staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
9.-11.11.2012 - Plešivecká planina

(Murzílek) Je pondělí ráno 12.11.2012, přesně 2:36 hodina a já se pomalu chystám na služebku. Ale nedá mě to a začínám psát víkendovou akci s názvem PLANINA 2012. Ještě mrknu na email a vyzvedávám si fotky od Jožky a Janičky, dvojky která vám zůstane vryta do paměti napořád.

Je středa a já se s Jožkou a po příchodu jeho nerozlučné duše, Janičkou, domlouváme na víkend který nás čeká. Domluva je jedna věc ale realita druhá. Sám pracovně nestíhám a v pátek si ještě po příchodu z práce chystám batoh a balím Jirku. Takže nakonec volám Maťovi, že přijedu až 15:30, odkud vyrážíme za Jožkou až v 16:00 hod.

Nasedáme do aut a vyrážíme směr Plešivecká planina. Po cestě s Maťou vzpomínáme jak jsme tam před 20lety jezdívali, na Ivana, vodu kterou jsme nahoru nosili, noci kdy jsme se schovávali atd. Já vzpomínal, když jsem tam před rokem a půl byl a prošel jsem si planinu znovu celou, ale mnohé místa jsem už ani nepoznával.

Kolem desáté večer dojíždíme na vrchol planiny a já vzpomínál na trmácení s batohy s jížní strany. Teď jsme za deset minut nahoře. Jožka ještě volá svým známým ochranářům, že tam budeme a že tam máme na okraji louky auta. Dle výrázu tváře je vše v pořádku a my stavíme stany a děláme večeři.

foto

(více fotek z této akce je ve fotogalerii - klikni na fotku :-)

Večer u ohně probíráme co podniknem zítra a kterou jeskyni prolezem. Začíná přituhovat a my na druhý den zjištujem, že bylo -4. Noc je jasná a já ještě než ulehám, tak se myšlenkama vracím jaké to bylo naposled, kdy jsem tady byl.

Ráno nemohu dospat a už jako vždy vstávám kolem 5 a hltám krajinu i den plnými doušky. Chystám snídani, ranní kafe a jdu se ještě projít, než vstanou všichni. Mám rád tyhle rána, kdy se mohu sám, ponořen do svých myšlenek procházet a přemýšlet, nikým nerušen a sledovat a poslouchat jak se do jitra probouzí svět kolem mě.

U našeho bivaku slyším už jen brblání - co tak po ránu blázním, ale ranní káva je trochu lépe naladí a my se balíme na cestu. Sluníčko vychází a slibuje krásný den. Jožka vytahuje knihu Plešivecká planina na které se autorsky podílel náš kamarád Eko.  Plánujem si propast, kterou chceme lézt a kam až musíme dojít.

Cesta je perfektní - děti šlapou a mudrujou, takže cesta nám rychleji ubíhá. Podzim je opravdu krásný a barvy jen hrajou. Na první zastávce nachází děti kešku a my pokračujem dál. Chceme se co nejvíc přiblížit k cisternám a jeskyni Čistá studňa.

foto

Tábořiště jsme si vybrali hned. Krásná louka je posázena jalovcem. Jenom vybízela ulehnout a relaxovat.

Po postavení tábora rychle něco na zub a s sebou jen to nejnutnější - lana, cajky a vyrážíme. Asi po 800metrech narážíme na stopy mědvěda! A taky medvědí trus! Úsměv nám trochu ztuhnul, ale kvůli dětem to odlehčujem, že si nanejvíš veme ten špek co máme na campu.

Dle knihy hledáme jeskyni a po malé peripetii ji nacházíme. Dolů jdeme jen já a Maťa. Upravujeme si sedáky. Děti zůstavají na povrchu s Janou a Jožou.

 foto

V díře je to trochu těsné, ale dolu se těšíme oba. Malý sál nás přivítal s párem netopýrů a krásnou vyzdobou. Popsat to nejde, to člověk musí vidět sám. Děláme fotky všeho co jde nafotit a zkoušíme i společnou fotku. Ale když zhasneme světlo, tak se tak trošku ztrácíme :-), takže nakonec od toho upouštíme.

foto

Zkoušíme jit dál, ale nějak to nejde. Prostor je těsný, ale když se člověk nadzvedne, tak vrchem jo, ale tím pádem jsou zas ve vzduchu nohy. A vzpomínka na Jožku, jak vykládal jak se sekl Španěl a kolik práce dalo než ho vytáhli. Nicméně nás to nějak neodrazuje a riskujem to. Podařilo se! Jsme na druhé straně a lezem dolů.

foto

Nelitujem toho a i když při zpáteční cestě máme menší problémy. Vracíme se na povrch s dobrým pocitem. Na vrchu nás očekávají děti a úměv milého páru.

foto

Balíme věci a vyrážíme zpět. Při zpáteční cestě u základny si všímám velikého zvířete, které rychle nafotí Jožka. Zjištujeme, že to je velký lišák, který navštívil náš bivak. Naštěstí se nic neztratilo a my si mohli bezproblémů chystat večeři.

foto

Plánujeme brzy spát, abychom zítra vyrazili co nejdřív a stihli to všechno, co jsme si naplánovali. Nějak se to ale nedaří. Při koštu čínského pití, nějaké hadovice co dovezla Jana z poslední cesty, se večer prodlužuje. Každý jako by tušil, že je to poslední večer na Planině a chce si ho užít co nejdýl. Je teplo oproti včerejšku, ale děti měli větší rozum než my a nakonec také uleháme.

K ránu mě probouzí nějaký šramot a pocit, že něco teče na náš stan. Vylézám ven a zjištuji, že si nás označkovala vysoká. Takové štestí mám zas jenom já :-D.

Vstávám, dělam si kávu a hledím na východ slunce. Nádhera. Pomalu probouzím Janičku a už spolu budíme všechny ostatní.

Snídani si vychutnáváme a trochu měníme plány. Děti pujdou na Mačku (Mačiací diera) a Vlaštovčí a my jdeme na Zombor.

foto

Kdybych věděl, že budu muset po 5cm jumarovat 35metrů, tak si to asi rozmyslím. U Zomboru se rozdělujem a spouštíme se dolů. Paráda, ale cesta nahoru je hrůza. Při cestě se mě několikrát povolil prsní jumar a ten, kdo to nezažil, tak neví, co to je za pocit ve 30 metrech pod zemí tohle řešit.

foto

Nakonec se doškrábu nahoru a už slyším děti jak se vracejí. Maťa je na vrchu coby dup.

Čas akorát a vyrážíme zpět k autům. Po ceste potkáváme místní a na chvíli se dáváme do řeči aniž bychom si uvědomovali čas. Rozum ale vítězí a tak pokračujeme k autům.

foto

Shodujem se, že to byl krasný víkend se vším všudy. U aut se rozdělujem a naše posádka zkouší cestou domů jinou trasu - kolem Tater. Prý rychlejší, ale při pozdějším porovnání to vychází na stejno. Cesta a pohled na zasněžené vrcholky Tater je poslední tečkou za naší výpravou. Už aby byla další.

U Vsetína děláme kontrolní telefonát, kde se nachází druhá posádka. Je na tom s časem stejně, ne-li líp. Večer se ještě domlouváme, kdy podniknem něco dalšího, což si myslím nebude problém.

Je skoro půlnoc, kdy konečně mám čas si odychnout. Ale myšlenkama jsem jinde - znovu prožívám okamžiky a pocity spojené s výpravou. Hlavně na pohledy a slova mého syna, který byl v jeskyni a pak zářil pocitem štestí a spokojeností. Celou cestu domů nezavřel pusu a mluvil a mluvil. Asi jsem taky nebyl jiný :-)

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek