staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
26.-27.4.2008 Náročný víkend

(Dazul) A tak se stalo, že 254.den po svém úrazu - jsem v rámci "zostřené rehabilitace" vyrazil se Smerfem a Jurou na přejezd Nízkých Tater. Odvoz zajišťovala Irča, která si zároveň jela zasjezdovat se Zdendášem na Chopok. My "skialpinisté" jsme se s nimi měli do večera spojit.
Odjížděli jsme autem už ve 4:15 z Kateřinic, abychom v 8:00 s nasazenými bágly, lyžáky a lyžema přivázanýma na báglech vyrazili do kopce ze sedla Čertovica (1238 m.n.m.). Na jižním svahu bylo zprvu sněhu poskrovnu, ale s přibývající výškou jej byLo víc a víc. Fascinovaly mne kolonie šafránů. Šafrán je nádherná květina. Neroste všude a proto je tak "vzácná". A tady jsem byl uchvácen její "touhou k životu" - některé květinky si našly cestu skrzevá jarní firn a fialověly v bíle jiskřivé ploše ... Nádherný pohled - akorát se obtížně popisuje :-(
Na hřebenu jsme nasadili tulení pásy na skialpy a za kýčovitě slunečného počasí jsme vyrazili směr severovýchod - k nejvyšší hoře Nízkých Tater a pak na Chopok.
Šlo se mi tak nějak podle úsloví "jde to - ale dře to". Ale já byl úplně moc šťastný. I když jsem si na nemocničním lůžku ani na chvíli nepřipouštěl, že bych mohl zůstat na vozíčku a přijít o tyhle expresionistické okamžiky při pohledech na úchvatné vrcholky hor, přece jen tyto okamžiky považuju trochu za zázrak.


Po několika hodinách chůze na skialpech jsem v dalekém závěsu za Jurou a Smerfem dorazil na Štefánikovu chatu pod Ďumbierom. Cesta, která normálně trvá cca 4 hodiny, mi zabrala hodin 5. Bylo mi trapně, že svoje parťáky na cestě zdržuju, ale stejně jsem s tím nebyl schopen nic dělat. Vnitřně jsem se chlácholil, že jsem přece pořád ve stavu nemocných a tahle akce je pouze v rámci mé individuelní "zostřené rehabilitace". Ale upřimně - byly to jen kecy, které na mne moc nezabíraly :-)
Bylo mi jasné, že když půjdu přes Ďumbier, kluky ještě víc zdržím a tak jsem byl rozhodnutý, že jej obejdu traverzem do Krúpoveho sedla. Smerfa, který mi oznámil, že půjde se mnou a Jura sám to vezme přes vrchol jsem nejprv ubezpečoval, že to zvládnu sám - ale ten se nedal a argumentoval, že na vrcholu byl už před měsícem. Bylo mi jasné, že by i on šel raděj přes vrchol, ale velmi pragmaicky jsem se dlouho nevzpěčoval a uvítal to.
A dobře jsem udělal - už v půli traverzu při několikátém přechodu přes kamené pole, jsem byl rád, že mi Smerf přenesl těžké skialpy. A taky jsme zde potkali českého skialpinistu, který se s ortézou belhal v protisměru ke Štéfánikově chatě. Bágl i lyže mu nesl kamarád. Moc jsem je nepotěšil informací, že já to jdu od chaty hodinu. Ale za hodinu jsem viděl přilétat vrtulník. A taky mi klekla baterka v mobilu (asi půl hodiny po baterce ve Smerfově mobilu). To jsme ale v Krúpovem sedle stačili dát zprávu Irči (na Juru jsme se nemohli dovolat), že mám problém. Že to asi nezvládnu a sestoupíme radši na jižní stranu Nízkých Tater do střediska Srdiečko přes Trangošku. Pak se na nás Irča nedovolala a vrtulník, který kroužil nad místem odkud jsme se naposledy slyšeli, jí i Jurovi asi moc pohody nedodal.
Sestupovali jsme lavinózním svahem (nyní ovšem s minimálním rizikem spadnutí poslední laviny sezóny) dolů. To už mi Smerf nesl i můj bágl (respektive do mého báglu nabalil svůj baťůžek a oba dal na hřbet). Styděl jsem se. To se mi ještě nikdy nestalo, aby mi někdo musel nést bágl. Možná, když mi bylo 10 let - a ani to si nejsem moc jistý).

Zatímco dělal Smerf vesele plynulé vlnovky na sněhové ploše, já tak tak ustával rovnou traverzovitou jízdu. A jednou jsem ji dokonce neustál :-) Otočení ve svahu mi činilo nepopiratelné potíže, ale v podstatě jsem to zvládal - bohužel elegantnost a krása zde notně absentovaly.
Nakonec jsem zvolil metodu "sáňky". Svázal jsem lyže k sobě, na ně dal bágl a na bádl se posadil. Tyčky jsem složil na nejmenší velikost, abych jimi dokázal brzdit a nezlomil je. Pak jsem zakřičel do tatranského údolí "varuj dušu na dolině" a jel. Svištělo to docela rychle a naštěstí jsem brzy zjistil, že nohy pořád ještě nejsou v takovém stavu, aby to dokázaly ubrzdit, kdyby ten žleb končil třeba vodopádem. A tak jsem zapojil i tyčku a jízdu uvedl do stavu přiměřenosti. A najednou jsem byl stejně rychlý jako Smefr :-)
Ten "vodopád" tam dole byl - ale já to naštěstí včas ubrzdil.
Pak nastal sestup posledních cca 100 výškových metrů - docela hodně průdkým svahem. To už mi Smefr nesl na báglu i moje lyže. A přesto se pořád držel daleko přede mnou. Ale já zatím řešil velmi přízemní problémy - třeba, abych se dobře chytil borůvčí a nespadl při tom do potoka nebo vodopádu.
Dole pod Trangoškou na nás Irča s Jurou a Zdendášem čekali :-)

Ráno jsem byl takový dolámaný, ale plánoval jsem, že 255.den po svém "druhém narození" musím zkusit padák. Když mohu létat i vozíčkáři, proč bych zase nemohl létat i já. Irča se od rána dostatečně škaredila, ale přesto po obědě svolila, že půjde se mnou. "Moje" loučka v Ratiboři - Hološíně byla už obsazena jedním "profíkem", který to ladně svahoval neskutečně dlouhou dobu a já pokorně čekal jak si sedne, abych jej na svém "prvním" letu "nepotkal".
Že se mi podaří padák zvednout jsem moc nepochyboval - i když ještě neumím běhat, při dobrém větru se to dá zvednout i na místě. Pražádnou starost jsem neměl o samotný let - "ve vzduch jsme si všichni rovni - vozíčkář i já" (říká Jirka V.). Starost mi dělalo dosednutí - abych to ustál a nenechal se smýkat, abych se nesvalil, ....
Nesvalil jsem se. Letěl jsem sice jen 100 metrů a při dosednutí se mi klepaly kolena (těžko říct, zda nervozitou nebo skutečnou slabostí) - ale ustál jsem to
Měl jsem sice chuť ještě na jeden let, ale vzhledem ke včerejšímu (pro mne) náročnému pochodu a sestupu jsem se rozhodl neriskovat :-)

A kdo o mně prohlásí, že jsem po svém "druhém narození" nezmoudřel, ten si fakt koleduje :-) :-)

O pár hodin později mi na střediskové radě Miky povídá "Slyšel jsem od Smerfa, že máš novou přezdívku - Meresjev" :-)
Ani neví, že mi vlastně polichotil - myslel jsem na toho chlapíka v nemocnici několikrát, a říkal jsem si, že když to dokázal on, proč bych se o to nemohl aspoń pokusti já - když mám navíc obě dvě své a skoro zdravé nohy :-)

(foto: Dazul, Jura, Smerf a Irča)

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek