staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
23.-25.1.2009 - Jizerské hory

(Irča) Před Dazulovou operací jsme chtěli udělat ještě nějaký přejezd hor na běžkách. Rozhodli jsme se pro Jizerky - no, jen nevím, proč se jim říká hory. Srovnám-li to s horami u nás, je to absolutní rovina. To už cesta na Troják je větší makačka. Ale měla jsem nové narozeninové běžky a tak jsme je museli otestovat na „netradičním“ povrchu.
Ubytování u Miloše a Evy Zapletalových je vždy velkým zážitkem. Eva je tak úžasně nabitá pozitivní energií, že dvě hodinky v její blízkosti mě nastartují na několik dní. Vstřebávám její optimismus a radost ze života a jen doufám, že to, co ve mě zůstane, jí neubyde.


Ráno vyjíždíme kolem osmé na cestu. Letos jsme se rozhodli jet na opačnou stranu Jizerek. Snad tam bude míň lidí. Vyrážíme z Jizerky po Velké jizerské louce a děláme okruh podél řeky Jizery, kolem Pytláckých kamenů a po hřebenu zpět. Ráno ještě na trati moc lidí není, místy jsme si prošlapávali cestu.
Zajeli jsme do míst, kde bychom se v létě nikdy nedostali. Na rašeliniště, do rezervace. Místa, která jsou během roku nepřístupná, teď , pod pokrývkou sněhu a na běžkách, docela snadno průjezdné. Vychutnáváme si netknutou přírodu, jízdu mezi stromky kolem rašelinových jezírek, netknutou bělost čerstvého sněhu, nádherné meandry řeky Jizery.
Zkouším do jednoho nezamrzlého jezírka strčit hůlku, zajíždí pěkně hluboko. Spadnout bych tam teda nechtěla. Na jednom místě jsme museli překročit potok po kládě, na ketrou byl napadaný sníh. Ani se nám nechce vrátit zpátky na cestu.
Brouzdáme a kocháme se, fotíme. Co snímek, to nádherný záběr. Poobědváme u posedu, teplý čaj s příchutí svařeného vína nám přijde vhod. Chuť ani vůně už nejsou tak intenzivní jako v Tatrách, ale to nevadí. Napojíme se opět na cestu, lidí znatelně přibylo. Kloužeme se po horských rovinkách. Pokud to jde, uhýbáme z vyšlapané cesty a jedeme mimo stopu. Míjíme Pytlácké kameny. Opět fotíme, pořád je na co se dívat. Zamrzlé stromy bez listí rostoucí ze skály, namrzlé kameny mají zvláštní barvu.
Chvilku se tady zdržíme. Pak už to máme k autu kousek. Nesmí chybět malé občerstvení v místní hospůdce. Mám ráda neformální a rodinné podniky, ale tenhle byl teda drsný. Číšníci na sebe pořvávali přes celou hospodu, kuchař z kuchyně vykřikoval, že se na to může... že už nic nemá a nebude vařit a na završení všeho při objednávce kafe s mlíkem mi donesli mléko v půl litrovém hrnku. Nebylo to špatné, takové nezvyklé.
Večer ve společnosti Evy a Miloše zase naprosto úžasný. Povídali bychom si určitě dlouho, brzké vstávání nás však zahnalo do postýlek.
Zapletalových „ostrov“ (druhý byt doslova přeplněný knihami, do kterého chodí Miloš pracovat) byl naším dočasným domovem. Prohlídnout si knihovnou znamená strávit hodiny jejím probíráním a listováním.
Ráno opět vyrážíme do stopy. Tentokrát jen na Jizerskou magistrálu. Stopa je tu projetá frézou, pouštíme se po ní. Dovede nás k zamrzlé přehradě. Hádejte, kdo si šel první zkusit pevnost ledu. „jen mě vyfotíš a hned půjdu...“ sibovaly jezinky... No jasně, když byl v půli přehrady a neměl se k návratu, vydala jsem s za ním. Jeli jsme pak podél břehu, moc pěkné.
Pak už honem k Zapletalům na obídek (lusky ve smetanové omáčce s knedlíčkem). Po obědě jsme si jeli vyzvednout 1000 knížek, které našemu středisku a všem dobrým lidem věnoval Miloš Zaplatel. Jedná se o čtyři tituly z edice Skautských pramenů. Budou to nádherné odměny, těšte se.

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek