staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
5.-6.března 2011 - přechod Velké Fatry

(Maťa) Sobota 5.3., 4:30 Budík mě nelítostně vyvádí z bezvědomí bez ohledu na to, že jsem se teprve před několika hodinami vrátil ze zabijačkové veselice. Rychle aspoň čaj do lahví, svačinu a Dazul už brzdí před domem. Nakládáme a vyrážíme. Cesta ubíhá hladce, vykládáme, já pomalu střízlivím.


Vypadá to na pěkné počasí, ale když vysedáme v Turecké, ještě mrzne. Jen ten sníh tu nějak není. Na internetu to sice psali, ale že to bude takto bídné, jsme nevěřili. Kupujeme si lístek v naději, že nás vlek vyveze na hřeben. Vlekař je naším úmyslem lyžovat na hřebeni viditelně pobaven. Technický sníh končí ve třetině sjezdovky a lyže putují na batoh. Zjišťuji, že ve skialpových lyžácích se nechodí nejlíp. Postupně se otevírají výhledy na okolní pohoří a mě hlodají pochyby, jestli nebylo lepší jet třeba do Nízkých Tater – jsou vyšší o 500m a sněhu mají viditelně dost.. Kolem nás jen suchá tráva. Blížíme se k vrcholu Križné a konečně se objevuje i sníh.


Lepíme pásy – já na skialpy, Dazul na backcountry, a stoupáme. Na vrcholu se najednou rojí lyžaři, vrcholové partie jsou celé bílé a já začínám věřit, že to tady a teď může mít smysl. Je fantastická viditelnost, Nízké i Vysoké Tatry, Roháče i Malá Fatra nám připadají úplně blízko. Svačíme a dáváme si první sjezd. U Suchého vrchu trasa klesá krásným mírných žlebem, nemůžu odolat - hážu batoh na sníh a dávám si to ještě jednou, polehku. Následně oba čekáme na toho druhého, ale každý jinde…ještě že máme ty mobily.


Před námi je Ploská, impozantní oblý kopec tvořící průsečík obou hlavních hřebenů Velké Fatry. Sněhu má dost, opět neodolám a severní úbočí si dávám podruhé, zatímco Dazul svačí. Počasí i výhledy jsou mimořádné. Dazul co chvíli propadá podivné samomluvě, až později zjišťuji, že jen namlouvá komentář k videu. Traverzem obcházíme Čierny kameň a opět se rozcházíme – volím cestu přes vrcholky hřebene, Dazul traverzuje úbočím.

Zjišťuju, že tulení pásy drží dobře i na trávě. Aspoň severní strany kopců jsou pod sněhem. Trasa je členitá, znamená to před každým sjezdem sundat lyže, odlepit a složit pásy, přepnout vázání, dotáhnout boty. Před stoupáním totéž v obráceném pořadí. Během stoupání na impozantní Rakytov sleduju Dazulův pád v sedle pode mnou, fakt se s tím nemaže. Na vrcholu Rakytova se fotí partička Maďarů – takové kopce asi hoši doma nemají. Krkolomně sjíždím, zaháním kacířskou myšlenku odepnout lyže. V severním rakytovském sedle se s Dazulem opět míjíme a scházíme se až na Smrekovici. Pokračujeme trasou, kterou jsme spolu jeli na podzim na kolech.

 

Zapadá slunce a začínáme myslet na nocleh. Můj spacák není zrovna zimní, stan neneseme, a proto když se mezi stromy objevuje opuštěná budka, nemusíme se rozmýšlet. Mimo asi 15 obrázků Andreje Hlinky obsahuje i kamna a dřevo – takový luxus jsme nečekali. Intenzivně topíme, bohužel kamna moc netáhnou a kouř jde dovnitř. Musíme větrat, a to tak intenzivně, že ráno je voda v lahvích v tuhém stavu.

 

Vaříme, balíme a vyrážíme. Hřeben postupně klesá k Ružomberku. Ve Vyšném šiprúňském sedle posílám Dazula napřed a bez batohu stoupám na Šiprúň a sjíždím žleb neposkvrněným sněhem… a pak ještě jednou. Vyrážím za Dazulem, ale brzy končí sníh. S lyžemi na batohu dorážím na Malino brdo. Lanovky i krásně upravená sjezdovka jsou v provozu. Dazul sjíždí do Ružomberka na autobus, který ho zaveze k autu a já mám 3 hodiny času. Dávám batoh do úschovny a řádím na svahu.


Počasí kýčovitě krásné, sjezdovka prázdná, kvalitní sníh… Po guláši v hospodě mi hlava klesá na stůl, ale je potřeba vyrazit. Sjíždím dlouhou modrou sjezdovku k parkovišti a zbývá mi čas přesně na jedno presso.

Přijíždí manažerský vůz firmy LACHIM a já přebírám řízení. Obvyklá zastávka na nákup korbáčiků u Strečna, povinné bloudění v Žilině a pak už hladký let až domů.


 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

(Dazul) S Maťou samostatně jsem byl na takovéto akci prvně. Že to bude bezproblémová akce jsem nepochyboval - taky se to bez vyjímky potvrdilo.

 

A protože k doktorům a farářům chovám bezmeznou důvěru, měl jsem pocit, že se při letošním přechodu Velké Fatry nemůže absolutě nic stát. Sice jsem se pro jistotu podíval na lavinovou situaci, ale 1.stupeň mne v mé důvěře v Maťu utvrdil. Navíc můj parťák splňoval zásadní kritérium - "na náročnější akce se vydávej pouze s někým, kdo je schopen tě v případě potřeby odtáhnout do bezpečí".

Proklel jsem jej vlastně jen jednou, když jsem v docela solidní rychlosti udělal kotrmelec i s dobře připevněným báglem a podřel jsem si ksicht o zmrzlý sníh. Maťa, namísto aby deklaroval v praxi Hippokratovu přísahu, vesele na mne mával z vrcholu Rakytova. Desinfekční slivovica byla v báglu a mně se ji nechtělo samotnému vytahovat. A tak jsem musel riskoval infekci a zanícení. Navíc jsem tu lištu hodil k vůli němu! Ale na Smrekovici jsem byl už v klidu a definitivně jsem se rozhodl, že tu stížnost na ČLK nepošlu :-)

Počasí bylo azurové, ale vítr foukal zatraceně svěže. Každá fotka či videosekvence byla vykoupená pravidelným minutovým zahříváním pravé dlaně za krkem. Protože jsme byli prakticky pořád v pohybu, nemusel jsem za celou akci vytahovat zimní bundu - dvě trika a softshellová lehká bunda stačily i v nedělním ránu, kdy bylo poctivě pod nulou.

Přesto, že jsem se pohyboval ve velmi pohodovém tempu a měli jsme časový handicap (že nás vlek z Turecké nevyvezl až na hřeben), podařilo se mi na autobusák v Ružomberoku dorazit v 10:50. Za takový (relativně krátký) čas se mi ještě nikdy nepodařilo trasu Turecká - Rožomberok překonat. Zpátky k autu do Turecké jsem se dostal sice až ve 14:00, ale to nemohlo nijak zkalit radost z naprosto pohodové a skvělé akce.

Kdo s námi nevyrazil, může už jenom tiše závidět :-)


 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek