staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
16.-17.2.2008 Zimní táboření na Malé Fatře

(Maťa) Malá Fatra je ze slovenských hor od nás (skoro) nejblíž, a proto jsem tam ještě nebyl - pokud nepočítám pravěk kdysi na základní škole. Pod svícnem prý bývá tma. Mí kámoši už několik let odolávají návrhům se tam vypravit, protože přece každý normální člověk tam už byl 100krát. Nezbylo než se vetřít jinam. Dorostence z Kačic znám dosud jen z povzdálí, ale dopředu tuším, že na tento víkend se mi nepodaří zapomenout. Ani teď zpětně nevím, jestli je to dobře nebo špatně...

Vsetín, u Hypernovy, sobota ráno 9:00. Hoši jsou na místě aktivně 15 minut předem a proto nechávají svůj motor vychladnout. Nakládám Zuba a vyrážíme na východ. Drobné selhání techniky (stěrače stírají, ostřikovače neostřikují) řeší za jízdy má levá ruka a hadra. Kromě malého průzoru má naše čelní sklo stejný design jako zadní sklo u sanitky. Zub je z toho zdá se mírně nervózní, ale zůstávám klidný. Ukazuje se, že právem - aspoň nevidím ty policejní hlídky, co prý stojí u cesty.



Šútovo, cca 11:00. Řeším dilema, jakou zátěž zvolit - zda Dazulovy skialpy nebo Dickovy sněžnice. Vzhledem k poprašku okolo volím sněžnice a lyže nechávám odpočívat v autě. Následující kilometry údolím potoka mi dávají za pravdu, některé krkolomné pasáže mě uspokojují i bez lyží tak, že mi lepí. Svačíme u Šútovského vodopádu, Zub přemlouvá k varu polévku. Po delší době dosahuje svého, zatímco teplota zbytku mužstva klesá. S narůstající výškou přibývá mlhy a vichru. Konečně je sněhu tolik, že není trapné obout sněžnice. Trapných je dalších cca 50 metrů, po kterých opět vyzouvám - 3 pády a pohyb po čtyřech mě přesvědčily, že se jedná o model určený výhradně k chůzi po rovině a k zatížení batohu. Tuto druhou funkci plní od teď výborně po zbytek akce. Stoupáme žlebem, stromky jsou všechny nápadně prohnuté směrem do údolí. Od čeho asi... Představa smuteční síně mě nutí zvýšit tempo a následovat Radka stranou z lavinového kotle. Dostáváme se na holý hřbet na horní hranici lesa a začínám tušit, že nocleh bude krušný. Mráz, vichr a zvířený prašan.

Je cca 15:00, zalézáme do lesa a chystáme bivak. Vyčůraně se zmocňuju jedné ze 2 lopat a pokouším se o záhrab. Přestávám se bát, že se budem do večera nudit. Jde poznat, že bych byl špatný tunelář - když vracím lopatu, vidím že ostatní stihli za tu dobu udělat záhraby dva. Moje slova o práci kvapné se Radkovi vyplňují až nad ránem. Se soumrakem přichází už opravdu pořádný mráz. Že bylo -19st. se dozvídám naštěstí až doma z internetu, jinak by mi asi bylo dost zima. Vaříme a zahříváme se, jak to jde. Bohužel je brzo vše vypito a mráz opět útočí. Nadávky překvapivě neúčinkují. Narušená psychika kolektivu se projevuje v dlouhé debatě o hovnu. Téma se jeví jako nečekaně nosné. Nejslabší kusy nevydrží s nervama a jdou si opodál ulehčit, čímž riskují přimrznutí v nepříjemné pozici. Já odolávám. Se znepokojením zjišťuji, že už jsem si oblékl úplně všechno, ale teplo se nedostavuje. V botech lezu do spacáku a zabalen do stanové celty se pracně zasouvám do záhrabu. Je asi 19:00. Zcela vyčerpán tímto úkonem upadám do mdlob a v hlavě mi běží směs záběrů z bitvy u Stalingradu, Spalovače mrtvol a dobývání Arktidy. Každé probuzení je vždy zklamáním, že ráno ještě nenastalo. Překvapení se nekoná - je mi zima.

Po 12 hodinách už vidím světlo na konci tunelu, tak se opět pracně vysunuji. Je neděle ráno. Ostatní ještě drží pozice v záhrabech, Radkovi ani propadlý strop bivaku nebrání ve spánku (nebo agónii?)... Vybíhám na svah nad lesem a fotím - je vymetená obloha, bezvětří a snad dokonce i celkem teplo. Vyrábíme na ohni vodu a balíme. V 9:30 začínáme stoupat na Poludňový grúň. Ke slovu přicházejí mačky (přece je nepovleču celou dobu v batohu), ostatní jdou hrdinně na sněžnicích. Na hřebeni vyfukuje, ale jde vidět celé Slovensko, Beskydy...paráda. Poprvé lituju lyží v autě. Skialpinisti se rojí na všech stranách, někteří i s padáky. Dorážíme na Chleb. Je mi líto už zas hned slézat z hřebene, a daří se mi rozklížit kolektiv - s Radkem a Fantou pokračujeme ještě na Velký Kriváň. Traverzem dorážíme zpět na chatu pod Chlebom, kde čekají Mira se Zubem. Pivo, kyselica a sladké knedlíky tvoří optimální směs pro sestup. Sbíháme sjezdovku a pak lesem až k potoku. Na lanové lávce přes vodu si navzájem srdečně přejeme, aby někdo spadl. Snad příště.


U auta Zub přece jen otevírá broskve v plechu, v jejichž existenci jsme už přestali věřit. Je 16:00. Odírám sůl z čelního skla a silou vůle resuscituji akumulátor. Pak už jen taktické odbočení v Žilině, abychom setřásli ten vůz, co nás pořád sleduje. Aha, to byli naši. Dohání nás v Halenkově. Vsetín, Penny market, 17:30 - výlet na Fatru je minulostí.
Nebylo to špatné, ogaři. Člověk si doma hned začne víc vážit každého radiátoru a tekuté vody. Až budete zase potřebovat narušit kolektiv, dejte vědět.

Další fotky z této akce shlédneš, když klikneš myší na velkou fotku :-)

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek