staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
3.-4.března 2012 - Přejezd Velké Fatry

(Maťa) 3.3. 3:30 - bestiálnější čas k odjezdu asi nešlo vymyslet. Típám Dazulův budíček a nutím se obléct a dobalit. Osud mě asi nemá rád - už zase někam jedu s Dazulem jen pár hodin po skončení večůrku. Ale Pip neslaví narozeniny každý týden, natož aby se k nim přiznal a navíc čtyřicáté ...

Dvě a půl hodiny spánku není mnoho, ale za pár minut usedám do auta, pochopitelně na sedadlo spolujezdce.

Mrazivá noc přechází do rána, v Ružomberku se na pumpě resuscituji espressem a přesedáme. V okamžiku, kdy se autobus dává do pohybu, místní dámy v letech zkušeně vytahují růžence a nahlas se modlí. Dazula to znervózňuje natolik, že za jízdy otevírá dveře autobusu, připraven k výsadku. Šofér uklidňuje situaci a záhy vystupujeme v dědince Staré hory. Nalézáme kešku ve zdi místní kaple a dáváme ji do původního stavu.

foto

S lyžema na rameni pochodujem do Turecké, cestou nás poklusem zahanbuje skialpinista v lyžákách a s lyžema na báglu.

Druhé kafe na spodní stanici vleku v Turecké mě dostává do provozuschopného stavu. Vlek nás ale táhne jen do půlky sjezdovky, v horní půli někdo vraj ukradol súčiastky ...

Lepím pásy a předvádím Dazulovi výhody skialpů nad běžkami. Je krásně a stoupá to rychle, ale na přemrzlém sněhu jsou i tulení pásy na běžkách málo. Nahoře už silně vyfukuje, na okolích svazích jsou vidět odtrhy lavin až na trávu.

foto

U chatky Horské služby pod Krížnou čekám v závětří, opodál nechávám ležet rukavice pod batohem. Po chvíli mě napadá, že takový vítr by si mohl poradit i s 20-kilovým ruksakem - přicházím k němu zrovna v okamžiku, kdy už se začíná kutálet směrem k lavinovým svahům na jižní stranu. Chytám rukavice i bágl a v duchu si gratuluju - pár vteřin a už jsem nic z toho asi nikdy nenašel a mohl bych výlet zakončit..

Přichází Dazul a šlapeme na Krížnou. Fičák ze severu přitvrzuje, bez kukly na obličej by to bylo kruté. Sněhu je mnohem víc než před rokem, vysoký plot vojenského objektu na vrcholu přejíždím volně na lyžích a v závětří toho zeleného monstra čekám, až Dazula přinesou běžky.

 foto

Sníh je něco mezi betonem a sklem, nerovný a ostrý povrch při pádu silně bolí. Tulení pásy na ledových žiletkách silně trpí, ale i z kopce jsem rád, že je mám.

Na úbočích Ostredku i jinde jsou vidět odtrhy ve sněhové vrstvě dobré 2 metry tlusté, s respektem je pozoruju z bezpečí plochého hřebene. Viditelnost je mimořádná, všechny hlavní pohoří Horní země uherské máme jako na dlani.

Před Suchým vrchem poprvé odlepuju a vychutnávám si konečně větší sjezd. Dole si lehám na batoh a než Dazul zhobluje svah, stíhám na pár minut zadřímat.

foto

(kliknutím na fotku si můžeš prohlédnout celou fotogalerii z této úžasné akce)

V závětří lesa v sedle pod Ploskou nad salaší Kyšky obědváme. Ctím zákon zachování hmoty a odcházím za smrček ulevit útrobám. Z meditace mě vyrušuje Dazulovo "Ajajaj...!!!" Vidím, jak můj batoh se větrem kácí a obsah se sype na velkou louku pod námi. Zezadu připoutám k zemi povzbuzuju Dazula ve sbírání věcí, ale láhev s vodou odjíždí snad půl kilometru. Sjíždím pro ni a pokračujeme výstupem na Ploskou. Odměnou je sjezd až pod Čierny kameň.

V sedle opět doháním spánkový deficit, přijíždí Dazul a míjí nás skupinka na lyžích. Poslední z nich není ušetřen Dazulova slovního průjmu: "heletakyběžky, máštamhrany? mášalestejnějetonahovnoco, kloužetožejéahojJuro!!" Svět je malý a plný náhod - Jura, Zuzka a dva Alešové jsou ve stejné chvíli na stejném místě a mají s námi stejný směr.

V šesti pokračujeme v pozdním odpoledni přes Minčol k Rakytovu. Sněhu je mnohem více než loni stejnou dobou, i tady vidíme velké splazy.

foto

Během traverzu úbočím Rakytova padá tma, ale díky Měsíci nemusím rozžínat čelovku. Dazul věnuje svou termosku Velkému Fátrovi a posílá ji lesem někam do doliny. Šmatlám lesem ke Skalné Alpě a mám toho plné brýle. Čekám na skupinku za mnou a vychutnávám tu krásu - na to není ani třeba být velký romantik, les, hory a Měsíc s hvezdami se postarají ...

Sjíždím k chatě na Smrekovici, kde mají kamarádi domluvený nocleh. Dojíždí Dazul a navrhuje se k nim přidat. Jsem rád, že to nemusím navrhnout já, má hrdost zálesáka by mohla utrpět.

Zapadáme do restaurace a dojídáme, co nám nechali ti, co došli dřív. Lešek vytrvalostí překonává neprůstřelnou servírku a objednává pivo, dokonce i druhé kolo vymámil. Sprcha na dazulovských akcích nepatří ke standartu, aspoň jednou za život se ale musí zkusit. Brzo už vyplňujeme přebytečný prostor na izbe našich kamarátov a upadám do komatu ...

Raňajky řešíme vařením na pokoji a bez průtahů pokračujeme na sever. Horská chatrč Andreja Hlinku, ve které jsme spali před rokem, má zatlučenou okenici a tím nás ujišťuje, že nocleh v hotelu byla správná volba.

foto

Je opět krásně, nefouká a kocháme se výhledy na MF, NT , ZT i VT. Sjezd Jánošíkova Kolkáreň je pro mě a Zuzku na skialpech lahůdkou, ale běžkaři zaostávají. Traverzujeme Šiprúň a dlouhým sjezdem jim odjíždíme. Naposledy nalepujeme pásy a pokračujeme na Malino Brdo. Chvilka nepozornosti stačí, aby mi vypla lyže a vydala se po svahu dolů, naštěstí ji tulení pás po chvilce zastavuje.

Každý podle svých možností zdoláváme červenou sjezdovku a ocitáme se ve světě elektronických rytmů, billboardů a fastfoodů přímo na svahu. Skibus nám krátí cestu do města. V nádražní restauraci ladíme formu na zpáteční cestu a loučíme se.

Řízení je tentokrát na mně, tradičně nakupujeme ovčí produkty pod Strečnem (aby nám doma věřili, že jsme tam fakt byli) a zanedlouho už nás granátem zdraví partyzán U Tabulí.

Máme zase v nohách pár kilometrů, obličeje přismahlé od ostrého sluníčka, pásy odřené od ledosněhu, puchýře na nohách od lyžáků a motivaci do dalšího ročníku: za rok zas, a opravdu se zahrabem ;-)

 
 
 
Fakt jsem to viděl ....

(Dazul) Vyrážím-li na akci s kamarády typu Maťa, jsem já i zbytek naší rodiny v klidu. Jsou to vesměs zdatní hoši, kterým by jistě nečinilo žádných větších problémů vyhrábnout mne z laviny a i s batohem mne odnést do nejbližší nemocnice ....

foto

O Maťovi specielně kolují dosud vědecky neověřené zvěsti, že se jedná o zvláštní exemplář klonu Robocopa a Emila Zátopka. Nemám v tého oblasti dostatečně potřebný rozhled a tak jsem trochu na vážkách, zda se nejedná jen o pomluvu, která maskuje bohapustou závist jeho méně zdatnějších vrstevníků. 

Už čtrnáct dnů před touto akcí mi Maťa volal, že by sice rád vyrazil, ale že si z jakéhosi kolektivního sportu přinesl domů nalomené zápěstí. Jednalo se o jeho vlastní zápěstí. A že neví jak se to bude hojit atd. Jsem na takovéto výmluvy, které maskují méně vznešenější důvody, zvyklý a tak jsem tomu zvláštní pozornost nevěnoval. Koneckonců, Maťa je ve felčarství vysokoškolsky vzdělán, jistě se naučil nějaké latinské zaříkávadlo i na tuto bolístku.

Ráno v autě se vymluvil, že nemůže řídit, protože to zápěstí ....  Zpětně si ale vybavuju, že jsem cítil něco jako zbytky jakési deinfekce. Trochu mne mátlo, že se tento odér netáhl z jeho zafačovaného levého zápěstí, ale někde z úrovně jeho hlavy. Asi musel desinfekci olíznout.

Při vykládání lyží jsem byl trochu zmaten tím, že Maťa zřejmě zapomněl doma jednu tyčku, ale vysvětlil mi, že si vzal skutečně jej jednu. Že nemůže zápěstí moc namáhat a tak bude používat jen jednu lyžařskou hůlku. 

Myslel jsem si, že má tu druhou skládací tyčku zašitou v báglu, ale později se ukázalo, že Maťa nekecá.

Viděl jsem leccos, ale stoupat někoho s narvaným báglem na skialpech svah větší než 35 stupňů jen s jednou tyčkou, to jsem viděl prvně. A deprimující na tom bylo, že Maťa se tvářil "jako by nic". Tedy - on se nejen tak tvářil, ale až na velmi drobné vyjímky, se držel ne o půl lyže přede mnou, nýbrž půl kilometru přede mnou! Navíc vůbec nepadal i když to byl jeden z nejhorších sněhů, který jsem na Velké Fatře zažil.

foto

Díky akci jsem poopravil své hodnocení baccountry a skialpů (skialpy mají přeci jen něco do sebe) a byl více nahlodán věřit tomu, že Maťa je skutečně klonem Robocopa a Emila Zátopka.

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek