bohužel nebudeme. Nevím, co dál napsat protože to, co jsem viděl, se slovy popsat nedá. Tak snad vám napoví fotečkyJ Každopádně je to zážitek na celý život.

(do fotgalerie dostaneš klikneš-li na fotku)

Další cesta nás čekala do městečka Sedoma, kde jsem v místních indiánských obchodech dokoupil zbylé dárečky pro přátele. Proběhali jsme i místní nádherné červené skály, které byly dominantou tohoto kraje a symbolem města. Den se chýlí ke konci a dnešní noc budeme trávit na Motelu ať si taky užijeme komfortu. Ráno vstáváme a vracíme se do L.A., do kterého se vracíme až v pondělí odpoledne. A na večer stíháme trénink.

(Pondělí-čtvrtek) – a zase trénink 3x týdně a ve čtvrtek odpoledne balení, fotka s přáteli a poslední noc na Motelu. Stíháme se ještě projít po Hollywoodu. Na závěr nás Robert pozval k sobě domů na večeři. Od jeho manželky Aničky se učím dělat Sushi. A to si ještě stíhám hrát s jejich synem Filipem a čučet na DVD.

(pátek) Odlet domů.

 
 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek