staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
26.5.2007 Parawesterniáda
Tak jako již několik let zpět vždy po ukončení parawesternariády uvažuji o tom, v čem je tento ročník tak jiný. Vždyť existuje mnoho dalších organizací a zařízení, který tvrdí, že podporují integraci dětí se zdravotním postižením. Proč se ale nikde necítíme tak uvolněně a dobře jako mezi vámi.
Asi jsem na to přišla. Většina zařízení a organizací pustí děti se zdravotním postižením mezi sebe, snaží se však o to, aby se děti změnily, aby se přizpůsobily, aby přijaly způsob života, který považuje za běžné většina jejich vrstevníků a dospělé společnosti.
Vy však po nás nechcete nic. Naopak měníte sebe, učíte se nás znát, učíte se nám pomáhat. Vy sami měníte svět kolem nás tak, abychom v něm mohli žít tak, jak je pro nás přirozené a možné. Radujete se z věcí, které dělají radost nám, pozorujete svět našima očima jste vždy tam, kde potřebujeme podpořit a pomoci.
Děkujeme za úžasný den, na který se budeme vzpomínat po celý následující rok. Ještě více však děkujeme za to, že jste nám dali místo ve svém životě, že nás přijímáte takové, jací jsme a tak nás máte i rádi.
Za děti a mládež se zdravotním postižením
Božena Mikulíková
 

(Dazul) Téměř všichni členové našeho OS klubu jsme se aktivně zapojili do letošní Parawesterniády. Na mne letos vybyla doprava plachetnice LaVor a ostatních věcí velkým autem, příprava vystřelovací lodě a nachystání nějakých CD pro podmalování nálady na Parawesterniádě.

S přípravou se jako vždy začlo už v pátek odpoledne. Do Březin jsem dorazil v 17:30 a až do 21:15 jsem se nezastavil. Nejprve jsem jemom nakládal, vozil a vykládal věci, pak jsem s Medvěděm a Mátou dělal přenosné dřevené molo a pak teprve jsem se dostal k tomu hlavnímu - přípravě "vystřelovací lodě". Hned na začátku mého ušlěchtilého snažení jsem se nechal vytočit neznámými hajzlíky, kteří nám v minulých dnech z dlouhé chvíle a zlomyslnosti prorazili dno motorového člunu - pochopitelně jsem na to přišel až ve chvíli, kdy jsme jej dosmýkali na vodu a začalo do něj téct. Asi 15 minut jsem dost drsně nadával a sesílal na ně kletby a pak jsem hledal náhradní řešení. Vždyť jen gumové lano nás stálo 4000 Kč a přece si ne necháme takovou atrakci zkazit k vůli pár kateřinickým buranům. Tonoucí se i stébla chytá - a tak jsem šáhl po laminátovém "letmanovi" ze kterého jsme společně s Mirisem asi před devíti lety udělali otevřenou keňu. Nyní se hodil. Úchyty se zdály pevné a tak jsem jedno lano (napínací) přivázal na záď a jedno lano (gumové) přivázal na příď. Cipísek (a po něm pořádně Očko) zatloukl napínací kolíky a mohlo se začít experimentovat :-) Lano jsme napínali dlouho a mocktát, vás ale napínat nebudu - dopadlo to dobře.


V sobotu ráno jsem s pocitem, že mám vše připraveno začal s Očkem a Marou dělat za kolňou venkovní stojan na šest laminátových lodí. Pak jsem provedl generální zkoušku, nastrojil Cipískovi plachetnici a šel se podívat jak jsou na tom ostatní. Vypadalo to dobře. Čilý ruch, ale veselá nálada a pohodička. Alespoň tak jsem to vnímal já. Viděl jsem po roce zase známé tváře a i když si nepamatuju přesně jména, vždy se mi ke konkrétní tváři vybaví konkrétní okamžik - ahá - potkali jsme se na koncertě, viděli jsme se minulý měsíc před poštou, a tebe jsem spatřil naposledy na fotce ....

I já zažíval pohodičku - do té doby než Cipísek (mamlas jeden) převrátil plachetnici na bok. Ze zvyku jsem zanadával, ale v duchu jej obdivoval, protože taková kravina na klidné vodě se doposud nepovedla ani mně. Ale vyhodnotil jsem to, že nechat Cipíska samostatně vozit naše handicapované kamarády by bylo příliš silné kafe. A tak jsem "vystřelovací loď" (moji pýchu) přenechal Marovi a sám se jal trpělivě učit Cipíska na plachetnici. Těžko říct, zda bylo mé snažení korunováno úspěchem. Je fakt je, že několik účastníků Parawesterniády Cipísek povozil. Když jsem jej vytřídal, bylo mi divné, že už na plachetnici nechce nikdo jezdit a pochopil jsem to až když mi jedna maminka naznačila, že ji kormidelník moc nepřesvědčil - přespokládám, že mluvila o Cipískovi :-) A tak mi na plachetničce hezky uběhla celá letošní Parawesterniáda.

kliknutím na fotku se dostaneš do fotogalerie z Parawesterniády 2007 :-)
v přiloženém PDF souboru je hned první fotka z naší Parawesterniády.

 

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek