staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
8.-9.12.2012 - Mikuláš v Černém

(Murzílek) Je sobota a já si jen tak ležím ve vaně a zkouším podmořský foťák se kterým vyrážím 15.12.2012 na potápění na Azury. Zabzučí mobil a přichází sms od Gapy, že dnešní akci mikulášskou v ALCEDU ruší a přesouvá se do klubovny TOM. Kde zas, ale není tolik možnosti na spaní. Škoda, říkám si Jirka se těšil a napadá mě, a zrovna to píši i Gapě, co to tak udělat u mě. Odpověď přišla obratem, že to obvolá a dá vědět. Co Gapa řekne, to platí. Sotva si udělám 2 ponory a fotím na makro, už bzučí telefon, že přijedou a jestli to nevadí atd. Gapě sděluji bez problému a rychle mě napadá hra pro děti jelikož možností je tady dost, ale času málo.

Hned ji volám ať nezapomene háčky na stromky. Diví se, vždyť Vánoce jsou až za 14dní. Sděluji jí ať se neptá proč . A nechť si děcka vezmou čelovky. A nezapomeň na ty háčky, stačím ještě dodat. Přesvědčil jsem se několikrát, že tahle parta „SKORCI“ – lidi, kde většina prošla nějakým oddílem na Vsetíně a která když chce něco udělat a naskytnou se překážky, umí zatáhout za to všichni a na výsledek není třeba dlouho čekat.

Rychle vylézám s vody, dnes focení končí a oblíkám se. Jirkovi sděluji změnu plánu a jedem na Vsetín nakoupit věci. Po cestě říkám Jirkovi co se bude dít a koukám jak ze zapálením plánuje co budou s dětmi dělat. Jaké bunkry stavět. Mám radost, ale kdybych věděl co nás čeká :-D.  Rychle kupujeme potřebné věci a jedeme se nachystat zpět.

foto

Lidi se pomalu začali scházet. S dětmi byl domek sama hlava a ruce a člověk by řekl, že je pomalu nafukovací. Ale jak se říká - dobrých lidí se vždy vleze. Sdělil jsem svůj zámysl a hned začaly přípravy. Gapa se s dětmi strojila a já s Mikym a Jirkou Archivní (tj. jejich přezdívka s manželkou, teda aspoň myslím a když tak se jim i tímto omlouvám jestli jsem něco poplet:-D), jdeme do lesní školky rozvěšovat pamlsky pro děti. Jo, dlouho jsem tam nebyl. Stromy co mě byly po ramena, už jsou nad hlavu, ale nevadí. Krášlíme jeden za druhým a za chvíli nám nezůstalo nic. Ještě se podíváme zpět a hle - tam kde jsme byli, jsou ve sněhu stopy, takže děti to budou mít o to jednoduší.

foto

Scházíme pomalu dolu do údolí a sníh krásně křupe. Obloha je jasná a hvězdy svítí tak jasně a odráží se ve sněhu, že to vypadá jak ve dne. To bude kosa prohodí kdosi. Dole už čekají děti s Mikulášem a těžko je Mikuláš drží na uzdě, aby se do lesa nerozběhly. Domluvili jsme se nakonec tak, že půjdou všichni naráz, ať každý aspoň něco najde. Sledujeme zástup čelovek, který se line do lesa a najednou jak když střelí do vrabců. Čelovky se rozutekly po školce, některé mizí v lese. Později zjišťujeme, že naše obavy z toho, že to budou mít snazší dle stop, jsou zbytečné. Jakmile děcka vylezly k prvním stromkům, tak ani křik Mikuláše a čerta prý nepomohl. Děti lítaly k jednomu stromu ke druhému a hledaly. Prý to bylo navrchu i dost divoké, aby se někdo nepustil dál než měl. Říkal mi to pak Mikuláš. Ale bylo veselé se dívat, jak se to mihotá po lese. A taky poslouchat radostný křik, když někdo něco našel. Mezitím co děti hledaly Mikuláše, jsme nachystali něco na večeři a než jsme vypili čaj, už jsme slyšeli jak se dav vrací zpět. Bylo pak i trošku obtížnější je nahnat dovnitř, ale mráz udělal i práci za nás. Za chvíli se s patra ozýval válečný pokřik divoké tlupy, která nachystala past a nešťastná víla v ní byla chycená a s pláčem nám přišla říct co se jí stalo:-D.

Postupně ale i dětem docházely síly a usínaly kde se dalo. Člověk měl kolikrát strach, aby na někoho nešlápl. Ale po půlnoci bylo slyšet už jen spokojené chrupkání. A my mohli v klidu debatovat až do brzkých ranních hodin. Některé odvážné maminky tvrdily, že bude ranní otužování a rozcvička. Myslel jsem si svoje, jak je u mě zvykem.

Už v 6 ráno jsem nemohl dospat a chodil jsem kolem domku, sbíral rozseté boby a lopaty s nočních radovánek dětí. Vcházím dovnitř a nedá mě to, beru sníh a ztrestám ty odvážlivce kteří měli ve 3ráno silná slova s rozcvičkou :-D. Jaké moje zděšení i obdiv, když se po probuzení fakt daly do otužování. Po během kolem domu a venkovní rozcvičce se i samy děti přitahovaly na trámu v domě. Někteří pochopili přítah jinak a zvedali kolena, ale jo i to se počítá :-D.

foto

Po obědě přijela i Jery s Kemilkem a vyrazili jsme na malou procházku, kterou jsme spojili s poznáváním okolí. Jelikož se u mne v Černém chystá další akce v režii ,,SKORCŮ“, tak bylo třeba jim ukázat, kde je krmelec, kam se ponesou nasbírané kaštánky, kde se dá udělat okruh na sáňkařský závod atd.

foto
(kliknutím na velkou fotku se dostaneš do fotogalerie z této akce)

Sluníčko svítilo a sníh oslepoval a řezal do očí. Ale výhled na vrch byl parádní a stál za to. To jsme se shodli všichni. Čas ale zastavit nejde a pomalu jsme se vraceli zpět. A děti jako by tušily, že bude za chvíli všemu konec, tak o to víc byly jak urvané s řetízků. Došli jsme zpět a začalo přemlouvání, řečí „ještě chvíli, ještě chvíli“, ale hold víkend končí.

Pomalu začalo loučení a každý se loudal do šeda každodenních starostí a povinností. „Tak zas někdy“ slyšel při rozloučení člověk a díval se na naštvané tváře malých rarášků, jak my tomu dospělí nerozumíme a kazíme jim radost. Jó, vrátit se tak do těch let.

Teploměr pomalu klesá na -18’C, tma se vkrádá a já přikládám další poleno do krbu. Zjišťuji jaké hrozné ticho tady najednou je. Škoda :-(


 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek