(Dazul) Že je nějaký přístřešek na uskladnění podsad potřeba vyrobit, mají-li zánovní střediskové, březinovské i prastaré šestkařské podsady přežít, je jasné. Získat pro realizaci této myšlenky ostatní je ovšem těžší :-)
Zahájení akce jsem dlouho odkládal, protože jsem dle hesla "skaute pomoz si sám" a "sám sobě pomáhej" byl připraven na to, že to odpracujeme v obvyklém složení - já + družina Šneků. Pod záminkou odvozu trámů z blízké pily do DBCB jsem získall už v 13:45 pomocníka - kolegu Patrika z naší firmy. Že nebudu moc počítat s Pípou jsem pochopil dopoledne, když jsem si ověřoval, zda s dneškem počítá. Nešťastně mi vysvětloval, že o víkendu při vypouštění Bystřičky utopil kameru a už druhý den ji bude s dvěma pomocníky hledat v jezu. Vůbec mu to nezávidím. Ale taky dobře vím, že nám se Zdendášem se při předloňském sjíždění Ohře podařilo v hloubce 1,5 metru najít utopený vodotěsný foťák. Budu mu držet palce.
14:02 přichází SMS od Murzílka - "... dnes to padá. Asi víš co se stalo. Musím napsat písemné přípravy ..." Vůbec jsem netušil, že úmrtí českého vojáka v Afganistánu může mít takový dopad na zahájení stavby naše přístřešku pro podsady.
16:15 přichází před družinovkou Zdendáš a o pár desítek minut později Tomáš. A tak asi hodinku makáme ve čtyřech. Pot ze mne teče proudem a občas nepříjemně kápne do oka.
Podařilo se nám ve dvou vyrovnat a podložit prohnutou podlahu kůlny - to byla operace na úrovnu přesunu soch na Velikonočním ostrově :-)
Když jsme v osm hodin večer odcházeli, měl jsem dobrý pocit - během šesti hodin velmi intenzivní práce se nám podařilo udělat dobrý základ konstrukce. Dokončení prací bude sice ještě časově náročné, ale ta náročnější část práce je za námi.