staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
15.-16.března 2013 - Na sněžnicích s Murzilkem – Nízké Tatry 2013
(Jerry)

Čtvrtek 14.3. 2013

20:30 Porada k hřebenové tůře na sněžnicích v Nízkých tatrách.

21.00 Předpověď počasí silný vítr, 3. lavinový stupeň, oblačno.

22:00 Je rozhodnuto začínáme balit.

 

Pátek 15.3. 2013

08:00 Murzilek ráno kupuje mapu Nízkých tater.

08:30 Vyrážíme z Luhu směr Čertovica.

10:00 Pšouklo v autě jogurtové mléko a jako šampus začlo bublat ven – Kému a zbytek posádky zachránilo před jogurtovou koupelí otevřené okno.

 10:30 Vynucená čůrací pauza (Murzilek  najel  do díry, kontroloval kolo). Já vyskakuji, využívám situace. V hrozné kose a větru se vrhám do závěje na malou. Od auta se ozývá – to je v pohodě, jedeme!

10:45 Osobák před námi vjel v bílé vánici do pole. Auta před námi situaci již řeší, my nezastavujeme  - jedeme dál.

12:30 Na cestě Nízkými tatrami přibývá kamionů a aut v příkopech. Viditelnost mizivá, všude samí sníh, led a vítr.

13:00 Příjezd do bodu výchozí pozice – tedy do Čertovice. Děs a hrůza za oknem auta – Murzilek vysedá a vítr o síle 140km/s málem urve dveře od auta. Při záchraně dveří uletěla zelená vesta z auta. Murzilek  nasedne zpět do auta, s kterým vítr mává jak se šejkrem.  Rozhodli jsme se obléct si výstroj uvnitř auta. Nařízení velitele akce – kdo bude vysedat, musí držet dveře od auta, jinak jsme v háji, vítr je urve. Jdu s pomocí náčelníka (oba držíme silou dveře) na záchod – venku to nejde, protože mám, co dělat, aby mě při chůzi vítr neodnesl. Jdu do blízké hospody, kde se před venkovní zkázou schovávají Maďaři. Při čůrání zaslechnu rady udílené Maďarům od neznámého do outdooru oblečeného muže – nikam nechoďte, venku je peklo, padají stromy.  Náš náčelník po opětné přípravě v autě šel dát s outdoorovým chlapíkem řeč.

13:10 Změna plánu jedeme do jiného výchozího bodu do Srdiečka – přesněji na Trangošku.

13:20 Pochvalujeme si menší odpor větru cca 130 km/s. Zatímco jiné výpravy se sněžnicemi se vracejí, my vyrážíme i s báglama nabalenýma vším možným pro případ bivaku, lavinových sesuvů a hladomoru.

foto

14:35 Čím výš stoupáme, přestávají nás krýt stromy a vítr sílí. Viditelnost mizivá, občas hledám, kde mám nohy. Sníh mi bubnuje na celé tělo – pokud by někde padala lavina, nemám šanci ji slyšet.

14:45 Naše výprava už dávno není výšlapem, ale stal se z ní boj s větrem a bílou tmou. Dodržujeme minimální vzdálenost, protože viditelnost je maximálně na nataženou ruku. Spodní vítr a vítr zprava si dělají z dnešního dne den letecký. Už dvakrát jsem letěla asi tři metry vzduchem. Nic příjemného, protože jsem zatím nepřišla na to jak mé tělo s batohem ve vzduchu řídit.

15:10 Neuvěřitelný spodní vítr zprava dělá divy. Kéma vedle mě najednou běží těsně nad povrchem země do kopce – asi přišel na to jak své tělo v letu ovládat. Zatímco Murzilek přede mnou zapřen o hole má postoj připraven na blití, já se chystám na větrný úder – zkusím to jak Kéma….běžet do kopce. A je to tady, úder přišel, běžím úplně zlehka tři – čtyři kroky…a joo, tohle je super, bez námahy do kopce. Při pátém kroku to se mnou praští o zem – ihned dávám těžiště k zemi až na prsa. No nic, dobrá zkušenost, ale tvrdé přistání mimo trasu – takhle to nepůjde. Chlapi radí, co a jak v tom větru – prd slyším, kývu hlavou a dle vlastní úvahy se vracím zpět k náročné chůzi krůček po krůčku, při foukání zprava jdu do kolen – snižuji těžiště a poprvé v hlavě mi zní…není cesty zpět.

foto

15:45 Po všech těch radách už začal letecký den i u chlapů. Kéma se svou váhou má leteckých vzletů a přistání o něco více než Murzilek, kterého pozice blicího člověka sem tam zachrání. Já lítám jak špinavé prádlo. Venku je – 15, ale ze mě teče jak v sauně.  Už tam musíme být….

15:55 Při focení u rozcestníku, jehož vrchol nám sahá ke kolenům, to s námi všemi opět zamává. Já s Kémou se sbírám ze země, Murzilek chytá ufouklou rukavici - má ji. Jeho omrzlé ústa brblají, že jsme měli zůstat na zemi, že to točil…..

16:05 Chata Štefánikova je pod sněhem, vidíme jen střechu. Murzilek mi oznamuje, že outdoorový chlap na Čertovce byl z horské. Byl vyhlášen kalamitní stav, kvůli vichřici a lavinám. Ty …. to jsi měl říct….zaznělo z mých úst. 

foto

16:10 Silou otevíráme zaváté dveře od chaty. Tři omrzlé obličeje si oddechnou….zazní ty vole, jsme tu!!!

16:20 Objednáváme velké čaje a slyšíme zprávy z rádia. V Maďarsku a ve střední části Slovenska byl vyhlášen kvůli vichřici a sněhové bouři kalamitní stav. Byly povolány vojska, aby pomohly civilistům, kteří jsou bez elektřiny. Na řadě příjezdových cest jsou vyvrácené a popadané stromy. Murzilek jen dodává – slyšeli jste to, povolávají vojsko – tak jsem tady.

17:00 Sušíme u krbu věci, popíjíme čaj, jíme podomácky dělanou polévku  a  vykládáme. Koumáme nad zítřejším počasím. Má být o něco lépe  - připravujeme asi 2-3 varianty. Jano - pracovník chaty nám je pak zredukuje jen na jednu, protože jít  lavinovým svahem, to je pak s Vámi amen.

18:00 Jdeme se ubytovat. Spíme na dvoupatrových postelích u okna. Jdu spát dole, výstupů už bylo na dnešek až až. Za chvíli jsou nám v patách tři Maďaři – šoupli je k nám na pokoj. Jsou v pohodě jen pořád telefonují – zjišťují, jaká je situace doma.

19:30 Popíjíme svařák, slivovici, pivo -  vykládáme, hrajeme deskové hry a čteme staré outoorové časopisy.

22:05 Kéma jde do hajan. My s Murzilkem ještě dopíjíme svařák.

22:35 Jdeme na kutě.

 

Sobota 16.3. 2013

07:30 Murzilek přišel z venku – pomáhal Janovi odhazat vstup do chaty. Venku je oblačno a stále velký vítr. Kéma prohlašuje, že se teda obětuje a zůstane ještě chvíli ve spacáku.

07:45 Balíme věci na pokoji a jdeme dolů na snídani. Jano má telefon – volají z horské služby. Hned se ptáme na počasí a na situaci. Má být o něco lépe než v pátek, jen je vše zledovatělé, hrozí laviny a pořád je ještě dost silný vítr. Viditelnost se zlepšuje a dokonce má sem tam vykouknout slunce.

08:00 Máme raňajky. Smaženicu s chlebem a s čajem – byla v ceně noclehu.

foto

08:45 Opravdu sem tam vykukuje slunko, oblékáme se a vyrážíme směre Ďumbier 2.045 m. n.  Viditelnost je opravdu lepší, vítr pořád silný, ale už nás nenadnáší.  Při odchodu nás u východu odchytne vrátivší se Maďar a ujišťuje se kudy se sestupuje na Trangošku. Všichni tři najednou spustíme anglicky…..ve finále to vše znělo jako maďarština, asi rozuměl, protože kývl a odešel.

10:15 Dobýváme vrchol, viditelnost se zhoršila, tak zavrhujeme odbočit ze značené cesty a dělat vrcholové foto.

10:16 Měníme rozhodnutí a jdeme se vyfotit na vrchol. V tom větru je to na samospoušť docela velký problém a tak jsme rádi i za fotku, kde Kéma nemá hlavu…..

foto

 

11:00 Jsme v nádherném sedle. Vítr je tady silný jak prase, ale stojíme rozkročmo se zabodnutými holemi a vychutnáváme si sluncem osvícenou krajinu kolem a otevřené pohledy na hřebeny i na Liptovskou Maru. Nádhera, pro tyto okamžiky stojí za to se někam plahočit….

11:15 Opět šlapeme. Jdeme šikmo svahem, což je pro chůzi na sněžnicích docela namáhavé. Sem tam se nám rozepne sněžnice a já už přicházím na to, jak je lehké sněžnici ztratit. Včera večer jsme nad tím kroutili hlavou, když nám jedni  Maďaři a pak i Češi říkali, že ztratili sněžnici. Se slovy vždyť sněžnici přece nejde ztratit- to bys musel cítit, jsme toto téma u stolu už dál nerozvíjeli.

foto

11:45 Jsme u lanovky pod Chopkem. Kabinová lanovky z důvodu silného větru nejede i obyč vleky sem tam stojí. Nezdržujeme se a volíme cestu – dolů pod sloupy lanovky.

11:55 Nejhorší chvíle dnešního dne. Jdeme 800 m přímo kolmo dolů. Já to sem tam jedu na sjezdovce po zadku – prsty v botách bolí jak čert.

12:00 Sundáváme sněžnice a pokračujeme pěšky. Kýčově modrá obloha a nádherný výhled nám pomáhá zapomenout na to peklo, které se děje uvnitř našich bot. Prsty se za živa scvrkávají při každém kroku dolů.

12:15 Jsme dole, prsty nás pálí a kolena doslova řvou bolestí. Já si jen brblám pro sebe – zlatý spinning – mně kolena nebolely.  Vyvlékáme se, nakládáme a odjíždíme.

13:45 Kocháme se slovenskou krajinou. Kéma postupně vyhledává podél čeho projíždíme a Murzilek už plánuje kam vyrazíme příště.

17:30 Dáváme si večeři Pod Černým.

19:15 Jsme doma.

 
 
 
Nízké Tatry podle Murzílka

V neděli 10.3.2013 mě píše Eco "rodina je nemocná nemohu bohužel jet s váma na Hochschwab na skialpy omlouvá se Murzo". No nic, mrknem na zprávy ohledně sněhové situace a hned mě v očích chytnou Nízké Tatry. To by šlo. Volám Kemílkovi a domlouváme se na úterý, kdy se mám k němu stavit a dořešit podrobnosti.

V úterý, ve smluveném čase zvoním u Kemílků a hned jak vkročím dovnitř, jsem poučen malou Jůlinkou a Šimonkem co jsou to Gogouni a jak se jmenuje tenhle fialový. No prostě, už nevím kdo je kdo a omlouvám se slovy, že musíme s rodiči něco probrat.

Návrh na N.Tatry je schválen, ale místo skialpů půjdeme na sněžnicích, jelikož Jerry ještě nemá skialpy. Parta se netrhá a je rozhodnuto. Ještě ten večer vyzvedávám sněžnice pro Jerry. Zjištujeme situaci jaká je v N.Tatrách a já ještě volám na Štefáničku Jánovi jestli má volná lůžka pro tři nocležníky.

Ve čtvrtek před odjezdem ještě poslední dopřesňující porada a domlouváme se na hodinu H odjezdu.

V pátek ráno kupuji mapu N.Tater, jelikož jsou rozdělené na dve poloviny a my jak na potvoru máme jen tu druhou.Dobrý tah na peněženku :-D.

A 8:30 vyrážíme směr Čertovica. Po cestě se bavíme a vzpomínáme. Bylo stále na co, jelikož jsme všichňi tři prošli oddíly a dokonce i klubovny byly vedle sebe. A přátelství (některá i manželství) přetrvávají. Dá se říct, že hodně míst, kterýma jsme projížděli, jsme měli v paměti na společné zážitky. Já vzpomínal na minulou akci, ne tak starou, kdy jsem tudyma projížděli -  minulý víkend - a ukazoval místa hlavního dění naší výpravy.

Cesta ubíhala příjemně, až na malou nehodu s kolem u Strečna. Pomalu jsme se blížili k místu, kde jsme měli naplánované, že necháme auto a půjdeme po hřebeni až k chatě R.Štefáníka. Trek je to krásný, sám jsem ho několikrát šel, ale tentokrát se neuskutečnil. Po cestě jsme potkávali v příkopech kamiony a počasí se nějak kazilo. Tohle asi nebude dobré. Vítr sílil a sněhová bouře byla čím dál větší. V sedle Na Čertovici, příhodné jméno k dnešnímu dni, bylo už zasekáno cestáři a policií. Odvraceli auta zpět. Ani nevím jak se nám podařilo zaparkovat auto na parkovišti v sedle. V autě jsem si připadal jak na moři. Kolébalo se ze stran a někdy jako by ho někdo nakopl ze spodu. Chtěl jsem otevřít dveře a zjistit jaká je situace, ale jakmile jsem je pootevřel, vítr mě je málem vyrval s pantů. Ty brďo to je síla!

No nic oblečem se v autě. Jery potřebovala na toaletu. Musel jsem jí pomoct držet dveře aby je vítr nevytrhl. Stromy před autem se kolébaly ze strany na stranu, sníh bičoval do očí a vítr hučel v uších tak, že nebylo slyšet ani slovo i když jsme se naklonili přímo k sobě. Jery na toaletu šla nakonec do restaurace a my s Kemílkem se připravovali. Po příchodu nám sděluje Jery co slyšela od chlapíka v oudorové bundě. Vypravuji se ještě poptat do restaurace jak to vypadá nahoře i když tuším, že odpověd nebude taková co čekám. Chlapíka najdu u teplého čaje a na moji otázku kouká na mě jestli to myslím vážně. Jsem z "horské" a už tady trčím 16 hodin, odpovídá mě. Kam máš namířeno? Já, na to: na Štefáničku, jestli to půjde. Je kalamitní stav a 3 lavinový stupeň, nemožné. Nevidíš čo sa děje? Jeť domou, zní jeho odpověď s doporučením.

Cestou k autu zvažuji co a jak udělat. Věřím si, že se tam nějak dostanu. Kemílkovi taky. Ale je snáma Jery. Vím, je to silná holka, ale přece je to žena mého kamaráda a maminka dvou dětí. A co takhle to zkusit přes Trangošku? Tam by nemusel být takový vítr, je to v dolíku, bleskne mě hlavou, cestou k autu. V autě navrhnu nápad jít jinama a ptám se ostatních co oni na to. U Kemílka znám odpověd už předem, Jerry mě mile překvapí a jde snáma do toho. Co říkal ten chlapík?, ještě se zeptá. A já jen, že se to nedoporučuje. Což mu za pravdu dáva i Jeery, ale jde snámi.

Na Trangošce je to o něco klidnější, parkujeme auto u hotelu a vyrážíme dolinou směr Jaskyňa mrtvých netopýrou. Sotva vyrážíme, jde zpátky nějaká skupinka a s podivným pohledem se dívají kam jdeme.

Rozestupy mezi sebou a úvahu o tom, že bychom se měli přivázat k sobě kvůli větru, radši zamítáme, z důvodu lavin. Jdu první, kdyby něco. Stromy se houpou a podivné vrzání a práskani mě nepřijemně pronásledují. S pocitem viny kam vedu kamarády, dávám si bacha na vytipované místa kvůli lavině. Jednu přecházíme, ale je starší.

Mezi stromy to ještě jde, ale co otevřené sedlo, kterým máme vystoupat nahoru. Tam spíš mám strach z lavin. Po deseti krocích se dívám do stran i za sebe. Vítr do nás bičuje a my jdeme jak burlaci na Volze. Hlavu kloním dolů, jelikož ani brýle nepomáhají a sníh a mráz dělají svou práci.

Najednou se ocitám na zemi. Podívám se za sebe a Kemílek - jako by se vznášel - jak v Šaolinu. Takhle se to musí - a hup je na zemi. Jerry jde statečně dál. Ta holka má čím dál můj větší respekt a úctu. Jo jo, Ještěrky byly a jsou holky do nepohody je to fakt. Klobouk dolů.

Jdu na kolena a stojí mě to dost sil, abych se postavil a šel dál. V půli kopce si uvědomuji, že kdyby něco padalo, tak bohužel není kam uniknout. Jsme ve žlabu. Ani napravo, ani nalevo by to nešlo.

Vyšlo to! Jsme u rozcestníku pod Dubnierom, u chaty. Tady se snažíme vyfotit. Výčitky mě už nedovolí mlčet a tak ostatním říkám, co mi sdělil chlap z "horské". No - pohled Jerry mluvil za vše. Radši ji pobízím, at dojdeme k chatě. Už vidím střechu. Za chvíli jsme u dveří, které jsou přimrzlé.

Jsme vevnitř a pohledy Jana, obsluhy a psa, mluví za vše. Naše jméno v sešitu je. Dáváme si velký hrnek čaje, který si zasloužíme. Po právu.

Kecáme a plánujeme co zítra. Pomalu nám omrzliny povolují a Jano nám sděluje, co už jsem slyšel dole. S kama jste šli? Sdělujeme jim to a necháváme si donest svařené víno. A dobrou polévku. Myšlenky mě skočí zpět, kdy jsme tady před časem byli a seděli vedle u stolu. Co vše se za ty tři roky událo a změnilo. Hodně. Vzpomínka na zemřelého Jerryho z Pardubic, na dvojté svařáky, příhoda s průkazkou veterána a mnoho jiných, drobných, ale v tenhle moment dosti silných vzpomínek se vynoří. Hodně se změnilo a událo. Člověk si uvědomí, jak to rychle utíká.

Kemílek je unaven a jde už na kutě.Já a Jery ještě popíjíme a vzpomínáme.

Ráno jako vždy už kolem šesté to nevydržím a Katarína mě dělá ranní kafe. Konečně prekapkávané, jak mě bylo sděleno včera večer - což nás dost pobavilo. Janovi pomáhám s vyhazováním sněhu, který nafoukal do půli dveří chaty.

Konečně se mohu projít kousek po hřebenu i když vítr zatím moc síl neztratil. Vracím se po chvíli probudit spáče. Snídani máme na osmou. Jelikož bylo teprve sedm hodin, slova Kemílka mě dostávají. Stojí to hodně přemáhání, ale že se obětuje a ještě vydrží ve spacáku. Probíráme variantu jak postupovat dál s postelí. Kolem osmé vstávame a jdeme snídat. Po snídani balíme věci a loučíme se s obsluhou a s hlídačem Sašou. U dveří ještě potkáme Maďary, kteří se ptají na cestu zpět.

My postupujeme na Dubmbier. Pomalu, ale jistě, jsme na vrcholu. Scenerie, které se nám naskytnou, stojí za to. Mráz na kameních udělal krasné zmrzlé sochy a viditelnost je perfektní. Jde vidět i Liptovská Mara. Pomalu postupujeme směrem k Chopku. Nádhera. Čistota bíleho sněhu úplně bere oči i dech. Modrá obloha vykoukne a my fotíme. Nemůžeme se nabažit té chladné krásy.

foto

U Chopku děláme společné foto a sestupujeme dolů k autu. Poslední pohledy na cestu, kterou jsme prošli, na údolí a sedlo kterým jsme se včera prodírali ve větru.

Nádhera, opravdu nemáme slov a každý se svojíma myšlenkama nechává znovu unášet. Shodujeme se, že to nebyla naše poslední cesta. Na večeři Pod Černým zjišťujeme, že se nám zmenšily boty a nohy narostly, ale s příjemným pocitem jedeme domů.

V neděli  si ještě u hrnku čaje se svými dojmy svěřujeme.

 
 
 
Videozáznam z výletu do Nízkých Tater

Klíkni na náhled videa a podívej se na něj ...

foto

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek