staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
Články o předchozích Špacírech na tomto webu
 
 
 
7.- 8.května 2010 - ŠPACÍR - 100 km valašským terénem

(Dazul) Osobně jsem Špacír absolvoval 3x pěšky a od roku 2007 jej jezdím na horském kole - protože pěšky jej chodí každý jouda :-) A letos (na 11.ročníku ŠPACÍRU) jich bylo přes 200 ! Ale jen 4 z nich to chtěli zvládnout na horském kole. Organizátoři Špacíru (Brouk, Šebík, Body, Komár) naši zvláštní sekci "Nočních jezdců" sice už třetím rokem ignorují, ale my, stejně jako Jára Cimrman víme, že budeme jednou povšimnuti. Jednou, nevzdají-li to naši milí organizátoři, budeme mít další následovníky :-)

na další fotky ze ŠPACÍRU 2010 se můžeš podívat, když klikneš na tuto fotografii :-) 

Protože jsem si odzkoušel Špacír klasickým způsobem, vím co znamená při chůzi "tančit s vlky", jak se může tělo pohybova mechanicky, jak se dá spát ve stoje opřený o strom i jiné standardní zážitky, jenž může Špacír poskytnout. Při prvním absolvování ŠPACÍRU na kole jsem poznal, že lze usnout i za jízdy na horském kole z Makyty. Kde jsou ty doby, kdy jsem vydržel nespat i 56 hodin - dnes mi dělá problém nespat i hloupých 36 hodin :-( Pořád platí - v našem věku to už není o rychlosti, ale o výdrži :-) V to, že mám pravdu, mne utvrdil nejstarší účastník letošního Špacíru, který byl důchodového věku a ten těch 100 km běžel. Předběhl nás už za tmy, pár kilometrů před Filkou a my jej na kolech dohnali teprve před Makovským průsmykem. Znovu jsem si uvědomil, že se musím ještě spoustu věcí učit, pracovat na sobě a hodně "trénovat" abych se mohl takovýmto jedincům alespoň přiblížit. Tohle jsou skutečné vzory hodné následování, tohle v TV NOVA moc neukazují ...

Registrace účastníků probíhala v našem Skautském domě (námi zkráceně "na středisku"). Ale stoupající tendence účastníků této ztřeštěné akce přinutila organizátory, aby zahájení akce a instruktáž provedli v "konkurenčním" ALCEDU přes ulici :-) Komárův "dopis s žádostí o sponzoring Špacíru" byl moc hezký a doufám, že jej organizátoři vyvěsí na svých stránkách.

"Startovalo" se na Ohradě. Naše skupina "Nočních jezdců" měla první 2 km výrazný náskok, ale ve chvíli, kdy jsme v lesích nad Janovou narazili na rozbahněnou lesní stezku a kola se samovolně zadrhávala, projevila se výrazná, nezpochybnitelná univerzálnost a výhoda "pěšáků". Když nás do kopce pedběhla klusající čtyřčlenná parta, která se povzbuzovala skandováním "klušeme, hop, hop, hop ...", poprve mi kleslo sebevědomí. Když nás do zabahněného kopce předcházel lehce se pohybující čtrnáctý špacírník, přestal jsem to počítat. Uklidňoval jsem se notováním písně "...běžci dlouhých tratí, ví, že platí, pořadí v cíli jen ...". Do 50 km to je jen takové vzájemné škádlení a testování mladických sil. V našem věku už musíme jet "na jistotu, že dojedeme" a nenechat se neuváženě strhnout :-) 

Když se podařilo Anitě na Špacíru 2008 přetrhnout řetěz na kole, považoval jsem to spíše za hodně vyjímečnou záležitost. Ale když se kolem třetí hodiny ranní před Makytou podařilo totéž Tempovi, pochopil jsem, že to v zabláceném terénu nemusí být až tak vyjímečné. Společnými silami se podařilo během půlhodinky řetěz snýtovat a jeli jsme dále.

na další fotky ze ŠPACÍRU 2010 se můžeš podívat, když klikneš na tuto fotografii :-)

Na vrchol Makyty jsem kolo vynesl a pak jej také pár set metrů dole snášel. Sjížděl jsem pak i úseky, které bych asi normálně nesjížděl, ale milosrdná tma v rozumné míře otupila mé rozhodovací schopnosti a ještě milosrdnějších 13 andělů nade mnou důsledně bdělo. Právě díky mým andělům jsem letos ani jednou nespadl (i když jsem jel třetnu trasy s přilbou v báglu) a během jízdy vážně neusnul.

Pod Makytou Tempo opět urval řetěz a tak jsme (tentokrát už skoro za světla) znovu nýtovali. Tempo se rozhodl nás v Papajské sedle opustit a jet domů.

Libor z Uherského Hadiště, Milan z Valmezu, Tempo ze Vsetína a Dazul z Kateřinic (Papajské sedlo ) - na další fotky ze ŠPACÍRU 2010 se můžeš podívat, když klikneš na tuto fotografii :-)

Dál jsme tedy pokračovali společně ve třech (Libor, Milan a já). Na Kohůtce jsme byli hodně po sedmé hodinně ranní. U hospody, která měla být od 6:30 k vůli špacírníkům otevřená se srocovalo několik úderníků a oznamovali nám, že za chvíli hospodu otevřou. Zatímco mí spolujezdci šli na ranní polévku, já se v sedě opřel o hospodu a pár minut si zdřímnul. Evidentně mi takový mikrospánek prospěl. Směrem na Malý Javorník jsme vyrazili cca 8:10. Dvouhodinová sekera mne moc netěšila, ale ani nijak nevyváděla z míry.

Cestou z Malého Javorníku přes Ztracenec se nám otevřely úžasné rozhledy. Ztráceli jsme další dlouhé minuty focením a kocháním se pohledy na krajinu. Kdo v té chvíli řekl, že ta noční eskapáda nestála za to, je u mně totální babar a ubohý materialista. Tenhle úsek je tradičně nejkrásnější z celého Špacíru - žádné drsné stoupání, dobrá cestička, malebné okolí a k tomu dneska úžasné slunéčko.


 na další fotky ze ŠPACÍRU 2010 se můžeš podívat, když klikneš na tuto fotografii :-)

Před stoupáním na Velký Javorník se od nás oddělil Libor, který své vytrénované tělo vypustil jak ohař daleko před nás. Potkali jsme jej pak už jen jednou, když nás míjel na Pinduli. Tam jsme si s Milanem dali krátké poležení a já se telefonicky spojil s Irčou, která se právě procházela s Milanovou ženou ve Vídni. Asi bych s ní neměnil.

Do Makovského průsmyku jsme dorazili poměrně v pohodě, napsali tam podstrčené Špacírovské pohledy a pokračovali na Třeštík. A tam došlo i na nás - Milana už od Tabulí nějak zlobila přehazovačka. Kousek před Třeštíkem zjistil, že to je natrženým řetězem. Takže další pokus o snýtování řetězu. Ale přehazovačka zlobila dál. Operativní porada a vyhodnocení rizika nás donutily změnit další plán. Nepojedeme po blátě a hřebenové stezce, ale sjedeme do údolí na asfaltku. V případě, že se řetěz opět přetrhne (jednu nýtovačku řetězů jsme zničili už při druhé opravě Tempova řetězu a druhá nýtovačka je taky nalomená), já pojedu s oběma kolama směrem na Vsetín a Milan se vypraví stopem, autobusem nebo vlakem pro auto a vrátí se pro mne, abychom kola naložili na vůz.

Naštěstí nic takového nebylo zapotřebí, protože řetěz vydržel. Ale cesta po asfalce byla nudná a monotóní. Proto jsem měl náběh na mikrospánek a málem jsem sundal jednu paní na přechodu pro chodce :-( Zjistil jsem, že když při jízdě na kole něco jím, spánek tím zažehnávám. A tak, než jsem dojedl sáček želé bombónů, se mi jelo moc hezky.

Na středisko jsme dorazili ve 14:20, asi 10 minut po prvních dvou běžcích. Ti běžci dlouhýh tratí jsou fakt dobří. Až budu velký, chtěl bych být tak dobrý jako oni.

V cíli mne zaujala především úžasná kyselica, která byla zatím úplně nejlepší, jakou jsem na Špacíru jedl a možná úplně nejlepší, kterou jsem kdy chutnal.

V 16:15 jsem měl už umyté kolo, narvané oblečení v pračce a uléhal doma dohnat spánkový deficit s pocitem, že se přes všechny nesnáze s řetězy, letošní Špacír úžasně vyvedl. 

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek