staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
3.března 2013 - Snowkite trochu jinak - Veselský kopec

(Dazul) Už je březen a sníh začíná tát. Dnes je možná poslední příležitost si tuhle sezónu zajezdit na kite. Úžasně slunečný den, téměř ideální vítr a louky kde je ještě pořád víc sněhu než odtátých ostrůvků trávy. 

Vyrážíme relativně brzy - Murzílek, jeho syn Jirka a já - směr Veselský kopec. Projíždíme oblastí, kde není skoro žádný sníh a opatrně začínám Murzu připravovat na to, že možná jedeme zbytečně. Ale zbytečně jsme nejeli. Sníh je ztvrdlý a na ostrůvcích trávy je ranní jinovatka, takže by to mělo klouzat bez větších problémů. A taky že jo. 

Hned první jízdu jsem měl pocit, že bych se opravdu nechtěl v téhle rychlosti vymajznout. Tohle je jedna z nejrychlejších jízd, kterou se mi podařilo na kite docílit. Při otáčení si dávám pořádného majzla, dneska žádné skoky!

foto

(kliknutím na fotografii se podívej na další momentky z této akce)

Murzílek dnes nemá svůj den a jsem rád, že nebude jezdit s Jirkou - protože to by nemuselo dopadnout úplně zdravě. Alespoň  já bych si na to netroufnul.

Ale pak Murzílek začal s úplnou samozřejmostí mluvit o tom, že Jirku povozím na kite já. Jeho důvěra v mé schopnosti mne sice těší, ale představa, že povezu Jirku na lyžích před sebou a při prvním náporu větru mi spadne a já jej přejedu, mne děsí. Asi začínám mít rozum. Dostávám ale spásný nápad - Jirka si stoupne na patky mých lyží a chytne se mne za trapéz - tohle je relativně bezpečný způsob. Když spadne, odpadne dozadu a já jej nepřejedu.

foto

Jak řekli, tak udělali. Rozjezd není takový svižný, jako když jedu sám, ale během půl hodinky už získávám docela dobrý cvik a když to Jirka ustojí, jedeme. Objektivně můžu konstatovat, že odhadem tři čtvrti rozjezdů Jirka ustál (a to mu je 9 let) a držel se mne jako klíště. Asi ve dvou případech dosahujeme docela velké rychlosti. Obdivuju tah kite. 

S přibývajícím časem začíná sníh povolovat a už to není takový svistot jako po ránu. Ale daří se mi jezdit poměrně blízko elektrického vedení, dřevěné ohrady i mezi sloupky ohrady. Ale opět se projevila zrádnost jízdy mezi dřevěnými kůly. Dráty mezi kůly evidentně natažené nejsou, ale na některých místech nenápadně ze sněhu vyčnívají drátěná oka. Tak akorát na to, aby se do nich  zachytila lyže. Nyní už vím, že zatímco minulý týden jsem bezproblémově přetrhl vypnutý natažený drát mezi kůly, malé drátěné oko, zamrzlé ve sněhu, nepřetrhnu. Ale zase se mi podařilo otestovat bezpečnostní vázání na lyži. A taky vím, že i na jedné lyži se dá docela dobře jezdit.

Po té, co se mi daří třikrát po sobě dojet téměř k zaparkovaném autu, vyžádám si od Murzílka můj mobil a zkouším absolvovat jízdu - s tím, že na nahození kite a jeho řízení používám pouze jednu, protože v druhou rukou ovládám kameru na mobilu. Kupodivu jde i tohle. Žádný pád, žádný další drát, jedu jako bych to uměl. A točím! Díky tomu zjišťuju, že mi takový okruh (tedy spíše trojúhelník) s navrácením přesně na start trvá téměř přesně 10 minut. Měří vzdušnou čarou něco přes 2 km, ale vzhledem ke křižování to odhaduju spíše na kilometry 3.

foto

Troufám si odhadnout, že tady svištím aspoň patnáctý kilometr a kolena se začínají pomalu hlásit. Ale hlavně - dnes to je téměř samá příjemná jistota a mám pocit, že se tady nic nového nenaučím. Prostě už trochu nuda. Murzílek s Jirkou už se v autě při čekání na mne asi trochu nudí a tak to balíme. Je asi 11 hodin a vyrážíme zpět.

 
 
 
3.března 2013 - Chladná - Kateřinice

Z Veselí u Oder to je k nám autem asi 50 km. Murzílek s Jirkou pokračují na Půlčiny. Lyže i kite, který vytahujeme z Murzílkova auta ani neschovávám. Doplním tekutiny a vyrazím ještě na Chladnou. Ta je na paraglide i kite trochu prokletá, ale dnes by to mohlo jít. A na Chladnou to mám jen 2,5 km - není co řešit!

Je už před jednou hodinou odpoledne a hrubozrnný sníh je odměklý. Ale zdá se, že pořád solidně fouká a kite bych mohl nahodit. Roztahuju šňůry, navazuju a zatěžuju vrchlík, kmitám k lyžím, zapínám se, zatáhnu za tažné šňůry a - nic. Na Veselském kopci bych se v tento okamžik už rozjížděl, ale tady se vrchlík povadle válí na sněhu. Odepnout, zatížit hrazdičku, narovnat a znovu sněhem zatížit vrchlík, zpátky k hrazdě, zapnout se, .... - nic. Chladná je prostě prokletá.

foto

Opakuju to asi čtyřikrát po sobě a - je tam. Kite mám nahoře a konečně cítím tah. Popojedu pár desítek metrů a tah polevuje. Ale kite je pořád nahoře v letovém okně. Hledám správnou polohu a po pár vteřinách už zase jedu. Vychutnávám si tah do kopce. Tohle je lepší než nějaký pitomý lyžařský vlek. Přijíždím na vrchol Chladné a po jeho oblém hřebenu přejíždím na druhou stranu.

Zkouším křižovat. Aspoň se dostat zpět na vrchol, tam sbalím kite a k autu už sjedu. Moc to nejde. Tak to zkouším zase trochu dolů a obrat do protivětru. Uááá - hup - jsem pár metrů nad zemí, osm metrů skok, měkký dopad, lyže zůstává za mnou a já popojíždím metr dva než lehnu. Hezky do sněhu, bezbolestně, měkce.

Tady to balím. Při tomhle větru se mi nepodaří vrátit zpět na start a šlapat to zpátky pěšky v těžkých lyžákách mne moc nebaví. Proto jsem taky před časem trochu zanevřel na skialpy.  Odvazuju kite, balím jej a vyšlápnu pár set metrů na vrchol. Odtud sjíždím k autu. 

Po delší půlhodince experimentování na Chladné se přesouvám do údolí - na prérijní pláň mezi Loučkou a Policema.

 
 
 
3.března 2013 - Loučka - Police

Vesnice Loučka je od Chladné asi 7 km. Tady, na velké louce za fotbalovým hřištěm, jsme před pár lety zkoušeli kite poprvé. Od té doby jsem tu snad ani nejezdil. Ale dnes fouká hezky a já bych to mohl zkusit přejet z Loučky až k vesnici Police. Jen musím nějak vyřešit ty elektrické dráty, které mi přetínají napříč tuhle prérii :-(

foto

Nastrojení kite jde rychle. Dneska už to dělám po třetí, tak aby ne. Kite roztahuju na úrovni hřiště, asi 50-80 metrů od zdejší hlavní cesty. Přede mnou se rozprostírá nádherně vlnitá, mírně se zvažující louka, táhnoucí se od západu na východ. Kdyby ji ve vzdálenosti 450 metrů nepřetínalo elektrické vedení, dalo by se nechat táhnout přes 2 km vkuse. To by byla jízda! Ale ty dráty jsou taková nepříjemná věc :-(

Fouká tu ukázkový západní vítr, takže směrem k vesnici Police to pojede tutově, horší už to asi bude s křižováním. Pole je sice dlouhé, ale široké je jen 200-300 metrů - z pravé strany asfaltka a z levé strany, v údolíčku, koleje. Na pořádné křižování proti větru to asi moc nebude. 

Vyrážím. Kite jde nahoru přímo ukázkově a do tahu jdu téměř souběžně. To se podívejme - jede to svižněji než jsem čekal. Tedy přesněji řečeno, jede to dost rychle :-) Ty dráty jsou blíž než jsem čekal. I když najíždím skoro k cestě a plaším svým kite projíždějící osobáky a pak to obracím směrem ke kolejím, takže nejedu přímo k drátů, urazil jsem toho necelého půl kiláku podezřele rychle. Dráty se zdají podstatně výš než na Veselském kopci a tak mi hlavou prolétne nápad, že bych to mohl zkusit podjet. Tož, do toho! Ale žádné frajeřinky! Asi třicet metrů před dráty pokládám kite horizontálně skoro na zem. Zprvu je odtoková hrana vrchlíku na zemi jen občas, po pár metrech už ji na zemi držím raději pořád. Kite trochu zpomalí, ale pořád táhne. Za chvíli přijde nejkritičtější moment - kite se musí podtáhnout pod dráty.

Jde to, pod dráty mám rezervu aspoň 10 metrů. Přesto držím levou ruku na spojovací brzdící šňůře, kdyby nějaký poryv větru chtěl kite zvednout do drátů. Tenhle okamžik jsem na nejvyšším stupni opatrnosti. Všechno musí probíhat podle plánu! Probíhá. Ve chvíli kdy podjíždím nejkratší cestou dráty i já, opadává ze mne napětí a kite zvedám do největšího tahu, abych byl od drátů co nejdál. 

Svištím si to k Polici a šněruju louku 200 metrů na jednu stranu a 200 metrů na druhou. Užívám si radosti z rychlosti, super náklonu a hranění, najíždím co nejblíže k cestě, aby se řidiči pokochali mým drakem :-) Otáčím to o 180 stupňů a zkouším křižovat nazpět. Už jsem od drátů skoro kilometr a půl, od auta dokonce 2 km. Nejvyšší čas to otočit. Kupodivu se proti větru prosazuju a jedu velmi pomalu nazpět.  Občas ale vítr poleví a kite v téhle letové poloze zvadne, takže jej musím posunout víc ke středu letového okna. Jenomže to už nepostupuju zpět k autu, ale jedu kolmo na  cestu nebo na koleje. Ok, obrátím to a nejedu si znovu. A ejhle, opět se prosazuju proti větru směrem ke startu. Jenomže předchozím otočením jsem se dostal 50 metrů zpět a dopředu jsem se prosadil jen 40 metrů :-(  Zkusím to blíž k cestě, třeba se mi podaří skóre alespoň vyrovnat. Fííí - při otočce se kite dostane ve chvilce nad trnkový strom a zatím co samotný kite přeletí, šňůry zůstávají zachycené ve větvích. Kite ztrácí rychlost a padá na zem. Bohužel na druhou stranu asfalty. V tu chvíli jsou šňůry natažené přes cestu tak, aby oddělily hlavu motocyklisty :-( To už jsem na zemi a rychle se odepínám, protože poryv větru nafukuje kite a ten mne shazuje a táhne do náspu na asfaltku. Odepnutí baru - hrazdy od trapézu se podařilo. Teď ještě rychle sundat lyže a přenést bar se šňůrami na druhou stranu cesty, dokud nejede žádné auto.

foto

Ufff. Podařilo se. Zadýchaně se zastavuju na druhé straně cesty, odkládám bar a chystám se volně dojít k vrchlíku, abych jej mohl odvázat od tažných a řídících šňůr. Fííí. Kite se nafukuje a posouvá o 5 metrů dál, hrazda vylétává ze země do koruny trnkovníku a tam se zachytává. Do pytle! To se bude sundávat dost mizerně. Nejdřív ale rychle ke kite a odvázat šňůry! Fííí - vidím jak se kite opět nafukuje a souběžně slyším silné praskání haluzí. Hrazda mne míjí o kousek, ale kite se vzdaluje o pořádný kus. V lyžákách se špatně běhá. Vyvíjím maximální rychlost a začíná honička. Ve chvíli, kdy se blížím k hrazdě na metr, poryv větru prudce odfoukne kite o dalších pět metrů. Takhle se to opakuje asi na 200 metrech. Jestliže mne pozoruje někdo z projíždějících řidičů, má o zábavu postaráno po zbytek dne.

Odvazuju šňůry, balím kite, nasoukávám jej do pytle a pomalu se šourám po pláni zpět k cestě, Nejsilnější větev, kterou kite hrazdou urval měří v průměru skoro 5 cm! Přírodní živly jsou fakt mocné.

Scházím na druhou stranu cesty pro lyže a pak konečně chvíli odpočívám. Povolit lyžáky, lyže přes rameno, pytel s kite taky a kráčím 2 km po asfaltové cestě k autu ...

 
 
 
Videosestřih ze snowkitingové neděle

foto

(pro spuštění videa klikni na náhled videoklipu)

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek