staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
23.1.2013 - z práce domů na běžkách

(Dazul) Chystám se na svoji druhou letošní jízdu z práce domů na běžkách. A musím přiznat, že se mi moc nechce. Hlavu mám tak trochu před vnitřním atomovým výbuchem - z toho jak mně bolí pravá čelist a každé jídlo je pro mne malé utrpení. Venku je kosa a já bych se nejraděj stulil pod peřinu. Ale v sobotu máme jet K2 a já nemám pranic "natrénované". A taky cítím, že už bych se měl trochu víc hýbat.

foto

Nejhorší je ten začátek. Když se dobře obleču, správně namažu lyže a hlavně koupím nové baterie do čelovky, bude to zase zážitek výrazně lepší než obyčejná jízda domů autem.

Nejméně záživný úsek cesty je pěškobus ze Zámecké k hájence v Poličné. Je to zhruba 5 km a běžky vždy nesu v ruce. Chůze souběžně s poměrně frekventovanou asfaltkou je dost nezáživná. Ale dnes toho jsem ušetřen. Sestra mne, cestou domů do Poličné, odváží dokonce až nad hájenku - v podstatě na hřeben k rozcestníku Píšková. Ušetřila mi alespoň hodinu pěškobusu - kolem 7 km.

Před týdnem jsem vyrážel na běžkách domů už za tmy, ale dnes jsem skončil výrazně dříve - v 16:15, takže po nákupu baterek si připevňuju lyže už v 16:42 a to mám před sebou ještě skoro čtvrt hodinky světla.

foto

Vychutnávám si ojíněnou krajinu s bíle obtěžkanými stromy. Nedá mi to a přes šílený mráz sundávám pravou rukavici, abych vytáhl mobil a pořídil fotku. Mám pocit, že by to byla děsná škoda, kdybych se alespoň nepokokusil zaznamenat kousek tohoto sněhového království. I když vím, že se díky vkrádajícímu šeru stejně nepodaří zachytit tu načechranost, malebnost, čistotu, křišťálovost a plasticitu krajiny, stejně mi za to ty namrzlé prsty stojí. Už vím, že i po třiceti letech si při prohlížení takovéto fotky dokážu vybavit třeba i tu zvláštní atmosféru, kterou slovy prostě nedokážu popsat. Chvála totografiím! Už se vidím jak si večer v roce 2043 při sklence dobrého vína prohlížím na veloplošné obrazovce právě tyhle fotky. A budu při tom krásně vzpomínat. Úsměv na tváři bude občas přebíjet slza dojetí, kterou budu rychle zamačkávat.

foto

Realita této chvíle je ale mnohem prozaičtější - samec, kosa, holomráz a pomalí umřou. Chvála pohybu! Užívám si daru pohybu. Konec konců snad právě proto dnes po svých klouzám na lyžích i když by to jistotně bylo pohodlnější, teplejší a rychlejší autem.

Když jsem tudy jel před týdnem, byla už tma jako v pytli. Ve světle slábnoucí čelovky byla vidět jen bílá těžká sněhová mlha a občas jsem ztrácel pojem o tom, kde přesně jsem. Dokonce jsem na velké louce nad Ozniců trochu kufroval. Jakmile jsem dosáhl okraje louky a narazil na les, poznal jsem, že jsem se netrefil asi o 300 metrů. Naštěstí to trasu docela dobře znám a na kraji lesa jsem se rychle zorientoval.

Asi kilometr od osady Lazy jsem z poza lesa a trochu ustupující mlhu zaregistroval jakési světlo. První mne bezmyšlenkovitě napadlo "Rudá záře nad Kladnem". Tedy nad Lazy. Samozřejmě, že Lazy nemají s touto perlou socialistické literatury žádnou přímou souvislost. Ale ten název se Antonínu Zápotockému povedl, protože z pouličního osvětlení a v kombinaci s bílou mlhou, jsou Lazy obklopeny načervenalou aureolou. Takhle jsem je ještě nikdy neviděl. Snad za to může nějaký lom světla skrze mlhu. Budu se na to muset zeptat Jury, který učí fyziku na střední škole. Určitě mi poskytne prozaické vysvětlení a stručnou přednášku z optiky :-)

Kilometrová rovinka před malým stoupáčkem na Lazy je hladce prohrnutá a ještě na ni napadlo asi 5 centimetrů prašanu. Ideální podmínky pro bruslení. Při svém stylu jízdy kupuju pouze běžky s ocelovými hranami a nyní na ně pěju chválu. Hrany se poctivě zařezávají do prašanu a pár milimetrů i do pevnějšího podkladu. Ani jedou mi lyže nezklouzla. Nádhera. Bláznivě bruslím vtříc rudé záři a zprvu mám pocit, že bych takto mohl jet klidně desítky kilometrů. Samozřejmě, že jsem se svým odhodláním přehnal. Po čtvrt kilometru raději trochu zvolňuju a po půlkilometru přecházím z bruslení do klasické jízdy. Holt už nezvládám takové nasazení jako dřív :-(

Dokončení článku se připravuje .-)

foto

 

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek