staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
31.12.2011 - Silvestrovské lyžování i koupání ve volné přírodě

(Pípa) Po minulém zaspání jsem teď neponechal nic na náhodě. Budíky jsem nastavil tři a mobil dal na nejsilnější zvonění. Jedeme na tradiční lyžování do pořádných hor – na Chopok. S Alpama se to sice nedá srovnávat, ale oproti Javorníkům, či Beskydám je to velký kvalitativní posun.

Ráno nás nakládá Irča s Dazulem a jedeme na Huslenky, kde se přeložíme do Murzílkového auta. Vše zvládáme a za doprovodu Eka vyrážíme.

Hustě chumelí, je tma a vidět jou pouze nalétávající vločky. Na potkávačky není vidět nic a na dálkové je to ještě horší. Na cestě čerstvý sníh a nevyzpytatelně to klouže. Hned na mostě v Halenkově dostáváme smyk a Irča ho vybírá asi na pošesté. Za Kolárovicemi jsou místa kde jsme ze zadu neviděl vůbec nic. Kolem Žiliny se počasí zlepšuje. Dojíždíme bez benzínu na parking (věřte palubní computerům) pod Chopok. Cesta k čerpačce bude fakt zajímavá.

Chystáme se a skibusem vyjíždíme na Bielu Púť. Kupujeme skipasy a jedeme hore. Abychom se dostali na další sjezdovky vyjíždíme na Lukovou a dolů jedeme k nové šestisedačce. Martin jezdí na prkně a docela mu to jde. Místy je sjezdovka pěkně ledová, při další jízdě už víme kudy jet. Na boku jsou místa s prašanem a pěkně drží v oblouku.

foto

Společný oběd jsme propásli a tak si sami dáváme vyprážaný bravčový rezeň na Lukové. Když jsme se vykulili ven tak potkáváme Irču s Ekem a klukama jak se valí na kafé. My jdeme jezdit abychom si to ještě pořádně užili. Martin chce jezdit dole na loučce a já to ho využívám jedu sám na Lukovou a než on sjede dolů a vyjede nahoru, tak já to stíhám naopak – jedu nahoru a sjíždím bez zastávek dolů. Paráda. Takto to děláme několikrát.

Čas se chýlí a sraz máme domluvený na Zahrádkách. Přesunujeme se tam a při poslední jízdě se potkáváme skoro všichni uprostřed na sjezdovce. Když Dazul nepřemluvil cizího chlapa (spletl si ho s některým s kluků), aby se s náma vyfotil, tak aspoň ten cizinec vyfotil nás.

Na sjezdovce zůstáváme jako poslední a s Martinem si to užíváme. Jdeme na okolo a děláme nejrůznější vylomeniny. Dole vracíme skipasy a natlačujeme se do třetího skibusu.

U auta se potkáváme, nakládáme a jedeme na benzinku, protože v nádrži je sucho. Eko nám dělá doprovod, kdyby nám ten benzín fakt nevyšel. U čerpačky se loučíme, klici jedou přímo domů, my se budeme stavovat na koupání.

Dnes máme sebou dokonce i ručník (poprvé). U naší vřídelní díry s horkou vodou je pořád pohyb. Nikdy jsme tu nebyly sami a ani teď to není jiné. Dazul s Murzílkem už jsou tam, já je ještě fotím a už lezu tam taky. Voda jak kafé a po lyžování je to fakt príma. Venku jsou -2 stupně a trochu sněhu.

Kluci už vylezli a kromě mě se tu koupou jen nějací dva češi. Další holka leze do vody a když promluví jak nevěřím vlastním uším – to MUSÍ být Smíšek. Je tma a není nic vidět ale je to tak. Jak je ten svět malý – na Silvestra potkáte v Kalamenech o půl šesté skupinku známých.

foto

Vůbec se mi nechce ven, ale auto už popojíždí, takže musím ukončit relaxačně-společenskou koupel a vylést ven. To je taky ta nejnáročnější část – z teplé vody do zimy. Rychle obléct, posbírat zbytek věcí a jede se domů. Cítím kolena a možná i nohy – ale moje to nejsou :-)

 
 
 
31.12.2011 - Štěstí přeje připraveným

(Eko) „Štěstí přeje připraveným..!“ Tak pravdivost těchto slov se mi potvrdila, když jsem se svými novými skialpy pod paží přesedal na břeclavském nádraží vraceje se v pátek 30. prosince večer na svátky domů. Vytáčím totiž číslo svého kamaráda Murzilka, který mi na otázku „co teda dnes podniknem?“ vyhýbavě odpoví: „Ty, Eko, já dneska nemůžu.. :-( “ A vzápětí dodal: „ale pojeď s námi lyžovat na Chopok, zítra vyjíždíme v pět!“ Jako správný mistr improvizace jsem po krátkém vyhodnocení možných následků samozřejmě souhlasil. Moje milá se totiž stejně musí učit a tak jí tímto aspoň dám dostatek prostoru. A sám se možná naučím lyžovat na Chopku líp než na Kohútce. Obvolal jsem tedy pár kamarádů – stejných bláznů, abychom nakonec k Dazulovi, Irči, Martinovi, Murzilkovi a Pípovi vytvořili další expediční jednotku ve složení Pavel, Veverčák a Eko.

foto

Cestu tam jsme si užili už od tak brzkého ranního probuzení. Kdo mne zná asi tuší, že jinak než na autopilota jsem to takto brzo ráno odřídit nemohl. Cestu nám k tomu zpříjemňovala vrstva rozbředlého sněhu a hustá chumelenice jako v nějaké videohře „Průlet sakra hustým meteorickým rojem“.

Nejvtipnější část výletu ovšem začala až po příjezdu na sjezdovku. Naposledy jsem totiž na sjezdových lyžích stál na gymnaziálním lyžáku pod Radhoštěm. Tehdy jsem brouzdal místní sjezdovky na předpotopních lyžích po o 14 let starším bráchovi, které se vyznačovaly ještě pružinkovo-koženým vázáním. „Tak tedy vzhůru do boje!“ řekl jsem si na vrcholu nejfrekventovanější, a momentálně kvůli málo sněhu nejvýše fungující, „Pretekárskej“ sjezdovky.

Dazul i ostatní zmizeli v mlze a já se jal osvojovat si techniku sjezdu. „Hlavně v klidu...nemusím se přece stydět za velké obloučky!“, řekl jsem si odhodlaně. Vždycky, když jsem si už myslel, jak mi to skvěle jde, mne však sejmul nějaký z polských nebo ukrajinských snowboarďáků. Těch tam ostatně bylo snad víc než domorodých lyžařů. „Byla to přece jejich chyba – byli nade mnou!“ utěšoval jsem se v duchu po nárazu. Když se však čelně střetl můj velkolepý brzdný oblouk s obloukem asi dvanáctiletého (samozřejmě nade mnou jedoucího) dítěte, říkal jsem si, že už toho mám dost.

foto

Další kolo jsem si proto dal dětskou sjezdovku, kde jsem proplétaje se mezi pětiletými účastníky rusky mluvících lyžařských školek vypiloval slalom, obloučky, brzdění i pády. Tahle škola mi dodala patřičné sebevědomí i náležitý um. Takže když jsem poté potkal Irču, tak jsem se s ní směle vydával na další a čím dál strmější sjezdy na místních (prý až celkem 27 km dlouhých) tratích. Postupně jsme se potkali i s ostatními a v duchu hesla „spolu se to lépe táhne“ jsme všichni vesele svištěli časoprostorem. Zůstala mi i jedna výzva do budoucna: černá trať „Spravodlivá“, na kterou si dnes troufli jen Dazul s Murzílkem.

foto

Dali jsme si i společnou fotku, na které původně Dazul nutil pózovat místo sebe náhodně osloveného pána lyžaře-fotografa. A to už jsme museli vyrazit vstříc silvestrovskému veselí v našich domovech. Šťastnější partička si ještě dala koupel v tajném přírodním termálku v Chočích a náš letošní lyžařský výpad na Chopok můžeme považovat za zdařile ukončený. Se sirkami v očích jsem ještě dočkal novoroční půlnoci, a pak dělobuchy-nedělobuchy usnul spánkem spokojeným.

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek