staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
28.-30.9.2012 - Salza

(Murzílek)  Ani nevím jak bych začal. Hned na začátku bych chtěl napsat, že to byla za poslední dobu nejlíp vydařená akce.

Začalo to, tak nějak, na Valašském záření. Tam jsme s Ekem potkali Jerry s Kemílkem, a za chvíli i plno známých kamarádů, a tak nějak nám navrhli jestli bych s nimi nejeli na NESUŇÁCKOU akci. Byl jsem rád. Mám tyhle lidi rád a když mně to navrhli, tak jsem už znal odpověď - "jedem a kdy?". Poslední dobou, kdyby někdo řekl, ať jedem do pekla, jel bych :-D.

Slovo dalo slovo a 27.9.2012 nakládám kajak pro sebe a zbytek věcí na akci. Ještě musím podotknout, že jsem na kajaku seděl asi tak před čtyřmi roky. Dal jsem na slova kamaráda, který mně sdělil, že to je jak na kole. To se nezapomíná. Později jsem zjistil, že nebyl daleko od pravdy. V pátek ráno vyzvedávám GAPU s MIKYM u JERY - a koho nevidím - Endží s Píďou. Kluky co jsem, jak jsme později zjistili, viděl naposledy v roce 1996.

Vyrážíme přes Slovensko, směr Bratislava, kde jsme si dali první zastávku. Jdeme se podívat na hrad, který nás zklamal, ale zase jsme náhodně našli kešku a malý poklad, který dle stáří už nebyl zapotřebí řešit. S Endžím a Píďou jsme jen kecali a vzpomínali. No bylo co vyprávět. Pomalu se přesunujeme na náměstí, kde se konají pivní slavnosti a chvilku se zaposloucháváme do písní.

Někdo navrhne, že bychom měli vyrazit, tak se šineme k autům. Vyrážíme a kolem 17. hodiny jsme v kempu. Ještě voláme, kde je druhé vozidlo. Byli jsme ubezpečení,že jsou už jen 30km od campu, což nám později bylo vysvětleno, že si mysleli, že jsou takhle vzdálení. Prý trošku zakufrovali. Ale i to se stává.

foto

Stavíme stany. Mně nějak poslední dobou stačí auto. Už mám ustláno. A to mě Endží navrhuje ať nespí sám, že u něho je místa dost. Spíš aby ten stan nestavil sám:-D.

Jdeme si sednout do místní hospůdky a naplánovat zítřejší den. Jak je svět malý. Endží tam potkává strýce, který přisedá k nám a už se přidávají další historky. Jsme sice v Rakousku, ale v campu všude slyšíme češtinu jak na Bystřičce:-D. Plánujem, že zítra ráno vyrazíme už v 9 a Milan se k nám přidává i s kamarádem z Opavy, že pojedou s námi.

Ráno je sotva 7stupňů, ale mě to nevadí. Už v 5 se probouzím a procházím se podel břehu. Mám rád tyhle rána, kde ještě všichni spí a já si užívám to ticho a probuzení přírody. Zjištuji, že tady je podzim v plném proudu a barvy jen hrají. Ani foták nemůže tuhle nádheru zachytit. A já se pomali vracím ke stanům, kde jemně probouzím osádky do lodí. Začíná padat vlhky opar a některým se moc nechce, ale nakonec jsme všichni rozdělěni do aut a přemistujem se proti proudu za vesnici Villalten. Tady si každý chystá lodě a já jdu zkusit jestli jsem to na kajaku opravdu nezapomněl.

foto

Přejíždím od jednoho břehu ke druhýmu a začínat dávat za pravdu Dazulovi. To ještě nevím co mě čeká. Všichni jsou nachystaní a vyrážíme vstříc osudu. Je to paráda a hned se rozhoduji, že si kajak pořídím. Pomalu všechny puštím dopředu a hltám tu krásu kolem naplno. Zkouším si náklony a moje sebedůvěra jde rychle nahoru. Dělám už i hlouposti a těším se na nějaké větší vlny, abych otestoval sám sebe. Nemusím čekat dlouho a jsou tady. Hup jedna, druhá, udělám obrat a parádá jde to.

Při jednom takovém dalším krásným úseku jsem to trochu přehnal a jsem pod vodou. Je tam krásně. Voda je průhledná a to uklidňující bublání. Ježíši, asi bych se měl vynořit. Vylézám ven a vidím jak Miky hledá a Gapa cosi mudruje. Směji se od ucha k uchu a už to od ní schytávám. No jo, on je na hlavu a ještě se přitom směje. A co mám dělat? Ale to už Gapa mávne rukou a jen uslyším že zabrble "To nemá cenu, Murzin". Zjištuji, že mě uplavala bota, ale Jery s ní mává, tak se rozhoduji, že to zkusím znovu i bez bot. To dám a rozjíždím se. Jo, je to za mnou a i bez jedné boty.

foto

Asi po 10km najednou pocituji trnutí a bolest zad. No jo, už to není jak dřív. Ale požitek z plavby si nenechávám tímhle kazit a dál vyhlížím další peřeje. Ale už po 20 minutách nevím jak s nohama a rovnám záda jak se dá. Jo, jo. Jakmile se chci prohnout, kajak se nebezpečně rozkymácí a já rychle hledám stabilitu. Přestávku beru jak vysvobození a skok do řeky ještě líp. Hodím pár temp a je to lepší.

Nasedáme a vyrážíme dál. Užívám si to a bolest ani už nepociťuji. Najednou zjištujeme, že se stmívá. Vždyť plujeme už celý den. A kolik vlastně je to km? Později zjišťuji, že je to asi 25 km.

Problém nastává na konci při vysedání. Co je? Vůbec mě nefungují nohy a záda ani necítím. Kamarádi mě pomáhají, jak nějakému stoletému a já abych se trochu dal do kupy, tak kajak hážu na záda a poslední kopeček k naším stanům vyběhávám.

U auta ze sebe loupu neoprém a hážu na sebe suché věci. Nasedáme do auta a jedeme si pro své vozy s kterýma jsme se vyvezli. Jedem podél Salzy a já si zase užívám úseky, které míjíme znovu. Zamiluji si tuhle řeku a po návratu navrhuji ať toho uděláme tradici, což berem všichni jako samozřejmost. Večer jdeme všechno vstřebat na večeři a rozebíráme den znovu.

Na druhý den začíná loučení a nikomu se moc nechce jet domů. Já nevím jestli je to věkem nebo čím, ale znovu si ráno přivstanu a procházím se svýma myšlenkami po proudu. Po návratu už někteří snídají a my v 9 odjíždíme pomalu domů. Ježíši, vždyť jsem si zapomněl vzít to číslo na Milana ohledně toho kajaku. No, musím to na další akci napravit.

Poslední pohledy na vodu a horu a mastíme po dálnici směr Vídeň, Bratislava a Vsetín. V autě se domlouváme na srazu na úterý.

Ten samozřejmě proběhl ve velkém obsazení, jak na vodě. Teda kromě Gapy, kterou přepadl nějaký kikiris a pípovy sestřenice, která bydlí v Ostravě. Na srazu svou chybu už napravuji a beru si od Endžího číslo na Milana a ještě večer mu volám a domlouvám se.
Měníme fotky a rozloučíme se stím, že tohle nebyla tento rok naše poslední společná akce.
Fotek a filmu je tolik, že Pípa sdělil, že udělá CD. Už aby bylo, Pípo.

Večer se doma zas hrabu ve fotkách a kdyby to šlo,seberu se a jedu zpět.

 
 
 
28.-30.9.2012 - Nessuno opět v akci ..., aneb Salza 2012

(Gapa, Nessuno) Začátek září, vidina dlouhého září, a na jeho konci po jednom telefonátu od Pídi to vypadá na velmi podařenou akci. Údajně, Nessuno opět v akci. To si, ač již Skorec, nemůžu nechat ujít.

A tak se v týdnu, před svatým Václavem scházíme v klubovně. Složení je velmi pestré –oldskauti, Nessuno, Skorci - Píďovci, Endži, Jerry, Murzilek, Miky, Gapa, Pípa a jeho švagrová. Lichý to počet, ale na naše nekonečné listování v telefonním seznamu a obvolávání nikdo nereaguje. Nevadí. Murza pojede v kajaku. „Murzilku, neboj, to se nezapomíná, ani po třech rokách“. Touhle větou je vybaven od svého spolubojovníka na většině akcí Dazula.

 

Pátek ráno – měli bychom vyrazit.

Ale jelikož je Nessuno opět v akci, vyrážíme o slabou hodinku později. Nic se neděje. Pojedeme v koloně, abychom se po cestě domluvili, kde zajdeme na výlet. Nejedeme v koloně. Nic se neděje. Máme mobily. Jen ty nějak nefungují na rychlé změny směru v dopravě na křižovatkách v Bratislavě. A tak je použijeme, až poté co zaparkuje každé auto na jiném místě. Telefonát probíhá ve stylu. „Kde jste? My jsme nabřehu nějakého Váhu, a vy? Cože? Dunaj? To nevadí, hlavně nás zajímá, kde se potkáme.“

Jdeme tedy na hrad. Může být. Pod ním totiž parkujeme, a na střeše zůstává kajak, tak ho z výšky zkontrolujeme. Kajak nekontrolujem – není vidět, zato kontrolujeme hrad a konstatujeme, že teda nic moc. Míříme na náměstí. No cosi lepší, ale všeho dobrého pomálu, tak raději vyrážíme směr Palfau.

Jsme v Rakousku. Kousek od Palfau. Cca 40 km. Auto Miky, Murzílek, Gapa volá  auto Endži, Jerry, Píďovci? Kde jste? No asi 30 km od Palfau.Tý jo, kde nás předjeli? To je divné. Dojíždíme do kempu, poté co za Palfau postavili „novou“ vesnici. (prohlásil Miky poté, co se mu zdálo, že kemp byl hned za Palfau, a ne ještě za další dědinou). Endži a jeho vůz nikde. Obhlédneme kemp, a jdeme na pivo. Sedne nám. Se smíchem vyplňujeme ubytovací papíry.

 

foto

 

A dojíždí druhé auto. Peťa se jen uculuje na otázku, jak můžou dojet hodinu po nás, když byli blíž. Až v neděli se dozvídáme, že si cestu malinko prodloužili přes Mariazell.

 

foto

 

Sobota.

Z největšího stanu v kempu vylézají i poslední účastníci zájezdu. Pípa a švagrová. Snídáme. Dostáváme rozkazy, že v 9 odjezd na vodu a obdivujeme vojenskou americkou výbavu v sáčcích. A hlavně hnědou ližičku. Tou bude totiž jíst Albert od Endžiho své batolecí pokrmy. Nápad nahatého auta zavrhujeme,a směr Wildalpen vyráží dvě neoprénové auta.Prší. Miky prohlašuje, že on jede, jen když bude svítit sluníčko. Plně s ním souhlasím. To mám dobrovolně jet po šesti rokách na deblu, vodu, která teče, hned po rozjezdu slalomovka a venku jen 6,5 stupně Celsia? A do toho všeho ještě nějak posunuli Wildalpen směrem od kempu dál. Takže najedeme více kilometrů.

Nedá se nic dělat. Náš kajakář už razí trénovat k vodě, pálavy se foukají, tak nezbývá nic jiného, než nafouknout i rio. Vyčůrat, napít se, poučit co dělat při cvaknutí, pořádně zapnout oblečky proti vodě, společné foto a jedeméééé. Ale kdo pojede první? Nikomu se nechce. Naštěstí máme s sebou 1 kajak a 1 baraku Brňáků, tak je velmi rádi pouštíme dopředu. Slalomka. Už je to tady. Foťák je sice podvodní, ale raději ho dobře ukrývám do vesty v nepromokavém obalu. Uf. Zvládáme. Všichni. Je to dobré. Vylét pálavy, poprvé a zdaleka ne naposledy a jedeme dál. Píďa se hlásí, že je stále ženeme mezi prvníma, jako málo zkušenou posádku a oni nebudou mít ještě k tomu ani žádné foto.To ještě netuší, jakou krásnou fotku bude mít s lodí v ruce Tak na něho voláme, že jedeme jako v cyklistice, peloton. Střídáme.

 

foto

 

Přestávka. Výměna různorodých čajů (dobře si ho Miky umíchal a Uherský Brod navařil) a můžeme vyjet. Á už je to tady. Památná zatáčka se šutry. Tady se cvakl Martin s Jitmelku na poslední Salze. Projíždíme. Pohoda. Miky ze zadu řve – jsme pašáci. Vylézáme a jdeme fotit. Mohla by senějaká fotka povést. Než vylezu už máme většinu posádek za našimi zády. Co už. Ještě Pípa a Píďa. Pípa projíždí. Píďa se vydává v jeho stopě. A pozor. Neprojíždí. Proč nejel  o šutr dřív proboha. Proč jel jak Pípa. Fotíme. Peťa se veze jako kdyby se ji to líbilo. Nestoupá. Miky řve, stoupej, tady došáhneš a tahá ji z vody. Píďa vklidu dojíždí s lodí. Až teď nadává. Domlátil jsem si kolena.

 

foto

 

Vydáváme se dále. Za každou vlnkou fotíme, vylévají se pálavy, dofukují se dna. Neboť nejedno dno je ucházející. Přepouštěcí ucpané ventily, jsou pěkně k ničemu. Přepouštějí o dušu.

Vlnky. Máme kajakáře? Dobré. Endži opět otravuje, že chce pumpu. Stojíme. Bacha. Házečku. Proč? Miky skákej pro něho. On nevylézá. Vylézá. Neboj a ještě se směje. Jen nemá botu. O pár metrů dál řve Jerry. My ji máme. Ano, je to tak cvakl se nám kajakář. A protože Murzílek se nevzdává, tak vylévá kajak, bere ho na rameno, jednu botu stále u Jerry a Enžiho v lodi a jde si ten úsek sjet ještě jednou. Bez problémů. Je to borec. Sice musí ještě párkrát vykrysit, ale pro jistotu po těžších úsecích. Spolubojovník na kajaku Hůlka se jen směje. Ty sjedeš těžší úsek, a pak se cvakneš. Dočká se odpovědi ve stylu – potřeboval jsem si odpočinout.

 

foto

 

Ještě před vyhlášeným skákacím můstkem dáváme na soutoku svačinu. Všichni se těšíme na teplou stravu z pytlíku. Že mají někteří tosty, topinku ve vajíčku, uzené,… není dneska vůbec zajímavé. Daleko zajímavější je vařič v zeleném sáčku. Fakt drsné.

 

foto

 

Můstek. Jdete někdo skákat? Asi jen ti mokří, ne? Když nesvítí slunko. Vydává se tedy Murza, Píďa a Pípa se švagrovou. Zbytek se jen spokojeně dívá.

 

foto

 

Už by měl být kaňon ne? Nebo i ten nám přestěhovali, jako vesnici, Wildalpen a kdoví co ještě. Vlnky. Konečně skáčeme i na riu. Paráda. Prší. Sice mám pršet až v pět hodin, ale kdoví jestli už náhodou není. Brňáci už jsou nervózní. Mysleli si, že už budou v kempu. Ale to neznají naši partiju. Na vodě stojíme za každou vlnkou a fotíme se. A vjezd do kaňonu, za mostem je k tomu jak dělaný.Miky všechny organizuje vpravo a Pípu domlouvá, ať nás taky vyfotí. Nasedá do lodi a říká. Chceš pěknou fotku, nebo jet na jistotu vpravo. Odpovídám. Mně je to jedno. Chci aby mě nebolely záda. Tak na to ti nepomůže ani jedna varianta. Jedeme vlevo. No nazdar. Sjíždíme. Pohoda. Ze zadu se ozve. Doufám, že to Pípa stihl. Ochranný štít proti muškám (rozuměj na Salze háček) odpovídá, tak pojedeme ještě raz. Ozve se rázné NE.

 

foto

 

Dojíždíme. Bolavějící záda kajakáře znamenají jeho rychlý sprint do kempu. Zbytek obdivuje ještě plavidlo RakušákůHlad nás ale brzy vyhání taky do kempu. Vaříem. Klasika. Gulášová polévka ze sáčku, chalupářský guláš, těstoviny se sýrem. Ale co. Stále chybí hnědá ližička. Albert nebude mít čím obědvat, stejně jak neměl náš kamarád Murzílek A ze všeho je stále obviňován další chudák Endži.

 

Endži jde raději vše spláchnout na hodinku do sprchy a zbytek nahoru na pivo. V naší zábavě se nenecháme rušit místní kapelou, ani třídním srazem. Ovšem co nás opravdu vyruší je spadnutí nějaké věci na zem. Ne. To není možné. Hnědá ližička. Nastávají veřejné omluvy. Smějeme se. A hodnotíme, že půjdeme raději spát.

Neděle. Rychlé vstanutí. Snídaně. Zážitky jak z řeky, tak z nočního života v kempu. Balení. Jdeme. Nessuno opět v akci. Příště opět na vodě, ale tentokrát žádné ucházející lodě. A hlavně všechny s kanálem.

 

I když. Asi se sejdeme ještě dříve. Přece jen skoro po 20 letech se  vidět, je dost pozdě. Musíme to vše napravit a sejdeme se raději již skoro po 20 hodinách.

 

 

 

 


 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek