staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
S DIGITÁLNÍM OBJEKTIVEM ZA ZVÍŘÁTKY NAŠICH LESŮ, VOD A STRÁNÍ

(Pajtáš, OS Tůlavé Papuče) Někdy mám pocit, že všichni ti, kterým se dostávají mé pozvání na toulky naší přírodou si myslí, že se honím jen  za rekordy v ujitých kilometrech  prašnými cestami, spaním pod širákem nebo projetím všech splavných řek. Není tomu tak !  Především jsou to výpravy  za krásami, na které jsme již dávno zapomněli  nebo za kuriozitami, o kterých ani nevíme. V následujícím příspěvku bych se chtěl se všemi podělit o několik zajímavostí ze světa naší fauny, na které jsem narazil při letošních vandrech po střední  Evropě a které stojí za povšimnutí.

 

VÝSTRČKA ZÁSTĚRKOVÁ (Švišťus  rendlikus)

Je jedním z druhů výstrček, v českých zemích tak hojných. Je velmi dobře rozeznatelná, a to podle výrazné náprsenky, která jí dala u nás jméno a která připomíná zástěru našich maminek nebo babiček. Někdy, budete-li mít obzvlášť velké štěstí, podaří se vám narazit na tento druh s náprsenkou silně připomínající zástěrku  zadního kola   terénního motocyklu. Samotná  výstrčka je velmi nenápadná, i když neznalého při náhlém setkání v plenéru může až vyděsit svým zjevem. Zdání však klame. Nebudeme-li  při setkání s výstrčkou  dělat prudké pohyby nebo ji hladit proti srsti, respektive proti strništi, zjistíme, že se jedná o docela milého savce. Zajímavostí zde je, že tak jako si hovnivál s sebou valí svou kuličku, tak si výstrčka za sebou táhne svoji pověstnou zásobárničku se žrádlem. Do ní pak ponořena, vydávajíc mlaskavé zvuky, zaujímá vůči zbytku světa svůj charakteristický – výstrčkovský – postoj, tak jak je možno zříti na této fotočce. Někteří badatelé ve své literatuře uvádějí, že spatřili tohoto tvorečka jak třímá v předních tlapičkách klacík, silně připomínající vařečku. Zřejmě ne zcela od věci je  tedy druhový název používaný na území sousedního Slovenska, a to VYSTRČRITKA KUCHÁRSKÁ. 


Na dalším záběru pak můžeme zříti dotčenou výstrčku v plné parádě, tak jak je výše popsáno. Čtenář těchto řádků nechť se nedá mýlit tím, že na hlavě zachyceného exempláře je cosi co v popisu nebylo uvedeno. Ano, v teplých měsících výstrčka takto  doplňuje letní srst. 

 

 

DOCUPITALKA  VYTRVALÁ (Cupidus aničkus)

Vzácný exemplář  nenáročného a dnes již téměř, v rámci Evropské Unie, těžko spatřitelného obratlovce. Budeme-li mít štěstí, spatříme docupitalku, jak se byť nepříliš rychle, ale o to více vytrvale pohybuje našimi hvozdy, občas zabloudíc i do některých přilehlých států, tu více či méně vzdálených. Jen ti nejpozornější z nás  jí  mohou zahlédnout, jak vytrvale cupe za  výletníky, jen ti nejpozornější mohou zaslechnout pravidelné oddechování zapadající do taktu cupotu.  Jestli si myslíte, že jí uniknete výstupem na zalesněný chlum nebo do skalnaté průrvy divokého kaňonu, jste na omylu. Vytrvale a neomylně je vám v patách a nestřepete se jí ani kdyby jste do hospůdky zašli. Zajímavostí pak tohoto druhu je, že se vyznačuje výraznou pachovou stopou. Ne, nepleťme si ji v žádném případě s jinými, blíže nespecifikovanými jedinci. K jejímu  druhovému názvu by se po právu patřilo přidat název AROMATICKÁ a to zcela oprávněně. Je zajímavé, že tento druh vyniká aromatickou různorodostí,  pročež je  také velmi oblíbená. Historicky je známo, a i v některé literatuře uváděno aroma sušeného ovoce jako jsou meruňky, ananas, rozínky, zázvor nebo směsice čajů. Zvláště pak je oblíbena silná vůně zelových pagáčků nebo závinu. Z ne zcela jasných pramenů lze usuzovat, že se historicky snad jedenkrát podařilo takovýto exemplář domestikovat.


 

HEJKÁLEK PŮLNOČNÍ (Bubulus polemikus)

Při posledních toulkách přírodou z Pousteven do Velkých Karlovic se mi jako jednomu z mála  podařilo,  vyfotografovat jednoho z posledních exemplářů  regionálního Hejkalka  půlnočního. Na snímku u tohoto  exempláře si můžeme povšimnout krásné  letní srsti, která se odborně nazývá šedivka moirová. Ač se jedná zřejmě o jednoho z  posledních v našem regionu, zdá se, že je kupodivu dobře živený a tudíž  nehrozí, že by zašel na nedostatek potravy. Ano, plné popelnice kolem  rekreačních objektů v lůnu našich hor nelákají jen medvědy, lišky, kuny a  potkány, ale najde se zde dostatek potravy i pro kriticky ohrožené druhy. Domnívám se, že až tato fotočka se stane známou mezi odbornou  i laickou veřejností, dojde konečně ke korekci náhledu na tohoto (jak je ze snímku patrné) savce. Pravda, nepočítám s tím, že se hned změní, zvláště v dětské literatuře, ošklivá vyobrazení Hejkálka, nicméně svou troškou do mlýna snad přispěji, kromě momentky také poznáním, že pakli-že má-li  tento  tvoreček dostatek  nutričně výživné potravy, nevydává žádné děsivé zvuky (což v posledních pěti desetiletích nebylo zaznamenáno).

 

 

KAPUCÍNEK KNÍRKATÝ  (Permonikus romitus)

Pozornému stopaři a jeho objektivu nemůže uniknout tento obyvatel české kotliny. Při troše štěstí ho můžeme téměř pravidelně zastihnout v pozdním odpoledni na měkkých, klidných stanovištích,  kde pod zdánlivou rouškou  hybernity  snuje  své další pohybové aktivity. Na fotočce je zachycen exemplář  v pestrobarevném třísezoním kožíšku, který spolehlivě odolává náporu deště. Jak vidno, déšť nedokázal tohoto čiperného obyvatele našeho ekosystému vyvést z dobré nálady. Není nezajímavé, že v zimním období  pak tato srst dostává, byť nakrátko,  výrazně  carvingový nádech. Další zajímavostí  tohoto druhu je to, že již několik badatelů zabývajících se těmito révovníky  dospělo k nezvratnému přesvědčení, že tito  se již v dávné minulosti stali předobrazem lidských představ o podobách malých skřítků majících svá působiště v průmyslu dobývání hornin. Údajně také odtud  je pak jejich latinský druhový název Permonikus.  Já osobně, na základě letitých poznatků se spíše přikláním ke změně názvu na Révovník červenobílý.

 

 

CHRUPEČEK  POLEDNÍ  (Hanýskus okulárus)

Tak jako se v přírodě nacházejí obojživelníci, kteří se hravě pohybují na souši i ve vodách, tak  tam nalezneme i tyto tvorečky, byť je to druh v odborné literatuře nedostatečně popsán, kteří jsou aktivní jak ve dne  tak i v noci.  Vzhledem k  tomu, že se nedá přesně určit, zda-li se jedná o denního  či nočního tvora, přimlouval bych se za začlenění do čeledi Denních nočníčků. Jedná se totiž o to, že podle mých poznatků, ale i některých informací jiných přírodovědných badatelů se tento savec  (což je bezesporu prokázáno)  poměrně často zdržuje v nočních hodinách, často překračující půlnoc, ve volné přírodě. Zde pak nehnutě s čenichem zvráceným k obloze setrvává i mnoho hodin. Důvod se, bohužel, zatím  nepodařilo objasnit. Ve starší literatuře jsem však našel tuto zmínku, kterou si zde dovoluji citovat : „ … nocí bloudící mohou podle vztyčeného čenichu Chrupečka poledního, směřujícího k Polárce, určit světové strany  a dáti se pak cestou pravou …“. K tomuto mám však vážné výhrady, neboť podle mých zjištění nezřídka jeho čenich směřuje k některé hvězdokupě či  skvrnám na slunci. Následně pak ho lze najíti, jak ukazuje foto, na teplých, dobře větraných stanovištích s čenichem zvráceným kamkoliv. Poslední mou poznámkou k tomuto endemitovi je to, že si nejsem jist, jestli patří ryze  mezi révovníky nebo  špiritusovníky.

 
 

BŘEZINOMEN POLÉTAVÝ  (Dazulus rex)

Ač tento živočišný druh je poměrně často zmiňován, jsou kolem něj trvalé nejasnosti a jistě by si do budoucna zasloužil podrobnější enviromentální výzkum. Jsou tací, kteří tvrdí, že je celý opeřený. Jiní naopak tvrdí, že opeřený není. Další ho popisují se šupinami. Jiní to popírají. Vyskytl se názor, že mezi prsty má plovací blány. To však doposud nebylo prokázáno. Podle některých poznatků by měl mít na všech tlapkách přísavky a panuje také názor, že na zadečku má složené brka, které za určitých okolností fungují jako výškové kormidlo. A tak by jsme mohli pokračovat téměř do nekonečna. Co je však jisté, je to, že se jedná o obojživelného savce z rodu výstrček. Svůj názor dokládám výše uvedeným fotoúlovkem, kde může pozorný čtenář těchto řádků spatřiti  charakteristickou polohu výstrček, které takto svému okolí oznamují, co si o něm myslí. V tomto případě si můžeme dovodit, že tento signál patřil zřejmě všem zvířátkům pohybujícím se na hladině této vodní plochy (kačenkám a jiným).


Následující snímek je bezesporu raritou, neboť je na něm snad historicky poprvé zachyceno co si výstrčka (tatáž jako na snímku předchozím) myslí o rybách.   


 

Toliko tedy něco málo  z toulek a cest roku 2010, které jsem zachytil svým digitálním objektivem a rád se s vámi o to podělil. Doufám, že tato má snaha vám rozšíří obzory, poodhalí roušku biodiverzity a přivede vás k trvalému zájmu o přírodu i její méně známé obyvatele. (Text článku je uveden ve formátu připraveném pro převedení do jazykových mutací listopadového čísla Nationál geografic).

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek