staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
27.6.2010 - netradiční sjezd z Pusteven na kole a nevzlet z Velkého Javorníku

(Dazul) Dopoledne jsme spolu s Irčou varazili na kolo. A protože jsem Irči slíbil, že nepošlapeme do žádného kopce, nechali jsme se vyvézt i s kolem na sedačkové lanovce z Trojanovic nahoru na Pustevny :-)

Kolo jsem vezl na lanovce prvně životě - a byl to příjemný zážitek. Vlekaři jej zavěsili na specielní hák, který i s kolem zasekli za boční tyč sedačky. Kolo se nehýbalo a nezavazelo. Navíc jsme na dvojsedačně museli jet i s kolem každý sám.


Dneska byl nádherný slunečný den, vše nasvědčovalo, že bude pěkný pařák. Ale nahoře na hřebeni to už tak nevypadalo. Sluníčko sice svítilo vydatně, ale v cca 1100 metrech nad mořem docela foukalo a příliš teplo nebylo.

Zahřáli jsme se dobrou kyselicou a vyrazili po vrstevnici dolů do údolí. Sjezd jsem odhadoval tak na 30 minut, ale hodně jsem to podcenil. Abychom nejeli jen po upravené asfaltce, odbočili jsme na domnělou lesní cyklostezku. Po pár kilometrech to už přestala být domnělá cyklostezka a natvrdo se proměnila sice v příjemnou, ale dost často mírně stoupající svážnicovou cestu. Výhledy do krajiny byly naprosto bezkonkurenční a pro mne jedinečné, protože jsem tudy ještě nikdy neputoval.

Když už jsme narazili na kosodřevinu a tušili, že se za pár dalších kilometrů musíme dostat zpět na Pustevny, zvolili jsme jakousi zkratku přímo dolů. Byla docela prudká, ale dal jsem ji na kole. I Irča se některé úseky nechala zlákat a dala to. Bez přilby to bylo trochu víc o opatrnosti.

Když strmou zkratku protínal vrstevnicový chodníček, vydali jsme se po něm. Některé úseky jsme natvrdo přenášeli - především popadané stromy a potůčky. Za další kilometr jsme už podjeli lanovku, kterou jsme se před časem dopravili nahoru. To bylo znamení, že musíme brzo narazit na cestu, kterou jsem z lanovky pozoroval. Narazili jsme na sjezdovku - později jsem zjistil, že se jmenuje Malá sjezdovka. Možná že je malá, ale je docela drsně prudká. Nedalo mi to a zkusil jsem ji jet šusem přímo dolů. Samozřejmě, že jsem se snažil jet pomalu a brzdil jsem tak, že jsem měl celou cestu zablokované zadní kolo. Ale na trávě to jelo přesto docela rychle, ač se zadní kolo fakticky netočilo. Když už jsem měl pocit, že bych to nemusel dát a začal jsem se rozhlížet, kde to položím, podařilo se mi z části řízeným a z části náhodným smykem zpomalit a hohama kolo zastavit. Posledních 50 metrů sjezdovky jsem už neriskoval a došel vedle kola. Až když jsem zastavil a zklidnil se, zjistil jsem, že mám v nohách klasický "folklór", který se vybudil odeznívajícím napětím. Tak tohle byl fakt silný zážitek :-)

Cesta k dolní stanici lanovky už probíhala v pohodě - dojeli jsme tam asi za další půlhodinky. Celkově nám sjezd trval skoro hodinku a půl.

Vítr neustával a přesto, že jsem měl v kufru auta připravený padák, na Velký Javorník jsem ani nezkoušel vyrazit. Foukalo pořád 7-9 metrů/vteřinu - a to je na paraglide hodně.

Nakonec jsem ale dnes na Velkém Javorníku s padákem stál. Zavolal mi Zdena Kubík, ža tam kráčí a že se navečer vítr určitě ztiší. Irča byla tak moc hodná, že mne dovezla skoro nahoru a já víc než 2 hodinky se Zdeňkem čekal  až to poleví. Dokonce balón jsme viděli - mířil si to přímo k Javorníku, ale pak se stočil ke Štramberku.

Ve 20:30 jsme to v zdali a i spadáky se vydali dolů :-)


 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek