staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
30.6.-6.7.2007 puťák - 1.část tábora
(Dazul) Tradičně zajišťujeme pro ŠESTKU první část tábora - velké táborové putování. Je určeno pro skauty a RS, ale letos se jej účastnili výhradně RS. Z našeho OS klubu jsme se puťáku zúčastnili já a Fanta. Na nedělní dopoledne nám byl pomoct Miris - při zajištění lození na Čertových skalách.

 
více fotek z puťáku je zde a nebo klikni na některou z fotek :-)

Letošní puťák byl zvláštní především tím, že jsme mimo klasického pěšího putování lozili nenáročné terény na cvičných horolezeckých skalách a hlavně - strávili i 3 dny u koní - včetně dvoudenní vyjížďky na Slovensko. Prostě - byla to paráda :-)

 
A jak viděli puťák účastníci?

30.6.2007 (Tlampa) Milované tatóšku,
je toho mnoho, co máme na srdci. Zajisté tušíš, že tohle ti dlouho nezapomeneme. Ta Makyta! No co mně zajímá, žes tam táhl kolo na zádech? Tys to dělal dobrovolně. My, nebohé duše, odkázané na mapu …. Nemáme slov.

Nicméně navzdory všemu jsme si užili srandy kopec. A chceš vědět, jak to celé bylo? Přestože už sis asi udělal obrázek, je třeba to celé shrnout do dárkového balení.

Takže tedy – sotva za Irčou zaklapla závora, jsme se celí nedočkaví vrhli na tajemnou obálku. Obsah nás vskutku zdrtil. Nevím kolik kilometrů a ono magické slovo „Makyta“ bohatě stačilo k infarktu. Ale protože jsem silní a skráváme v sobě netušené schopnosti, hrdě jsme se vydali na cestu.

Po dvaceti minutách nás zastavila průtrž mračen, kterou Denis využil k tomu, aby sežral hned 3 řízky naráz. Nutno podotknout, že po zatek cesty jsme pekelně strádali.

Svítilo, svítilo slunce nad hlavou, až háj se zelenal a 3 odvážlivci jeli po zadku do Papajského sedla. Blbých keců milion a srandy kopec. Dole asi hodinová pauza, při které jsem si pěkně schrupla. Víš jak – bylo potřeba dospat tu třídní akci. Co tě ale asi zklame je to, že se mi vůbec nezdálo o tobě. Je to pech!

Následný výstup a schvácení máš dopodrobna zachycený na svém foťáku. Mimochodem – tvůj foťák za to může. Tvůj foťák může za všechno.

Asi v půlce cesty začaly Fialce natékat kotníky. No – strach veliký, jak bude asi v takých podmínkách rodit. Pod Makytou už byla vidět hlavička. A pod Makytou se taky začaly objevovat první peprné výrazy, které snad není nutné vypisovat. Snad jen, že tvůj „foťák za to může“ a „sere pes“. Na Makytě už to nebyl pes, nýbrž Dazul. Hmmm… jsi pes. Výhodou je, že pes je nejlepší přítel člověka, takže jsi to ještě chytil celkem dobře.

Teď už ani nebylo co říkat. Jen jsme tiše šli a v duchu nadávali na maliňáčí, od kterého máme do včil rozedrané nohy.

Další zastávka byla plná mravenců a skvělá zpráva byla, že dítěti už byla vidět hlavička. Několik následujících kilometrů jsme běželi jako o závod. Rudí a vzteklí. Teklo z nás a na žádném z rozcestníků nebylo patrné nějaké významné přiblížení k cíli. No - k plaču.

Úsek z Radošova na Pulčiny jsme chtěli hecnout a dát ho pod 25 minut. Byly to snad 3 kiláky. Leč nohy se nám plandaly, stáli jsme i pod sebemenším kopcem a ty maliny všude kolem! Zhruba po 40 minutách jsme začali slaňovat z Pulčin. Sado maso, ale dole jsme se sešli ve zdraví. Už aj to bříško vylezlo.

Do Lidečka 3 kilometry. 3 kiláky, které jsme lezli s jazykama na vestě, s dítětem visícím za jednu nohu a takřka po čtyřech. Šli jsme jen za fatamorgánou dobré večeře v motorestu, který nám byl čím dál blíž. A šli jsme s myšlenkou, že už kvůli tvoji smrti to musíme dolézt.

Večeře nebyla, tys taky nezahynul mučednickou smrtí a celé přemáhání bylo k ničemu.
Ale trip to byl pěkný – to zas jo.
Tvá Tlampa
PS: A je to holčička. Jméno ještě nemá, ale to jí na kráse neubírá. Jo a Denisovo dítě lezlo nohama napřed!

(Budulínek) Takže jak to všechno začalo. Začalo to tak, že jakýsi blíže neurčený inteligent nakukal našemu milovanému Bosovi teorii o silném začátku. Jestli je zapamatovatelný začátek, zapamatuješ si celou akci. Přitom to začalo tak nevině. Čekala jsem přesně o poledni na Dazula, na češ přijelo auto, odvezli mé spolučekatelky – Tlampu a Elišku pryč. Mírně udivena jsem čekala dál. Po deseti minutách přijelo další auto. Ve voze jeli Medvěd, Fanta, Barča a sám velký šéf Dazul – a jeli jsme. Ale moc daleko jsme nedojeli. Šéf naši skupinu vyhodil se slovy umíte s tím zacházet a odjel. Do mého obličeje se vloudila grimasa překvapení. Co všechno zůstalo s námi: naše skupina plus GPS (džípíes) plus mapy plus úžasný papír začínající slovy „Moji milí….“ S tímto úžasným vybavením jsme vyrazili směr Čertovy skály v Lidečku. Měli jsme jít na Sirákov, ale nějak jsme zabloudili a skončili jsme v Liptále. Po destrukci místní lavičky jsme vyfuněli Vartovnu. Během našeho pochodu probíhala zdvořilá konverzace o kolíku. Za pochodu jsme se učili se slavnou GPS. Díky ní jsme nezabloudili v Pozděhově. Trochu nám zapršelo, tak jsme se schovali kde se dalo – míchačka, altánek. S ubíhajícími kilometry nám klesala nálada a jak se stmívalo, propadli jsme panice. Potkali jsme i jiný tábor. K večeru jsem dorazili na Čertovky, pokochali jsme se výhledem a podělili se o zážitky a usnuli.

1.7.2007 (Fanta) Ráno nás vzbudil sluneční svit se zpíváním Dazulového historického songu „Ej už je ráno“. Potom jsme posnídali rohlíky se salámem, umyli se v blízké studánce a šli vybalit cajky na lezení pod skály. Než přijel Mira s lanama, šli jsme na ledňáčky na benzinku. Až přijel, natáhli jsme dvě cesty, rozdělili se na dvě skupiny, Dazul nám řekl na co slouží karabiny, osmy atd. a mohli jsme začít. Jedna cesta byla jednodušší, šlo tam o to se vyplazit komínem. Druhá byla těžší – obtížnost zhruba 4plus. Lozili jsme zhruba do jedné hodiny a potom jsme s autama odjeli do Francovy Lhoty, kde nás čekali koníci značky Hucul. Hodili jsme si bágly do cimry, která vypadala jak po opuštěných vojákoch a šli jsme se podívat po okolí najít nějaké pěkné místo na spaní. V 15:00 pro nás přišla Alča, že máme jít do stájí. Tam jsme si vybrali každá dvojce jednoho koně. Já s Barčou jsme si vybrali Pedra. Ten se strašně rád mazlil a to tak, že položil svou hlavu na rameno a nechal se hladit za uchem a pod hlavou. Alča nás naučila koně kartáčovat a sedlat. Strašně se nám to líbilo, že jsme tam byli přes hodinu a pak nás museli vyhánět. Šli jsme do výběhu a zkoušeli jsme si jízdu na osedlaném i neosedlaném koni, povely zastavení apod. Až to měli všichni za sebou osedlali jsme své koníky a šli na procházku po Francově Lhotě. Jeden z dvojce vedl koně a druhý seděl. To sa mě moc nelíbilo, že mě někdo musí vodit.Ale když jsme na konci procházky dostali rozkaz od největší průvodkyně Alči, že máme jít do potoka i koňmi – tak to byla fakt síla. Voda stříkala, koně pili, prostě zážitek. Pak jsme Pedra ustájili, šli povečeřať, někteří okůpať a spať na kopeček k lesíku nad koňské pastviny.

(Pavůk) „Ej už je ráno…..“ křičí Dazul přibližně v sedm ráno. Všeci se stejným ohlasem vylézajů ze spacáků po nějakém tom rohlíku nastupujem do akce. S Mirisem vytahujem lana a začínáme lozit na Čertových skalách. Po poledni jedeme autem do Francovy Lhoty- zde máme domluvené koně. Jakmile přijedeme jdeme se porozhlédnou po nějakém místě na spaní bo místo, které nám ukázali nebylo zas až tak podle normy. No máme vybrané místo – tudíž můžeme jít na ty koně. Nejprve si každý nějakého najdeme a hnedle se naučíme jejich jména. Já si vybírám koně jménem Paline. Je to ten nejzdechlejší kůň kterého znám a to už jich znám sedm. Nejprve se přetvařovala takže když jste ji chtěli popohnat museli jste ji kopnout do ….. zadní části těla. Ale později ji to přestalo bavit a mohli jste dělat co jste chtěli a ona se ani nehla. Poté co jsme se seznámili s koňama vyrážíme si vyzkoušet jak sa na těch koních vůbec jezdí. Zkoušíme to přibližně hodinu. Za tu dobu si stihneme i naučit jak se koně vodí a jak se na ně nasedá. Po té době se koně unavili a my je odvedeme zpátky do stájí. Tam je nakrmíme – hodili jsme jim do žlabu nějaký ten kůsek chleba. Blíží se večer a proto jdeme postavit přístřešek na předem vyhlídlé místo a ukládáme se ke spánku. Jo a ještě sem zapomněl…… Radim si večer zahrál na „Doktora z hor“ když propichoval Barči puchýř na noze.

2.7.2007 (Máta) Po neděli jsme se všichni vzbudili v dobré náladě a Dazul byl až v tak dobré náladě, že nás vzbudil svojí písničkou „HEJ UŽ JE RÁNO“ sbalili jsme si věci a sešli jsme dolů z kopce do stáje ke koním. Každý se hned rozběhl ke svému koni a začal ho hřebelcovat. Jak jsme koně očistili, vyhnali jsme je na louku, kde se pásli. Dazul se domluvil s tou dámou, která to tam vedla, že vyjedeme až odpoledne. Tak proto jsme se šli projít po městě (vesnici) Jak jsme se vrátili, koně už byli nažraní a čekali na osedlání a vyjeli do zarostlé prérie. Jak jsme vyjeli, byla to paráda, prostě ten, kdo tam nebyl, může jen závidět. Byl jsem ve dvojici s Vápnem a pravidelně jsme se střídali, jednou se vezl on a jednou já, prostě paráda. Přejeli jsme kopec a byli jsme ve Slovensku kde jsme se zastavili do hospody na kofolu. Jak jsme tam tak seděli, začalo pršet a lilo opravdu moc. Všichni jsme zmokli až na kost. Schovali jsme se v takovém lesíku i s koňma. Jenže začalo se blýskat a hřmět a koně to začalo plašit. Jak jsme odcházeli, přestávalo pršet, ale furt se blýskalo a najednou se mi splašil kůň. Udržel jsem ho, ale letěl jsem po zemi za nim dobrých 20 metrů, ale jinak všechno v poho. Došli jsme do nedalekého města a tam jsme spali v jedné stodole na seně. To byla noc.


5.7.2007 (Vápno)
Ráno jsme vstávali kolem 8:30, protože nám selhala technika. Radim říkal že máme půl hodiny na to ať se sbalíme a najíme, ale nakonec jsme vyrazili o hoďku později (detail). Ale hlavně, že jsme vyšli. Náš směr byl Pustevny- zhruba 8,5 km – kde jsme spali. Na ty Pustevny jsme dorazili kolem 12:00- sláva konečně jsme tu, radujeme se, Ale radost nevydržela dlůho, protože začalo pršať!!! L Ale co už. Vyfukovalo tak, až že Tlampa musela vytáhnut deku pod kterů jsem sa s ňu a s Elí schovali, aby nám nebyla zima. Tak po půl hoďce jsme sa vydali směr socha Radegast, kde jsme vybleskli pár fotek a pokračovali jsme směr Frenštát pod Radhoštěm- kde jsme šli na vlak. Elí s Tlampů si kůpili lístky zvlášť bo valili už domů. A my co jsme zbyli jsme jeli vlakem do Ostravy na hl. nádraží – kde jsme vystupovali a čekali půl hoďky na další vlak, který nám málem ujel, ale jak píšu – málem J. Vysvětlovat nemá cenu bo by to bylo na dlůho. A pak jsme valili do Suchdolu, kde jsme čekali necelů hoďku na vlak, který nás vezl směr Budišov nad Budišovkou. Někteří ve vlaku spali, někteří hráli Bang(karetní hru J) Konečně jsme v Budišově, kde nás čeká Dazul a veze na naše tábořiště, kde strávíme ještě 16 dnů.

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek