staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
23.2.2013 - Divoký snowkite sólo

(Dazul) Zájemců o sněžnou jízdu za drakem je dost, ale poznal jsem, že nemá smysl vyjíždět ve více jako třech lidech. Má-li si to každý dobře odzkoušet a přitom nezmrznout při čekání až na něj přijde řada, ideální to je ve dvou. A úplně nejlepší je, když vyrazím sám. Naběhám se nejméně a nejvíc si zajezdím :-)

Předpověď na WINDGURU pro sobotní dopoledne byla nejdříve jakž takž na to, aby bylo možno draka nahodit, ale v pátek odpoledne už vypadala dost divoce - řekl bych že možná až na hranici bezpečného vypuštění kite. V nárazech to vypadalo i na 12m/s, což je docela hodně :-) Tohle není počasí na to, někoho, kdo nemá z kite žádné zkušenosti, něco učit.

Vyrážím tedy sám. V klidu, bez stresu, ještě stačím předat DBCB rodinkám, které přijely na víkend a pak jedu pomalu po hodně kluzkých cestách. Občas jsou docela velké návěje, ale nebourám ani nedostávám velké smyky. Jen občas cítím, že se z auta na malý okamžik stávají trochu méně ovladatelné saně. Jedu maximálně 60, většinou držím rychlost 40 km/h. Ať si mně klidně někteří nedočkavci předjedou. Já se chci nechat tahat za drakem, ne za odtahovým vozem.

Do Veselí cesta stoupá serpentinami a občas si nejsem jistý, že nahoru vyjedu bez sněhových řetězů. Ale vyjel jsem :-) Nahoře mlha, vítr a protivné těžké sněhové vločky. Čím víc se blížím k vysílači na pláni pro kitery, tím víc pochybuju, že dnes drakovi provětrám krovky. Kdybych měl v tomhle počasí startovat na paraglide, zcela určitě vím, že bych nestartoval. Ale kite snese skoro dvakrát tolik :-)

To, že dnes nemám druhé ruce, které by vrchlík kite přidržely ve větru na zemi je nemilé. Ale rychle si odříkám oblíbenou říkanku "Nevadí, nevadí, Dazule si poradí" a zatěžuju náběžnou hranu vrchlíku hromadami sněhu, kterého je kolem opravdu hodně. Vítr je natolik silný, že stačí zatáhnout za šňůry a drak se nafoukne, zátěž nezátěž.

foto

(kliknutím na fotku si můžeš prohlédnout celou fotogalerii z této akce)

Kdybych neviděl skrzevá mlhu siluetu nafukovacího kite, odhadem 8m2, asi bych do toho nešel. Můj kite je totiž komorák a má přes 9m2. Nafukovací drak je těžší než klasický komorák a v takovém větru jej lze ovládat lépe než komorový kite. Navíc platí pravidlo - čím větší vítr, tím menší plocha draka.

Mám pocit, že se dnes zase něco nového naučím :-) V plném vědomí tahám za vnitřní šňůry, abych draka napumpoval a kite je okamžitě nahoře. Tahám doleva a vrchlík okamžitě zaujímá vertikální polohu. Silný trh a jedu. Jedu velmi svižně, řekl bych možná, že až moc rychle. Držím draka v téhle poloze a svištím směrem k Odrám. Při tomhle směru větru mám 700 metrů k nejbližšímu remízku, pozůstatku původních políček po vysídlencích. I za tohoto poryvu mám dostatek času na obejetí kite a změny směru jízdy.

Uááá - obvyklý trh při přehození draka je silnější a cítím, že jsem se na krátko vznesl. Tohleto je přesně ten manévr, který mají zkušení kiteři zmáknutý a provádějí při něm různé opičárny. O těch pár sekundách než jezdec dopadne zpět na zem je celá vyšší škola kite. Jestliže už člověk začne trochu skákat, přestane mu to za čas stačit a začíná s KGB, frontroll, fronmobe či f16 - což jsou zaběhané názvy pro triky na kite

Vítr je studený a ostrý. Brýle téměř nepoužívám, ale chvíli začínám uvažovat o tom, že to je možná škoda. Cítím jak mi namrzá obočí. Napadá mne, že to je trochu paradox, protože předpověď na dnešek věštila nějaký stupeň nad nulou. Adrenalin z divoké jízdy ale přebíjí jakékoliv nízké pocity chladu. Čert vem brýle! 

foto

Po otočce a vynuceném skoku jedu nazpět k místu odkud jsem vyjížděl. Je tam dřevěná ohrada 30x30 metrů. Startoval jsem nad ní a chtěl bych alespoň trochu "křižovat proti větru" ještě víc na dní, abych měl bezpečný prostor při otáčení. Kite držím pořád ve vertikální poloze a stačí mi s ním dělat jen vlnky. Při takovémto větru jsou osmičky poukazem na neřízený let.

Půl kilometru na jednu stranu a půl kilometru jízdy na druhou stranu. Když se dostanu proti větru, budu tak jezdit dokud nepadnu. Tohle si musím vychutnat do poslední kapky. Kdy se mi poštěstí narazit zase na takové podmínky?

Sakra, čím blíž jsem ohradě, tím větší mám jistotu, že jsem se proti větru nedostal ani o metr. A už je jasné, že mně vítr stáhl minimálně o třicet metrů níž. Ohrada je jasným pevným bodem ve vesmíru podle kterého to můžu měřit. 60 metrů od spodního okraje ohrady jsou elektrické dráty, takže ohrada je místem, kde musím začít obracet. Tak jo. Hop. Zase jsem trochu poskočil. Už se mi to začíná líbit. Jedu, spíše fičím, opačným směrem.

Prostor tu je ohraničen ploty a stromy, trochu mi to připomíná hřiště na baseball - každou otočkou se blížím k pálkaři. Při tomto směru větru mám před sebou už jen 300 metrů volné jízdy. Pak musím točit. Ještě alespoň jednu otočku ... Pokládám draka náběžnou hranou na zem, přitahuju prostřední šňůry a vypínám lyže. Podařilo se mi kite ukázkově usadit a navíc opřít o drátěná plot, takže mi jej vítr neodfoukne.

Jdu si pro vrchlík k plotu a přetahuju jej asi 200 metrů proti větru, nad horní úroveň dřevěné ohrady. Tady draka zatěžuju lyžema a jdu počkat do auta až vítr ochabne. Za půl až tři čtvrtě hodiny by měl spadnout v nárazech na 9m/s. Podle věštírny WINDGURU by po jedné či druhé hodině odpolední měl úplně zvadnout a finito.

V autě svačím nebo spíše obědvám a hlavně - roztávám. Nikdo nemá draka ve vzduchu, takže nejsem žádný srab.

Ve 12:31 už mám na sněhu roztaženého draka, s hromádkami sněhu na zatížení. Vývaz vrchlíku je rozšmodrchaný, tažné i brzdové šňůry rozprostřeny, trim je povolen na maximum, bezpečnostní pojistka OK, hrazdička - bar je taky v pořádku. Jemně zatáhnu za vnitřní tažné šňůry a hromádky sněhu se zvolna sesypávají. Kite je nafouknutý a už se nedočkavě třepotá, připravený jít nahoru. Tak jo - jedu! Takovéto starty se mi líbí. Žádné pátrání a zkoušení optimální polohy v letovém okně. Rovnou tah.

Jedu opět směrem o Odrám. Mám před sebou skoro třičtvrtě kilometru volného prostoru a vychutnávám si maximální tah. Kite ve vzduchu opisuje drobné vlnky. Baví mne jej zvednout úplně těsně nad zemí, aniž by jen malinko škrábnul o sníh. Už mi to docela jde. Ale nejde mi vůbec se prosadit proti větru :-( Ať dělám co dělám, nedaří se mi to ani o metr.

V dostatečné vzdálenosti od remízku a drátěného plotu to obracím a jedu zpět k ohradě. Vidím, že už si tam nějaká postavička natahuje šňůry a připravuje draka. Teď bych to fakt měl dát nad ohradu. Jen tak minu místo, kde hodlá s kite startovat. Ještě přitáhnout, ještě, lyže pořádně šikmo proti směru větru, ještě .... Uááá - daří se to. Vypadá to, že tu postavičku hezky nadjedu. Když jí míjím, registruju, že to je asi holka. Nad ohradou začíná terén klesat a musím se trefit mezi kůly na plot. Dráty mezi kůly natažené nejsou a tak by to mělo být v pohodě. Jediné riziko je, aby nepřišel silný poryv větru přesně v místě kdy  budu míjet kůl. V takovém případě by mne to mohlo nahodit přímo na něj. Dávám si maximální rezervu. Tak velkou, jakou dokážu proti větru prosadit. Kůly míjím absolutně bez problémů. V údolíčku to musím otočit zpět do kopce, protože taky jsou elektrické dráty.  Na to, abych je podjel se ještě pořád necítím. Vždyť šňůry mají přes 20 metrů a samotný kite má kolem 10 m - troufám si tvrdit, že izolované dráty táhnou zemědělci ve výrazně nižší výšce.

Cestou zpět zjišťuju, že si dívčina potáhla svých 20 metrů šňůr do mého směru jízdy a nebo mne vítr opět přetlačil. Každopádně to vypadá, že ji ty šňůry přetnu hranou lyží přesně v půli. Samozřejmě, že bych měl draka položit na zem, protože přejet někomu přes šňůry může pouze totální trotl. Nepoložím, přeskočím! Nějak mi v tu chvíli narostl hřebínek a já si ani nepřipustil, že by se mi nepodařilo natažené šňůry draka přeskočit. Prostě jen přitáhnu bar a hop.

Přitáhl jsem bar a - hop. Přeskočil jsem to. Prvně v životě jsem na kite cíleně přeskočil překážku! Bylo to tak samozřejmé a bezproblémové, jako bych to dělal vždycky. Cítím jak se nadýmám pýchou. Ještě trošku a musím prasknout. Neprasknul jsem. Málem jsem ale prásknul sám se sebou. Nějak jsem ztratil balanc, víc zahranil či co. Ale ustál jsem to. Jen jsem ztratil tah, protože kite šel na horní hranu letového okna a levá strana se začala bortit. Přibržďuju, rychle dofoukávám vrchlík tažnými šňůrami a opět jej zvolna dostávám do letové polohy. Tah a opět jedu. Velmi rychle mi hlavou probleskne cosi o pýše, která předchází jakémusi pádu :-(

Po kilometrové jízdě se přibližuju k ohradě. Přesněji řečeno ke kůlům mezi kterými jsou natažené zelené izolační dráty. Asi takové jaké natahovali na vojně spojaři. Otáčím to a snažím se dostat co nejdále od drátů. Sakra, nějak se to nedaří. Poryv větru mne posouvá blíž a blíž k ohradě. To nevypadá moc dobře. Za ohradou je polní cesta a pak borovicový a smrkový remízek. Tak a teď už toho draka nemám šanci položit před ohradou. Nu což, položím jej za ohradou na zavátou cestu. Raději se ale odepnu, aby mne další poryv nenahodil na ohradu. Fíííí ... Už se nemusím odepínat. Ani jsem nevěřil, že tak silný drát lze bezbolestně přetrhnout vlastním tělem.

Ležím v metrové závěji na cestě, šňůry jsou bez tahu. Jsem v pohodě. Tah v poryvu větru byl ukončen nabořením do měkké návějě. Utírám sníh z obličeje a okamžitě pátrám po kite. Na zemi není vidět. Oranžové komory draka jsou pro případ hledání na sněhu ideální barvou. Přejíždím rychle očima ve výseči letového okna ještě jednou - na zemi nic není. Zvedám oči výš a už to mám. Cosi oranžového prosvítá za borovicemi. Kite přeletěl stromy a zavěsil se z druhé strany. Konečně se odepínám od baru, sundávám lyže, oprašuju sníh a zkoumám ohradu. Mezi dvěma kůly je nový průjezd :-( Drát je ve spirále smotaný u kůlu. To byla prda!

foto

První mne napadá, že dneska už asi končím, protože než sundám kite, uběhne hodně času. Jenomže když je člověk sám a nemůže se spolehnout na nikoho dalšího, občas dokáže překonat všechna očekávání. Prostě jsem ten vrchlík sundal za 25 minut! Když jej zavěsil Murzílek na stromy před cca měsícem asi 500 metrů odsud, sundávali jsme jej ve třech mnohem déle.

Nejprve postupuju od toho nejsnadnějšího - pokusím se odvázat šňůry od vrchlíku a přetáhnout je na druhou stranu. Jednu stranu vývazu vrchlíku odvazuju snadno, protože dosahuje skoro na zem. Ale druhá strana vývazu je zachycena ve větvích, asi tři metry od vršku borovice. No co, budu tam muset vylézt. Nechce se mi šlapat tři čtvrtě kiláku k autu abych se přezul z lyžáků a tak to zkouším ve sjezdařských botách. Prozradím tajemství - jde to. Ale blbě. Končím už metr nad zemí. Jen proto, že se praskají obě borovicové větve za které se držím. Hmmm. Tak jinak. Mohl bych udělat dlouhé bolaso a nahodit jej na větev, kde jsou zašmodrchané šňůry. Pak bych tu větev ulomil a stáhl kite dolů. Jenomže tak dlouhý provázek s sebou nemám. V paraglidové výbavě mám šňůru na slanění i ruční pilku, ale ke kite mne to ještě nenapadlo přibalit. 

Přecházím na druhou stranu stromů a sundávám uvolněnou stranu šňůr. Skoro se modlím, aby se někde nechytly o koncové očka. Sklouzávají dolů jako had. Jen proužek sněhu, který se za nimi sesypává, dává tušit, kudy před chvílí vedly.

Trochu bezmocně držím zbylé dvě šňůry, které jsou ještě pořád navázané na půlce kite. Bezmyšlenovitě za ně zatahám. Kite ve větších se zahoupá. Uááá. Mám to! Přitáhnu šňůry co nejvíc a pak je prudce pustím. Kite se z vyšponované polohy vymrští směrem dolů. Jenže pak se zase vrací. Neuvolnil se. Šňůry jsou odborně zašmodrchané. Zkouším to ještě několikrát stejným způsobem. Ale nic. Nemůžu to moc přehnat, abych vývaz kite nezpřetrhal.

Do zad cítím další poryv větru. Že by? No jasně! Počkám na další poryv a v tom okamžiku musím kite přitáhnout abych dostal vývaz vrchlíku nad větev, kde je zachycený, vítr jej posune mimo větěv, já prudce uvolním šňůry a nechám kite poodletět mimo borovici. Haleluja! Podařilo se to. Jsem to ale hlavička :-) Ale preventivně se nenadýmám.

Je teprve po jedné hodině odpolední a vítr poklesl na ideální stav. Na pláň se nahrnul jakýsi snowkite kurs. Zapíchli si firemní fléru, vytáhli dětské kite a frekventanti procházejí předpisovým výcvikem. Odhaduju, že ještě aspoň hodinku bude přijatelně foukat a tak zavrhuju možnost, že bych dnes končil. Aspoň zkontroluju kite, zda není poškozený. A tak začíná rutinní proces navazování tažných a brzdících šňůr, zatěžování vrchlíku sněhem, kontrola ....

Jedu! Zase jedu. Jízda už není vůbec divoká. Napadá mne, že to je trochu škoda. Nezapomínám, co dokáže pořádný poryv větru, ale poučen z předchozích nezdarů ... Jezdím v postupně slábnoucím větru ještě další tři čtvrtě hodinky - skoro na jedno nahození. To už ale nestačí dělat vrchlíkem "vlnky", musím dělat poctivé "osmičky". 

Mám pocit, že jsem sólo jízdě přišel na chuť :-) 

foto

Krátké video (3:24) z divokého snowkitingu si prohlédni kliknutím na něj.

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek