staryweb-oldskauti.vlcata.eu

obrázek
Dnes je:
Kronika
 
Novinky
Přecházíme na nový web! (31. 03. 2014)
Od zítřka už není tento web aktualizován - máme nový ....
dělička
MUŠINKA (24. 03. 2014)
se konala o víkendu v našem DBCB - Kikina a Bobina se jí účastnily ...
dělička
Šneci měli bezva družinovku (22. 03. 2014)
na kterou pozvali kluky, kteří do ŠESTKY nechodí ....
dělička
27.3.201O - Chopok - poslední lyžování sezóny

(Maťa) Sobota 27.3.2010, 04:30. Na příkaz budíku ztěžka vstávám a začínám se balit, poněkud unaven. Koncert "Tří sester" se včera trochu protáhl a já jsem plný dojmů. Myslím, že ty dojmy jsou ze mě i hodně cítit. Ještě že neřídím... Než stačím něco sníst, potlouká se už před domem Dazul s Pípou a chtějí po mně lyže a batoh. Rychle hledám aspoň peněženku a doklady, svačinu nechávám v bezpečí ledničky a nachávám se naložit. Přibíráme Hanýska a Romana a za ne příliš optimistického počasí ujíždíme jarní krajinou ke státní hranici. Úsek Karlovice - Žilina se rozhoduji vystřihnout a intenzivně dospávám na zadním sedadle - mám kufr celý pro sebe. Ostatním asi opravdu nechybím, protože za Strečnem slyším Romana, jak se ptá, čí že jsou ty páté lyže. Následuje další mikrospánek a jsme v Demanovské dolině.

Nikde ani vločka sněhu, ale nálada je skvělá. Na parkovišti pod sjezdovkou se náš vůz umísťuje na třetím místě - davy lyžařů tady dneska asi nehrozí. Snídám Hanýskovu svačinu, zatímco se soukáme do výstroje. Lehčí o 31 E sedáme na první lanovku.

Do fotogarie se dostaneš, klikneš-li na tuto fotku :-) 

Na sjezdovkách je sněhu kupodivu dost, přesedáme a já začínám chápat, že to bude asi něco většího než Jasénka - je to moje první konfrontace s velkým lyžařským střediskem. Já, ještě donedávnazarytý (často i doslovně) uživatel běžek, v posledních letech skialpů, poprvé zažívám několikakilometrové svahy, navíc poprvé na (půjčených) carvingových  lyžích.

Už vím, proč jsem u pokladny dostal plánek. Na Chopku je 35 kilometrů sjezdovek, dost místa na freeride a přepravní kapacita lanovek a vleků je 22000 osob za hodinu... U horní stanice se necháváme nějakým cizincem vyfotit pro případ, že bychom se v tom bludišti ztratili a už nikdy se neuviděli.  Pouštíme se po skoro prázdné sjezdovce dolů a já propadám euforii. Dole nasedáme na 6-timístný gauč pověšený na laně a necháváme se opět unášet k vrcholu. Zanedlouho už svítí slunce, ale to nebrání, aby nás za 15 minut na jiném konci areálu zkropil jarní deštík. Celkově je ale počasí čím dál lepší a my objevujeme stále nové svahy. Trvá celé dopoledne, než projedeme celý areál aspoň jednou.


Sníh je sice s postupujícím časem už dost mokrý a místy ho není ani moc, ale pořád je to luxusní ježdění. Dazula moc nevidíme, protože ten po většinu času řeší baterky do své kamerky, kterou vozí na čele. I já přicházím na řadu a musím ho filmovat, jak padá a konzumuje sníh. Zkoušíme stále nové trasy, hrajeme si na freeride mezi smrčky a já nechtě filmuji i srážku s jedním z nich. V těžkém sněhu těžknou i nohy.  Po obědě v hospodě na svahu vidíme, že jede i vlek až na vrchol a necháváme se vytáhnout do 2004 m.n.m.

Nahoře regulérně mrzne. Cestou dolů si zahráváme s myšlenkou pustit si žilou trochu adrenalinu a sjet si jeden z bočních kotlů. Postáváme na hraně docela dlouho, než se rozhodneme vycouvat. Nemáme helmy, pípáky, zkušenosti, dostatečné pojištění. Dazul nemá ani cepín! Mě navíc chybí i odvaha. Zato mám dluhy a děti. Takže se jen díváme, jak jede jeden takový, který to umí, a vracíme se na sjezdovku.

Blíží se čas odjezdu, jedu naposled nahoru. Pan vlekař to asi ví, protože zastavuje lanovku a nechává mě vychutnat pohled na Tatry. Poslední jízda až k autu je dlouhá a nohy už opravdu bolí. Skládáme se do auta a jedeme nabrat síly do přírodního termálu v Kalamenech.


Voda v jezírku má zvláštní gravitaci - kdo si do ní lehne, vylézá jen s velkým úsilím. Tento jev nastává, když je venku zima nebo fučí vítr. Jsou splněny obě podmínky. Jdeme s Dazulem příkladem a u auta pak klepem kosu, než ostatní ukončí hygienické orgie. V autě záhy tuhnu a probouzím se opět až u Žiliny. Řeší se politika a v 19:30 míjíme partyzána U Tabulí.

Místo závěru bych si rád zamluvil své místo v kufru na příští rok, můj celkový dojem z akce byl za plný počet bodů.

 -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

(Pípa) Kdybychom dali na předpověď počasí, zůstali bychom doma. Ale protože víme jak to chodí, vyrazili jsme i letos na poslední jarní lyžovačku na Chopok i přesto, že bylo hlášeno velmi špatné počasí. Ranní posbírání účastníků proběhlo velmi rychle a v 5:50 už svištíme směrem na slovensko. Díky  pohodě v autě cesta rychle ubíhá.

Těsně po osmé hodině už jsme na parkovišti u jezera a začínáme se chystat na svah. Skipas za 31€ není z nejlevnějších, ale těšíme se na pořádnou lyžovačku. Mezi prvními nasedáme na sedačku a necháváme se vyvést nahoru. Končíme na Koňskom Grůni (1843 m.n.m.) a výš se zatím nedostaneme. Všichni pokukujeme po vrcholu, který je zatím nedostupný. Jedeme omrknout kotel pod Chopkom jak vypadá a jestli by se nedal sjet. Sněhu je málo, freeride k Lukové je téměř holý, musíme se vrátit blíž ke sjezdovkám. Při traverzu se mi noha propadá až pod koleno do nějaké díry a už letím přímo na hubu. Takovou lištu jsem nedal za celou sezónu a teď si to asi vybírám. Po několika jízdách se trháme, Dazul musí do auta a Roman s Hanýskem jedou opakovaně na Zahrádky. S Máťou chceme vyzkoušet všechny svahy a tak jedeme testovat. Opět travers pod lanovku a i když jedu schválně jinudy situace se opakuje. Noha mizí v díře a já skáču šipku. Jsem celý a jedeme cez Priehybu na Zahrádky. Postupně jsme skutečně vyzkoušeli vše – i novou kabinku z Otupného na Brhliská. Poma do Derešského kotle nejede, tak se vracíme po loučce zpět na Otupné  a sedačkou stoupáme na Lukovou. Teď pojedeme Spravodlivů. Je to černá, úzkým žlebem, pěkná, náročná, jen ten sníh je už těžký. Máťa řešil zapeklitý problém s velkým šutrem skokem do lesa. Po chvíli se vyhrabal, je ok a padáme dolů. Počasí je už aprílové – chvíli svítí slunce, chvíli je zamračeno, dole sprchlo a nahoře sněžilo. Pohledy z horních stanic se tak neustále mění. To je odměnou za časné vstávání a cestu sem.


Na Lukové volám Dazulovi kde je, protože čas oběda je tu. Ještě jednou sjíždíme oblíbenou černou 7 s mírnou úpravou mezi stromky a scházíme se zase na Lukové. S Máťou si dáváme vyprážaného syra a Dazul má nějakou klobásku. Chvíli posedíme a jdeme zpátky na svah. Nohy jsou už cítit, a na konci černé Majstrovské, která má 1,3km je to trochu křeč. Při jednom ze sjezdů mě podjíždí spodní noha a poroučím se k zemi. Chvíli kloužu po zádech hlavou dolů a nohy mám nahoře. Okamžitě to srovnávám a vytrénovaným švihem se stavím na nohy. Až v autě jsem se dozvěděl od Dazula, že si myslel, že dělám helikoptéru. Asi to nevypadalo tak špatně. Při jedné cestě jsme si všimli, že poma, která jezdí až na samý vrchol je v provozu. Neváháme ani chvíli a už jsme na cestě. Úplně na Chopku jsem ještě nebyl a tak mám další bonus. Chvíli se kocháme pohledem na druhou stranu (jižní) a taky na nevšední panorama nad Jasnou. Sjíždíme ke kotli, který jsme okukovali už ráno a hledáme cestu, kterou by se to dalo sjet. Nacházím pěkný travers a široký žleb, kterým by se to dalo. Jsem natěšen, tady by to šlo. K mému údivu Dazul prohlásil, že to nedá – teda bez přilby. Chvíli se rozhlížíme a pomalu sjíždíme kolem dolů. Máťa už odjel, když na mě Dazul volá, že má cestu dolů. Vracím se k němu a nestačím se divit. Našel úzký žleb lemovaný skalama, kde by snad nešla udělat ani zatáčka a tady by to jel! Já jsem nabízel široký krásný žleb s velkým traverzem a on se chystá na takový humus. Naštěstí mu to vymlouvám (bez přilby ne) a jedeme dolů. Máťa se nám ztratil. Zbývá nám poslední půlhodinka a tak jedeme osvědčenou 7 – vrch mezi stromky, střed pod lanovkou a spodek po sjezdovce. Pod nástupní stanicí sedí Roman s Hanýskem a něco tam dlabají. Děláme poslední 2 jízdy a sjíždíme k autu. Převléct do suchého, uskládat lyže, udělat nějaké záběry a jedeme domů.

Po cestě se chceme stavit na Kalameny – do přírodního termálního jezýrka. Každý rok je trošku jiné. Čvachtáme ve vodě a nasáváme minerály. Srandy není konce. Obloha je poseta mraky a sluníčko to vše zajímavě nasvěcuje. Nejhorší je vylést ven – to je trošku zima. Rychle se obléct a v autě zatopit. Na Hovězí vysedá Máťa a Romana s Hanýskem rozvážíme na Vsetíně. Zavezl jsem se domů, Dazul si stáhl natočený materiál a jsem moc zvědavý na výsledek – jak to umí Dazul na Macbooku.

 

 

 
 
 

Copyright © oldskauti.cz Všechna práva vyhrazena
Created by AVT design - tvorba webových stránek