staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
23.10.2010 - Velká Fatra na horském kole

(Pípa) Šlapu jako ďas už hodinu, ale hřeben nevidím ani náznakem. Na to že jsme vyrazili ve 04:30 ze Vsetína a z Podsuché v 7:30 na kolech, jsme naprosto ve střehu. Teď navíc začíná být cesta zledovatělá a zadní kolo krásně prokluzuje. S Luďou to vzdáváme a nejhorší úsek tlačíme. I tak si musíme dávat velký pozor na to kam šlapeme. Po dalších 20 minutách se začíná mezi stromy objevovat světlo a to znamená, že se hřeben konečně ukázal. Na křižovatce pod Smrekoviců Maťa odbočil na chatu a my jedeme k ozdravovni.

Do areálu VZaH Smrekovica dojíždím jako poslední a Jirka s Luďou jsou až u budovy, když se z lesa vynořil Dazul. A že máme jít za ním ke studánce kde počkáme na Maťu. Kluci sjíždí k nám a stoupáme do mírného kopce. Dazul říká, že je tam závětří, ale já neslyším, protože hrozně fučí :-) Probíráme politickou situaci po volbách.


Něco málo pojíme a popijem ze zásob a vyrážíme po zelené směrem Nižné Šipruňské sedlo. Jsme nahoře, ale i tak cesta neustále stoupá a klesá. Z nějakých 520m.n.m. jsme vyšplhali až ke 1485m.n.m. což je výška Malé Smrekovice. Ve stínu leží poprašek sněhu na napadaném listí, takže co je dole zjistíme, až na to najedeme. Kola jedou v poho, Jirka si ze začátku stěžoval, že mu po složení kola drhnou kotoučové brzdy. Jeli jsme v pěti Focusem, takže 4 kola byly na střeše a páté rozebrané v kufru.

Z velkých plání se otevírají krásné výhledy, jen se projevuje mírný opar. Sluníčko se po raním tréninku schovalo za mraky a jen občas nesměle vykoukne. To nám nevadí, protože se udržet v teple není žádný problém. Stačí šlapat. Jirka testuje nové triko z Merina co jsme mu dodali (za skialpy) – Icebreaker. Zatím se zdá, že je spokojený. Nikde na loukách není sníh, jen na cestě po které jedeme se mrška drží. Lepí se na kolo a na něj čerstvě spadané listí, takže to vypadá dost strašně. Tento úsek cesty není moc záživný. Až kousek před rozcestníkem je zajímavá partie se stoupáním na plošinu s krásným výhledem na protější hřeben Jarabina-Klak.


Objíždíme Šipruň a u rozcestníku se dělíme: Maťa jede hledat na protější vrchol kešku a po chvilce se Jirka s Dazulem přidávají. S Luďou fotíme a točíme – je vidět horní stanice lanovky na Malinné, a v dálce zasněžené vrcholky Roháčů. Po dlouhé chvíli mi zvoní telefon – volá Dazul, že máme jet za nima a budeme pokračovat po červené po hřebenu dál. Původní plán byl jet po sjezdovce z Malina Brda, nebo po zelené úbočím do Ružomberka. Vyrážíme a za mírným kopcem jsme už zase všichni pohromadě. Sjíždíme po šílené cestě k rozcestníku Chabzdová a pokračujeme dál po červené. Po chvíli máme neplánovaný oddech, vychutnáváme podívanou na vedlejší hřeben s krásným úbočím. Typické smrky a keře na obrovské louce, mírné žleby – to by šlo na skalpech, na tom se všichni shodujeme.

Blížíme se k poslednímu kopci naší cesty a tím je Vtáčník. Na posledním sjezdu před ním po projetí krásného úseku kolem skal mi podjíždí přední kolo – to je ta nevýhoda, že není vidět co je pod listím. Následuje skok přes řidítka a několik kotoulů - naštěstí je tráva vysoká a měkká. Jen koleno našlo schovaný kámen a bolí.

Další cesta kolem Vtáčníka se ukazuje jako velmi zajímavá – prudké stoupání, skalní stěny a mezi nimi se vine pěšina v některých místech jen metr široká. Dorážíme na planinu, na které je malý amfiteátr a kaplička (už zazimovaná) a několik křížů. Asi poutní místo. Pokračujeme a pod Tlstou horou nás čeká sjezd do údolí. Krásný downhill úzkou, kamenitou cestičkou s spoustou ještě prudších míst. Zase hromady listí, které zabržděné zadní kolo hrne před sebou. A to je ještě spousta listí na stromech! Mimo několika nesjízdných skalnatých úseků se to dá jet a co jsme ráno pracně vyšlapali, tak teď jedeme dolů. Z lesa nás cesta vyvádí zase na travnaté pláně a Ružomberok mám jako na dlani.


Stojíme u silného pramene, i s velkým korytem. Dál pokračujeme po šotolinové cestě pořád dolů. Údolí se otvírá a my přijíždíme do Ružomberka. Jsme na druhém konci, než je cesta na Donovaly kde máme asi po 8km zaparkované auto. Projíždíme centrem a chvíli kličkujeme, než nás to navedlo na výpadovku. Cesta neustále stoupá a fučí silný protivítr. Po 4km u odbočky na Vlkolínec, kam se chceme podívat děláme krátkou přestávku. Maťa se někde ztratil před námi, ale ztráty budeme počítat až u auta.

Poslední stoupání, zatáčka a jsme u auta. Kola na střechu, Jirkovo rozmontovat a někdo říká: „Naložíme Jirkovu kostru!“ Ujalo se to a ještě chvilku ho tím zlobíme. Přijíždí Maťa, který se zdržel někde po cestě u děla. Vše naloženo, řídím já, ostatní si desinfikujou v krku a míříme na Vlkolínec – je tam taky keška. Je to něco jako skanzen, žijí tam trvale lidé a je zapsána do seznamu UNESCO. Po asi 4km přijíždíme na parkoviště a zjišťujeme, že vstup je za 2€, parkovné za jedno. Postupně opadá zájem o návštěvu a tak to otáčíme a jedeme na Kalameny se vykoupat. Je to sice zajížďka, ale těch 15km se vyplatí!

Po příjezdu neotálím a vrhám se do malé tůně. Když se už všichni nachystali, přecházíme do velké k trubce. Tady je teplota vyšší a i hloubka je lepší. Po chvíli přichází i Maťa, který byl hledat – co jiného než kešku. Tak jako po celou dobu srandy není konce, a když už jsme úplně rozmočeni nezbývá, než vylést do zimy. Fouká a tak rychle obléct a obout. V autě topíme a přes Žilinu a Makov se vracíme domů. První vyložíme Jirkovu kostru, Maťa měl být v 19:00 doma což se skoro podařilo. Pak jsem se zavezl domů a předal řízení Luďovi.

Musím na závěr říct, že jsem nikdy neměl podzim moc rád, ale asi z přibývajícími léty se to začíná měnit. Letos jsem si vychutnal, užil a prožil nádherný podzim a ještě není zdaleka konec.

 -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

(Luďa) Dne 23.10 2010 v 04.00 hod. odjezd z Valašských dědin Kateřinice, Ratiboř, Jablůnka a Vsetín. Příjezd v 7:00 hod.  do místa zvaného Podsuchá  nedaleko Ružomberka. Zúčastnění Dazul, Pipa, Jura, Maťa a Luďa.
Počasí opět dobré jako vždy.  Na zledovatělé vozovce  pokryté sněhem za silného větru  mají zúčastnění, kteří nejsou vybaveni 29 palcovými koly  problémy a tak musí na nebezpečných místech jít pěšky. Na některých úsecích je zapotřebí mačky   avšak tyto dnes nemáme sebou. Přesto jsme se dostali až na vrchol kde začíná být docela solidní rozhled i na zasněžené vrcholky Vysokých a Nízkých Tater.
Cyklostezka velmi podobná pravým Valašským cyklostezkám je z velké části pod listím a tak kameny a díry nejsou vidět. Vidět jsou ale padající a kutálející se cyklisté. Jedná se o cyklisty od nás jelikož, žádného jiného jsme nepotkali. Asi ostatní byli v práci a neměli čas.


Oproti loňsku jsme cestu přes Fatru inovovali a vydali jsme se přes místní krásné lesy kde se nám však lepily  listy stromů na kola obalená sněhem. Nakonec jsme se dostali k poutnímu místu se dvěma  kříži . Na místě jsme zjistili z jakého důvodu se zde nacházejí protože nedaleko na cestě byl sjezd  lesem  značený známkou 5+ kdy cesta byla pokryta hnijícími listy a kamením, sklon cca 60 stupňů. Sem tam nějaký kořen a větev. Částečně pěšky a na kole jsme se dostali dolů do Ružomberoku a poté cestou zpět k vozidlu. Po cestě jsme chtěli navštívit na kole   vesnici Vlkolínec umístěnou v horách. Z ,,časových důvodů" jsme  toto změnili na vyjetí autem při cestě zpět. U vesnice byla pak pokladna a paní pokladní nás od návštěvy odradila s tím, že bychom  zbytečně platili když obdobnou vesnici máme v Rožnově.
Nasedli jsme do auta a zajeli do Kalamen – paseky do místního Aquacentra kde jsme provedli očistu. Poté zpět do našich vesnic. 

 

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek