staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
20.-21.listopadu 2012 - Postele pro Dětské bezbariérové centrum Březiny

(Dazul)  Začalo to obyčejným mailem. Jako bývalý vůdce střediska Junáka Vsetín jsem si ještě "nestihl" zrušit automatické zasílání balíčku novinek z ústředí. A uvědomuju si, že vlastně ani nevím zda to vůbec zrušit chci :-) A tak i 18.9.2012 dorazil do mé mailové schránky "balíček" informací. Ne vždy všechny informace stíhám přečíst, ale drtivou většinu z nich se snažím alespoň rychločtením v několika minutách přelétnout.
V tomto "balíčku" jsem zaznamenal informaci: "Mezinárodní síť hotelů ACCOR a jejich *** hotely IBIS v České republice (Praha a Plzeň) nabízejí nevládním neziskovým organizacím (NNO) v rámci revitalizace pokojového zařízení hotelů bezplatně k odběru následující: postele (dvojlůžka i jednolůžka), matrace, polštáře a peřiny a další ložní materiál ve velmi dobrém stavu. Nabídka je určena pro NNO, které budou dál tento materiál využívat pro své potřeby. Podmínkou je zajistit si vlastní odvoz a naložení materiálu dle domluvených instrukcí."

Jako správci DBCB mi v hlavě okamžitě šrotí velmi jednoduchý výpočet - vyplatí se to? Solidní postele bychom už potřebovali a na jejich zakoupení ještě několik let nebudeme mít peníze. Počítám rychle - bez papíru, kalkulačky, z hlavy. Později to spočítám pořádně. Jestliže je postel na délku 2 metry, na šířku metr a na výšku 15 cm + dalších 15 cm matrace, do naší firemní dodávky se vleze maximálně 15 postelí. Ale pro DBCB jich uživíme spíš 20. Takže musíme vzít auta 2 a nebo jet 2x. Jestliže má ten pražský hotel tři hvězdičky, budou postele, které vyřazují určitě v lepším stavu než postele, které jsem zdědil po bývalých zaměstnancích DBCB. Když bychom chtěli koupit novou postel a matraci, troufám si odhadnout, že by nás jeden kus vyšel na 2-4 tisíce peněz. Při 20 postelích už to dělá 40-80 tisíc. Možná taky víc, kdybychom získali ke každé posteli i peřinu a povlečení. Kdybychom zajeli pro postele firemními dodávkami a uhradili pouze náklady na naftu, vyšlo by to maximálně na 7000 kč. Pokud bychom potřebovali v Praze přespat, určitě bychom v nějaké skautské klubovně přespali za cca 50-100 Kč/osoba. No a pokud bych do toho měl započítat i "cenu" jednoho dne dovolené za každého z oldskautů, který ji bude ochoten obětovat, asi bych měl počítat cca 600-1300 Kč za každého, kdo se akce účastní. Pokud bychom vyrazili 4, pořád mi rychlým výpočtem vychází, že by se to vyplatilo. Především pro to, že DBCB "ušetří"" i těch cca 2-5 tisíc za hrubou mzdu oněch "bláznů", kteří se do akce pustí. Trochu se stydím za tenhle ubohý propočet, ale pokladna DBCB není díky loňské "výchovné" pokutě, požehnané současným ministrem financí, v dobré kondici. Ale za chyby se platí a tak je potřeba nekecat, nebečať a makat.

Kopíruju informaci z "balíčku" a obratem ji posílám mailem Irči, Fialce a Hanýskovi s dotazem "Nezkusíme to?" Zkusíme. A tak odesílám 21.9.2012 na ústředí Junáka mail "Na základě instrukcí z „balíčku“ sděluji, že máme zájem o: postele (jednolůžka), matrace, polštáře, peřiny, další ložní materiál - vše v počtu 20 ks ..." 

foto

Po cca dvou měsících mi volá na mobil pán z recepce hotelu Ibis, že si můžeme pro ty postele přijet. Domlouváme se na termínu 21.11.2012 - to bych mohl stihnout zajistit druhého řidiče a nějaké další ruce na stěhování. Irča se ochotně nabízí, že dodávku odřídí. Vím, že je sice ve dvou možné odstěhovat 20 kompletních postelí, ale nejsem si jistý, zda takový záhul Irča vydrží, aniž by to stěhovací akci zkomplikovalo. A tak přemýšlím, komu ještě můžu dát vědět.

Strašně nerad se vnucuju, byť jen náznakem. Vyvěsím sice informaci na oldskautský web, ale kamarádům bych snad taky mohl zavolat. Jak jinak budou vědět, že je potřeba s něčím pomoc? Mám jednu z drobných zásad - snažím se nikdy neprosit o pomoc pro sebe. Pokud se jedná třeba o práci na stavbě našeho domu, vím a cítím, že to musím odmakat sám. Jiné to je, pokud se jedná o práci pro "společné dílo" - třeba oddíl nebo středisko. Naučil jsem se (občas) překonat svůj ostych a čas od času dokážu poprosit o pomoc spřízněné duše. Respektive ty, které za "spřízněné" považuju. Občas to zafunguje a já zažívám velmi příjemný pocit, že "je nás víc než loni...." :-)

Jsem rád, že Pípa, Murzílek i Zdendáš dali na oltář DBCB "jeden den" -  své dovolené, neplaceného volna či "jen" svého času. Ne každý z oslovených měl tu možnost či byl k tomu ochoten. A tak v úterý večer naše pánská "expediční jednotka" nocuje v Praze ve skautském baráku "Rozšířená 11". Přijíždíme po deváté večer a tak se orientuju trochu pomaleji než za světla. Zato Zdendáš přistupuje k zamčené brance, vyťukává na číselníku jakýsi kód, počká na zvukový signál a branku zkušeně otevírá. V tu chvíli si nejsem úplně jistý, zda se učí elektrikářem nebo kasařem. Vysvětlení je prosté - letošní prázdniny tu Zdendáš několik týdnů nocoval, když byl v Praze na masérském kursu :-)

Správce skautského domu Fred je na náš příjezd připravený a tak naše ubytování probíhá velmi rychle. Protože odtud budeme muset vyrazit brzy ráno, domlouváme se kde necháme klíče a taky platím 200 Kč za naše ubytování. Pro skauty to je 50 Kč/osoba, což mi na Prahu příjde velmi, velmi slušné.   

Večerní brífing je stručný - probíráme zítřejší logistiku akce - parkování, rozebírání, nošení, nakládání, pravděpodobný časový harmonogram, ..... Uvědomuju si, že ač hotel původně nabízel i polštáře, peřiny a další ložní materiál, při potvrzování odvozu už nabízeli jen postele. A navíc hlavně dvojlůžka. Tuším, že to zítra možná nebude tak jednoduché. Pro jistotu dávám instrukce - nikdo z vás tam zítra nebude nic podepisovat, všechno musí jít přeze mne.

Budíček máme v 5:50, v 6:15 bychom chtěli odjíždět. Vše probíhá podle plánu. Hotel Ibis, Na poříčí 5 je odtud vzdálen jen 6-7 km, ale protože cestujeme Prahou a velkými dodávkami, dáváme si dostatečně velkou rezervu, abychom byli na recepci před 7:00. Tušíme, že parkování bude pro nás, vesany, první náročný úkol tohoto dne.

foto

Ještě, že jsme vyrazili relativně brzo. Vypadá to, že máme neskutečné štěstí a budeme moci zaparkovat přímo před hotelem. Pípa zatarasil naším vozem výhled z recepce na ulici a zbytek volného výhledu se snažil Murzílek utěsnit druhou dodávkou. Nevyšlo to. Ač najíždí skoro na Pípův zadní nárazník, stejně zadkem auta přečuhuje, asi metr do cesty z podzemního parkoviště hotelu. Rádi bychom hotelový parking také využili, ale naše auta jsou příliš vysoká - "no pasarán".

Zatímco nejlepší řidiči naší výpravy parkují, pokouším se na recepci hotelu ohlásit a domluvit se, kde můžeme začít postele rozebírat a odnášet. Recepční mi sděluje, že budeme muset počkat na jeho kolegu, který příjde v 7:00, pak posnídá a pak se nám bude moci určitě věnovat. Protože jsme dorazili k hotelu jako první, vnímá, že už nějaké skupinky s osobáky vjíždí do podzemního parkoviště a  matrace stěhují. Mám z toho dojem, že to jsou patrně zaměstnanci hotelu či jejich známí. Nic se něděje, počkáme. Patrně toho máme odvézt víc než ostatní a tak to s námi bude trochu složitější. 

7:13 podepisuju 2x lejstro, že přebíráme 20 postelí a matrací. Před tím, po několikáte, vysvětluju, že jsme přijeli ne pro dvojlůžka, ale singl postele. Evidentně se mi snaží natlačit dvojpostele. Ty ale v DBCB nemáme šanci využít. Z hovoru jsem pochopil, že žádné polštáře, peřiny či povlečení nebudou. Škoda. Ale asi to tak nevadí. I postele nám pomohou.

Dostáváme kartu na hotelový výtah a všichni společně vyjíždíme do třetího patra. Obsluha nám otevírá pokoje, ze kterých si máme postele a matrace vystěhovat. Jdeme na to. Z postelí odšroubováváme masivní nožičky. Budou se nám tak v úzkém labyrintu hotelových chodeb snadněji stěhovat a do aut se lépe uskladní. Pípa a já demontujeme, Zdendáš s Murzílkem přebírají hotelovou kartu a jdou si hrát na liftboye.    

foto

Po odnesení první várky postelí a matrací, přichází rozrušený Murzílek, že to tak nejde dělat. Zatímco od výtahu odnášeli do auta postele, než se vrátili zpět, nějací zmatení človíčkové (z jiné neziskovky nebo známí zaměstnanců hotelu) se jim možná neúmyslně pokusili zcizit matrace, které si svezli ze třetího patra dolů. Nikdo z těch, které jsem v hotelu potkal, neměl na to s Murzílkem soupeřit a tak považuju jeho stěžování za nemístné. Dle mého nemá Murzílek až tolik pravdu a nejslabším i nejužším místem stěhování je výtah. Musí se na něj čekat a "omezuje" nás také to, že máme jen jednu kartu. Spor uklidňuje Zdendáš.

Další 4 postele stěhujeme společně, aby nám nikdo nic nečornul. Protože se mezitím počet stěhováků vylidnil, připadá mi vše normální a opět se občas rozdělujeme a občas stěhujeme společně.

foto

Ze třetího patra se posouváme do patra čtvrtého. Máme odstěhováno 15 postelí a všechny pokoje, které nám byly přiděleny jsme už vybílili. Domlouvám tedy s ochrankou, která nás má na starosti, kde máme jít pro zbývajících pět postelí a matrací. "To už je všechno. Víc toho teď není. Vemte si ty dvojpostele složené u stěny."  Vyvětluje mi, že všichni si odvezli jen singl postele a dabl postele nikdo nechce. A hotel platí za tunu odpadu 1600 Kč. Proto dostali instrukce, aby se zbavili hlavně dvojlůžek. "Když vezmeme těch 5 dvojlůžek, dám vám i těch 5 jednolůžek, ale budete si na ně muset počkat, až hosté vyklidí pokoj ...".

Chvíli počítám tiše do desíti. Mlčím a snažím se tvářit neutrálně. Ale asi mi to moc nejde. Mezitím svádím vnitřní boj. Jsi v Praze, co jsi asi tak čekal? Přece jsi tušil, jak si v tomhle byznysu vykládají pojem charita. Před pár hodinama jsem mu podepsal, že jsme si odvezli 20 jednolůžkových postelí, ale máme jich naložených jen 15. Z krvácející pokladny DBCB jsme za benzin vydali sedm tisíc a nebudeme mít ani původně nabízené lůžkoviny. Ten můj výpočet nebyl moc dobrý. Zapomněl jsi chlapče započítat "koeficient vychcanosti", který se tady pohybuje pod 0,5. 

Pípa je vedle mne a klíčovou část hovoru slyšel. Vidím na něm, že to cítí velmi podobně jako já. Ani si to nemusíme moc říkat. Svolávám rychlou poradu a probíráme vzniklou situaci. Dvojlůžka zabírají mnohem více místa a chtěli jsme je naložit  až jako poslední. V případě, že by se nám do auta nevešly, nebude nám to činit žádný problém, protože se bez nich v DBCB obejdeme. Zdendáš s Pípou se shodují, že když se dvojpostele rozšroubují, měly by se do auta vlézt i se zatím chybějícími 5 kompletními postelemi. Dabl postele opravdu nepotřebujeme, ale ta dřevotříska z nich se dá použít. Taková tabule dřevotřísky stojí tisícovku. Mohli bychom tím třeba obložit přístřešek na podsady a ušetříme za desky. Pípa říká, že dokáže použít železný rám postele. No a dvojmatraci můžeme dát do podkroví DBCB nebo do oddílového srubu v Dinoticích. Rozebíráním dvojlůžek alespoň zkrátíme čas při čekání na slíbené postele.

foto

Potvrzuju, že dvojlůžka odvezeme a ujišťuju se, že těch 5 postelí skutečně dostaneme. Tak jdeme na to. Tyhle dvojlůžka jsou proti lehké váze singl postelí trochu náročnější. Murzílek roztáčí svoji aku vrtačku a já rozšroubovávám postel mojí "boschkou". Vruty hážeme do Zdendášova batohu ve kterém jsme před chvilkou nosili nožičky z postelí. Pípa se Zdendou odnášejí do auta nejtěžší díly dvojpostelí - velkou tabuli dřevotřísky vyztuženou železným rámem. 

První poplach byl planý. Polovina našeho týmu odbíhá s hotelovou obsluhou do čtvrtého patra, kde mají hlášeno, že host už vyklidil pokoj a tedy mohou demontovat lůžka. Vrací se s pobaveným úsměvem - na posteli tam pořád ještě leží nějaký člověk :-)

Další poplach už vyšel. V pokoji už sice nikdo neleží, ale někdo tam má ještě nějaké zavazadla a věci. Tým je sehraný a jakmile během tří minut vyklidí postele a matrace, nastupuje okamžitě pokojská a řádí tam chvíli s vysavačem. Pak zavírá dveře pokoje. Docela bych chtěl vidět onoho hotelového hosta, jakmile otevře dveře svého pokoje :-)

Mezitím s Murzílkem demontujeme další dvojlůžka nad plán. Zdendáš ujišťuje, že se do auta překližka vleze a že pro ni má využití. Přece nepojedeme poloprázdní. Mezi hromadou obalů je zamaskováno několik singl lůžek a matrací, které tam má ukryto patrně hotelový personál. Vedle je viditělně odloženo dalších několik lůžek. Murzílek zkouší ukecávat, zda bychom si nemohli zbývající postele vzít odsud, ale nedaří se mu to. Nakonec ukecává alespoň jednu postel, která tu je asi skutečně vyhozená, protože ji chybí jedna noha a lamela roštu. Tu si prý teda můžeme vzít. Po podrobném průzkumu Murzílek nachází i chybějící nožičku :-)   

Díky Murzílkově vyjednání jedné postele, už  máme všech 20 jednolůžek a matrací. Nevezeme sice žádné lůžkoviny, ale asi 6 rozebraných dvojpostelí. Ty nám sice lůžkoviny nenahradí, zato jsme alespoň naplnili plně obě auta.

A v hlavě mi běží, že jsme v naší firmě totální naivkové. Charitu děláme skutečně jinak - hloupě a prostě. Proto taky jezdíme v řádově jiných autech a vyděláme si na násobně nižší výplatu :-) Přesto bych do Prahy nechtěl přesídlit. Neobstál bych tam. Vím, že nejsem dostatečně žaludečně odolný.

foto

Do Březin přijíždíme kolem třetí hodiny. Fialka s Tomem, Tomovým taťkou a mým strýcem už stačili ze srubu vystěhovat původní postele a matrace. Na parkovišti začíná poslední etapa téhle akce. Původní postele z DBCB odstěhujeme na chalupu kateřinického evangelického sboru a něco z hotelu Ibis se musí ostěhovat do Dinotic. Rozdělujeme se - já řeším věci pro "kostel" a Pípa s Murzílkem řeší Dinotice.

Zdendáš s Fialkou a Tomem zůstávají u srubu aby dokončili stěhování navezených postelí. Za hodinku mají družinovku Žaby, tak jim asi pomohou se šroubováním nožiček a s uskládáním (i novým rozmístěním) postelí.

Přes rozpaky se zákulisím "charity", hodnotím tuto akci pozitivně :-) Zdendo, Pípo a Murzílku, bylo mi ctí s vámi podniknout tuto akci. Děkuju vám.

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek