staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
3.-4.5.2013 - Špacír na kole

(Dazul) 0:01 Odstartováno, jsme se svými koly kdesi na chvostu. ŠPACÍR se vždy startuje hned první vteřinu nového dne. Zástup asi 190-ti lidí se rychle sune do kopce nad Vsetín. Stovky metrů dlouhý had čelovek se plazí na můj vkus dost rychle.

foto

Před startem jsem měl pocit, že letošní ŠPACÍR pojedu na kole sám. Milan, se kterým jsem kolmo už párkrát tuhle trasu jel, v pátek definitivně oznámil, že potřebuje malovat, Murzílek dle očekávání z Planiny zavolal, že tam zůstává a na ŠPACÍR nedorazí. Nu což, udělám si pohodovou sólo jízdu. Ale před skautským domem se u mne ze tmy vynořil Zdeněk Michálek, představil se a říkal, že jej na akci zlákal Murzílek a jestli můžeme vyrazit spolu. Svět je malý a o náhody zde není nouze, říká klasik. O Zdeňkovi jsem od Murzílka slyšel a on o našich aktivitách také ví. Velmi rychle z nás jsou spřízněné duše a v družném povídání v podstatě meškáme start :-).

Teď šlapeme společně do pedálů a kontrolujeme svými kužely světla, zda je cesta bez překážek. Už po necelém kilometru zjišťuji, že čelovka, kterou mám připevněnou na řídítkách kola, ve svém svitu uvadá a v podstatě ji tam mám jen na okrasu. A to jsem ještě pečlivě kontroloval, zda baterky vydrží. Zdálo se mi, že ano a tak jsem náhradní tužkovky nekupoval. Druhá čelovka na hlavě svítí sice dobře, ale Zdeněk ze svého světlometu dostává o poznání víc. Do této chvíle jsem žil v bludu a měl jsem pocit, že mám dvě velmi solidní čelovky :-( Kolem páté bude svítat, musím to nějak vydržet i s tímhle osvětlením.

foto

V čele zástupu pěších špacírníků jsou ohaři - rychlí a vytrvalí borci, kteří mají ambice být nejrychlejší. Ultraběžci. Dle nasazeného tempa, věku a hi-tech vybavení, na to mají. Na rozdíl ode mne. Na rovince a z kopce se nám občas přesto daří některé z nich míjet. Ještě dostatečně nabití energií zdravíme stejně nabité ohaře, kteří nám uvolňují na cestě místo, hláškami typu "Valašská jízdní policie zdraví ohaře. Na Cábu proběhne dechová zkouška."

Pomalu ale jistě se dostáváme z původního chvostu špacírnického hada do první půli, ale pořád nevidím ty další dvě kola, které jsem matně na shromaždišti před vsetínským skautským střediskem zahlédl. Buďto nakonec na trať nevyrazily a nebo jsou dost daleko před námi.

Na asfaltovém úseku před Cábem je naše chvíle. Tady se ukazuje chvilková "převaha" cyklisty nad pěším účastníkem akce. Míjíme z leva několik desítek metrů dlouhý had špacírníků. Asi v půli zástupu lezůňů a plazůňů registruju dvě kola, které na téhle ideální cestě vedou jejich páníčci vedle sebe. Jsem z toho zmatený. Asi neví, že na téhle trase má kolo navrch jen na zpevněných cestách a sjezdech z kopce. Taky si cyklista nadežene svůj náskok, který si možná udrží na rovině, ale tvrdě jej ztrácí při tlačení nebo nesení kola do kopce.

1:26 Jsme na Ptáčnici (830 m.n.m.), je za námi něco přes 14 km - zbývá ještě kolem 86 km.

Intenzivně mží a je hodně mlžno. Účinnost mé čelovky se násobně zmenšuje. Zkouším zacvaknout a vycvaknout rozptylku, bez rozptylku osvětluju koridor před sebou, skrzeva prapodivné černomléčné skupenství O2 a H2O, o poznání jasněji. Ale i tak z kopce brzdím víc než jsem zvyklý. Snažím se mít jistotu, že ubrzdím před spadlým stromem, hromadou šutrů, velkým rygolem či jinou nenadálou překážkou. Do této chvíle mne nenapadla souvislost mezi kvalitní čelovkou a množstvím promarněné energie, kterou zbytečně ztrácím nadměrným bržděním.

Viditelnost je opravdu mizerná. Ještě jsem takovou na ŠPACÍRU nezažil. Šlapat pěšky, asi to vůbec neřeším, ale kolo, ten tichý zabiják, potřebuje alespoň minimální osvětlený prostor ve směru jízdy. Paradoxně mi teď moc nevadí úseky, kdy musím z kola dolů a tlačím jej do kopce před sebou.

5:32 Míjíme rozhlednu na Čartáku (953 m.n.m.), máme za sebou 41 km a před sebou pořád víc než polovinu cesty - tu horší polovinu. Ale už je světlo, takže čelovky končí v báglu.

foto

(kliknutím na fotku si prohlédni celou fotogalerii ze Špacíru 2013)  

6:48 Právě jsme vytlačili kola na Lemešnou (950 m.n.m.) - podle GPS je za námi 47 km. Teď nás čeká sjezd přímo po státní hranici - do Sedla pod Lemešnou. Ztrácíme 150 výškových metrů, které musíme za chvíli zase nahoru našlapat.

foto

Čvachty, žbluňky, mlasky, klouzy, .... Pořád dokola. Říká se, že si člověk dokáže zvyknout i na šibenici, takže tohle by snad neměl být až takový problém. Jestli se mi podaří dostat do cíle, zvažuju, že bych organizátorům ŠPACÍRU navrhl, aby akci přejmenovali na výstižnější BLATA. Ale tak už se asi jmenuje nějaké armádní cvičení či jakási skopičina našich profesionálů ve zbrani. Třeba nebudou chtít riskovat spory o ochrannou známku názvu. Ale stejně ta BLATA vystihují tuhle akci lépe než zavádějící ŠPACÍR.

Vší silou šlapu do pedálů a při skoro každém záběru se zadní kolo nejdřív protočí o čtvrt osy naprázdno a pak se teprve v mazlavém blátě posouvá. Padá na mne chvilková beznaděj - tolik mé drahocené energie odchází vniveč! Tohle dlouho nemůžu vydržet. Tak zvolnit. Sesednout a kousek kolo tlačit. Odpočinout. A znovu na kolo. Nevadí, nevadí, Dazule si poradí ...

Kopec na Makytu patří do kategorie těch, kde i ptáci chodí pěšky. Tenhle brutálně prudký a bahnitý výstup by na kole nevyšlapal ani "mastěr sporta měždunarodnovo klasa". Můj spolujezdec Zdeněk zkoušel jet loni s Mikim "1000 mil" na horském kole. Je to velmi zkušený biker na kterého prostě nemám, ale i on svého dvoukolového oře tlačí potupně a pomalu před sebou. Utěšuje mne, že na tom nejsem sám tak mizerně.

Občas slézám z kola i když zdoláváme stoupání, které bych asi zvládl ušlapat. Ale shrbená záda a otlačená vlhká zadnice potřebuje změnu. Pár desítek metrů tlačím kolo před sebou. Postupuju skoro stejně rychle jako Zdeněk a hlavně při tom v takovýchto úsecích vydávám méně energie, takže vlastně odpočívám. V našem věku už to není o síle a rychlosti, ale spíš jen o vytrvalosti :-)

foto

11:50 Jsme na Makytě (923 m.n.m.), v nohách a pedálech 75 km a před sebou poslední čtvrtinu naší cesty.

Žaludek je mnohahodinovým sezením na kole nějak deformovaný a i když mám docela hlad, nechce se mu moc přijímat potravu. Uvědomuju si, že jsem za celou dobu snědl jen necelou půlku malé bagety, dva kousky velkých škvarků, dvě meruňkové musli tyčinky, jednu tubu kondenzovaného mléka. Dojídám – a musím se dost nutit – zbytek bagety. Snažím se aspoň pít - ale litr a půl minerálky, který jsem si vzal, bude asi na tuhle akci málo.

13:25 Sjíždíme do sedla Pod Filkou (570 m.n.n.) – za sebou asi 85 km.

Pokud se ŠPACÍR jde po směru hodinových ručiček, každý zkušený špacírník ví, že nejbestiálnější je poslední kóta Filka. Nepatří k nejvyšším na trase, ale po těch zdolaných kilometrech je tenhle kilometrový vražedný výstup dost demoralizující. Opět vzpomínám na slova svého dědečka, který mi, když mne předcházel do sněhem zavátého kopce (kateřinického Snoza) udělil jednu ze svých životních pravd a moudrostí - "Ogare, pomály! Mosíš do kopca pomály - ale furt!" Pomály své kolo do Filky tlačím, ale furt jsem to nevydržel. Odpočívám aspoň 4x. Zdeněk je vyjímečně za mnou a odpočívá taky, takže na mne nepadá komplex méněcennosti.

Došly mi tekutiny a protože jsem se nechtěl v sedle pod Filkou zdržovat hledáním studny, musím to těch 12 kilometrů do cíle vydržet. Smrt žízní musí být strašná. Ne, mohu-li si vybírat, žízní umřít nechci. A tak si trénuju sebeovládání.

13:58 Na Filce (759 m.n.m.) za sebou máme 85 km a do cíle už to je jen „kousek“ - raději ani nezastavuju a volně nasedám na svého lehkokového oře. Po tom stoupání tu je evidentní rovinka. Za chvíli je sjezd a opět stoupání – ale mírné. A teď už to bude jen z kopce! Konečně. Na tuhle chvíli jsem se těšil celý ŠPACÍR. Někde v Ústí mi chcípá GPS, takže nebudu mít zachyceno celých 100 km - kupodivu mi tato tragédie nepříjde až tak tragická.

foto

14:45 Jsme v cíli - u vsetínského Skautského domu. Ale už před pár hodinami tu dorazili ohaři. Nechápu jak to dokázali, ale patrně to budou nějaké stroje v lidské podobě. Můj nejlepší čas při pěším zdolávání ŠPACÍRU je něco kolem 19,5 hodiny. A to mi bylo asi o deset let míň.

foto

 

14:50 Dávám si půllitr kofoly a nechávám spropitné, jako malou kompenzaci za to, že jsem se letos na ŠPACÍR nějak nestačil registrovat. Ovládnu chuť a kyselicu neškemrám, nerad bych aby díky mé nedisciplinovanosti pochyběla těm, kteří dorazí později.

15:15 Doma před barákem vytahuju z auta směs bláta, kovu a gumy - až to umyju, mělo by to vypadat jako moje kolo. Zaslouží si pořádně očistit, protože mne letos nezklamalo. Nepíchl jsem, ani jsem neurval řetěz. Mám dobré kolo :-)

Dnes uléhám zaslouženě a s dobrým pocitem. V hlavě mi rezonují slova mého svatého jmenovce: “Dobrý boj jsem bojoval, běh dokončil, víru zachoval." :-)

 
 
 
Nesetříhané video ze ŠPACÍRU 2013 na horském kole

foto

(klikni na náhled nesestříhaného videa ze ŠPACÍRU 2013 s původní hudbou - trvá 4 minuty 40 vteřin)

 
 
 
Další reakce na letošní ŠPACÍR
Náročná akce zanechá vždy silné vzpomínky a dojmy. Jak je vyjádřili někteří účastníci na webu? Mrkni se na několik odkazů, které byly publikovány do 24 hodin :-)

A ještě odkazy na pár starších článků o minulých ŠPACÍRECH, uveřejněných na tomto webu:

 

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek