staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
5.5.2007 Špacír - 100km pěšky během 24 hodin
(Dazul) ŠPACÍR - je skutečně náročnou akcí na kterou se sjíždí každoročně přes stovka nadšenců z celé ČR. V minulých letech jsem jej absolvoval 3x klasicky -pěšky (jednou s osobním rekordem 19 hodin 15 minut). A protože změna je život, tak to letos jsem se rozhodl absolvovat trasu na horském kole...

(Velký Javorník - 1071 mnm, 5.května 2007, 7:22 - v tuto chvíli s mírným náskokem nad "pěšáky")
 
Původně jsme měli vyrazit společně s Radkem, kterému jsem věřil, že by mï na horském kole mohl stíhat. Ale bohužel, Radek nevěřil sám sobě a účast v mém týmu zbaběle odmítl - trapně to maskoval jakousi banální operací meniskusu a křížového svalu, kterou mu provedl nějaký žabař v nemocnici na chodbě. "Nevadí, nevadí - Dazule si poradí" - notoval jsem si svůj oblíbený song a hodil lano svému lachimáckému parťákovi Milanovi. To byla jistota - ten tutéž operaci prodělal před lety.
Zájem o účast v týmu projevil také Tempo s Kemílkem a Hadžimem, ale tam bylo jisté riziko projevení syndromu vyměknutí, takže na nich strategie letošního cyklo Špacíru nemohla být postavena. Později se ukázalo, že mé pochybnosti byly částečně oprávněné.
Zatímco Kecka a spol už řádili na ObRoku , my jsme hodinu před půlnocí vyložili naše horská kola před střediskem a omrkli "konkurenci". Ve skautském domě bylo přes sto magorů, ale nikdo to na kole nezkoušel. Takže jsme v klidu mohli konstatovat dopředu, že jsme prostě bezkonkurenční :-)
Úderem půlnoci jsme měli rozžaty čelovky, na hlavách přilby a v lýtkách příjemné chvění. Věděli jsme, že ty první 2 km na rovince musíme být bezkonkurenčně v čele svítícího hada čelovek. Taky že jo. Ale v prudkém stoupání, kdy nešlo jinak než kolo tlačit, či dokonce nést, jsme na dravce o generaci mladší tvrdě ztráceli. Naše heslo znělo "hlavně v klidu - v našem věku už to není o rychlosti ale o výdrži" a tak nás příliš nerozhodilo, když nás míjela asi desítka nažhavených mlaďochů, kteří "jeli na rekord" (rekord Špacíru je 18 hodin). Nutno ale přiznat, že nás trochu zaskočilo kufrování po druhé hodinně ranní, kdy jsme nějakým nedopatření sjeli ze značky a nemohli najít kudy dál. Uklidnilo nás především to, že v tom nejsme sami a i první desítka zmateně pobíhá tmavým lesem a pokřikuje na sebe "Máš značku?", "Nemám!" ... Pro pořádek je potřeba uvést, že jsme zde ztratili dobrou hodinku - i díky tomu, že jsem nemohl v té tmě najít kolo, které jsem si mezi popadanými stromy odložil :-(
Na Makytě jsme byli kolem čtrvrté ráno - poctivě jsme si kola vynesli na vrchol, pojedli a druhou stranou Makyty zase snesli. To už začalo pomaličku svítat. Kolem páté ráno jsme čelovky zhasli a kolem půl šesté byli na Kohůtce.
Tady už nám začala ta lepší část trasy - téměř pořád po hřebeni, nádherný rozhled a žádní turisti. Držíme se v čele a nyní bychom měli teoreticky svůj náskok před ostatními pěšími účastníky Špacíru jen zvětšovat. Ale Špacír je Špacír a o překvapení zde není nouze. To ale až později. Mezitím se občasné kapky, které nás provázely od svítání, změnily v regulerní déšť.
V 9:00 jsme u Tabulí, totálně mokří, s prvními překonanými příznaky krize a podlomeným sebevědomím, když nás míjel pěší účastník Špacíru, který "jede na rekord". Vůbec mne nepřekvapovalo, že jedl za chůze, jen jsem si říkal, že už prostě musí brzo odpadnout, protože tohle tempo (přes 6km/h v hodně náročném terénu s dábelským převýšením) přece nemůže vydržet. Naposled jsme jej míjeli na Třeštíku :-)
K dokreslení všech stránek této akce se sluší nezamlčet i osobní krizi - ta moje se projevovala průběžně v cca 2 hodinových intervalech a jejím symptomem byl mikrospánek. Pro mne něco nového. Stalo se mi, že jsem na vojně usnul za chůze (kdo nezažil, neuvěří), dokonce jsem zažil mikrospánek za volantem a sjel do pole, ale usnutí na kole v tak náročném terénu jako byla první třetina Špacíru, mne překvapilo. Ale, Bůh mne má fakticky rád a ti tři strážní andělé, kteří se u mne nonstop střídají odvedli i dnes dobrou práci. I když jsem několikrát dost dobře opustil nedobrovolně kolo, neutrpěl jsem ani škrábnutí.
Na středisko - do cíle Špacíru - jsme s Milanem dorazili totálně zaprasení a mírně vysílení přesně za 13 hodin a 30 minut. Naše průměrná rychlost na trati byla cca 7,5 km - tedy skutečně nic moc, ale účastníci Špacíru jistě ocení :-) Až v cíli, při prohlížení grafu převýšení trasy jsem zjistil, že ti vykutálenci organizátoři měří oněch 100 km pouze horizontálně a převýšení cca +1500 m a -1500 m ignorují. Pro zasvěcence - každých 100 metrů převýšení se počítá jako 1 km trasy. Takže k těm 100 km by bylo správé připočíst dalších 30 km! Pak i průměrná rychlost na trati vypadá trochu jinak :-)
Negativní zpráva z této akce je, že ať chceme nebo ne, fyzička jde s léty do háje. Přírodě prostě neporučíš :-( Potěšitelná zpráva je, že jsme s Milanem nebyli "kolmo" na Špacíru sami. Za světla v cca 6:00 ráno vyrazili na trať i Tempo s Hadžimem (Kemílek vyměkl) - v době kdy píšu tyto řádky jsou chlapci ještě na cestě :-) Podařilo se nám nastavit zajímavý cyklo "rekord" trati Špacíru, v praxi jsme si opět dokázali, že se umíme vzájemně doplňovat nejen v byznysu, ale i v "přírodních podmínkách" a dobře řešit nenadálé problémy.
Navíc - Špacír je vždy silný společný zážitek, na který se v životě nezapomíná :-)
Zájemce o podobně laděné akce si dovoluji pozvat na:
 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek